JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1367/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 o dovolání podaném obviněným J. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 2 To 38/2006, jako soudu druhého stupně ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 17/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 42 T 17/2003, byl obviněný J. R. uznán vinným v bodě I. jednak pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě II. trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě III. trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen peněžitý trest ve výši 1.000.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu uložený mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 4 T 11/1999, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 2 To 121/1999, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. D.

Usnesením ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 42 T 17/2003, Městský soud v Praze rozhodl podle § 344 odst. 2 tr. ř. o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jenž byl obviněnému J. R. (dále jen „obviněný“) uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 42 T 17/2003. Pro výkon uloženého trestu tento soud obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, již projednal Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2006, a usnesením sp. zn. 2 To 38/2006 ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Uvedené usnesení soudu druhého stupně obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. R. dovoláním, jež vymezil důvody dovolání uvedenými v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. s argumentem, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v něm (stejně jako v rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody) chybí výrok o započítání doby jeho vazby do doby výkonu náhradního trestu odnětí svobody. V tomto směru obviněný odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 14/2004 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tvo 53/1999 a v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení soudu druhého stupně zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí, proti kterému dovolání není přípustné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a učinil tak za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani výše citované usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž tento soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody k peněžitému trestu ve výši 1.000.000,- Kč, jenž byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 42 T 17/2003.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Rozhodnutí, jímž se podle § 344 odst. 2 tr. ř. nařizuje výkon náhradního trestu odnětí svobody, mezi nimi uvedeno není, a proto dovolání podané proti němu není přípustné.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 15. November 2006