JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1340/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 5 To 195/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 152/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 2 T 152/2007, byl obviněný (dále případně též „dovolatel“) uznán vinným, že:

„dne 30. 5. 2007 v době kolem 21.15 hodin v P. – T., v bytě, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného J. A., a to tím způsobem, že ho kopl nohou, na které měl obuv, do oblasti krku pod bradou, čímž poškozenému způsobil zlomeninu střední části štítné chrupavky bez dislokace, pohmoždění hlubších struktur krčních a ránu postihující hrtan a průdušnici, tedy poranění, které je ze soudně lékařského hlediska považováno za ublížení na zdraví, poškozený byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici B. od 31. 5. 2007 do 7. 6. 2007 s následnou pracovní neschopností a byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle § 221 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, škodu ve výši 16.144,- Kč.

Rozsudek soudu prvého stupně napadl obviněný odvoláním, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 5 To 195/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. F. V., CSc., dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. [jde evidentně o písařskou chybu, neboť s přihlédnutím k použité argumentaci je zřejmé, že měl na mysli dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].

V odůvodnění svého podání obviněný uvedl, že napadá v celém rozsahu výrok o zamítnutí jeho odvolání učiněný v usnesení odvolacího soudu. Toto usnesení označil za zdlouhavé a těžko srozumitelné, které vychází z právní teorie s věcí příliš nesouvisející. Vyslovil přesvědčení, že v dané věci nebylo prokázáno, že jsou naplněny objektivní i subjektivní znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a ve shodě se svou dosavadní obhajobou zopakoval, že poškozeného nenapadl. Nalézacímu soudu vytknul, že odmítl vyslechnout jako svědka mladšího syna svědkyně D. A., a nesouhlasil ani s postupem, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily provedené důkazy, polemizoval s jejich skutkovými závěry a ve shodě s odvolacími námitkami tvrdil, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by k napadení vůbec došlo.

V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 5 To 195/2008, v plném rozsahu.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně upozornil, že obviněný neuplatnil jedinou námitku, kterou by bylo možné subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť ten spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

Státní zástupce současně konstatoval, že užitá argumentace není podřaditelná ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť obviněný namítl údajnou nevěrohodnost výpovědi poškozeného J. A. a polemizoval se způsobem, jakým soudy vyhodnotily obsah výpovědi svědkyně J. K. a závěry MUDr. M. N., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Uzavřel proto, že takovou formu uplatnění námitek nelze v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b tr. ř. akceptovat.

Konečně státní zástupce připomenul, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Přitom obviněný napadenému usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání.

V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Současně upozornil, že takové rozhodnutí může Nejvyšší soud učinit podle ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. v neveřejném zasedání; pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Obviněný se totiž snažil uplatnit vlastní náhled na provedené důkazy, zejména prosadit vlastní skutkovou verzi, že se vůči poškozenému J. A. žádného protiprávního jednání nedopustil. Právě z údajně chybného způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů (případně z neúplnosti provedeného dokazování) dovozoval nesprávně zjištěný skutkový stav věci a v závislosti na tom zpochybňoval závěr soudů o správnosti použité právní kvalifikace.

Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil takové konkrétní námitky, které by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 2 a 3 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3 až 6 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, vysvětlily též, o jaké důkazy a z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného, zejména o výpovědi svědků J. A. a J. K., jakož i MUDr. M. N., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Učiněná skutková zjištění evidentně nejsou případem svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního a logického základu.

Jelikož obviněný ve svém podání uplatnil i kritické výhrady ke způsobu, jakým soud druhého stupně odůvodnil své zamítavé usnesení, je třeba pro úplnost dodat, že s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Marie Slaná

Vydáno: 30. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin