JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 131/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. února 2008 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 12 To 205/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 567/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 2 T 567/2006, byl obviněný uznán vinným, že:

„v T. ač mu byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 42/2004 ze dne 14. 4. 2004, pravomocným dne 9. 8. 2004, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce právnických osob vyjma obchodních společností založených podle obchodního zákoníku, na dobu tří let, tj. do 9. 8. 2007, i po právní moci rozsudku nadále vykonával a vykonává funkci předsedy mezinárodní nevládní organizace M. r. s. p. o. p. n. a e. m., jejíž zřízení bylo povoleno rozhodnutím Ministerstva vnitra č. j. VS-7139/SDR-1-2003 z 29. 4. 2004, přičemž z titulu této funkce byl oprávněn za uvedenou organizaci jednat a také za ni a jejím jménem fakticky sám jednal minimálně v souvislosti s žádostí z 25. 1. 2005 o povolení k provozování hospodářské činnosti v ČR a jiných státech EU adresovanou Ministerstvu vnitra, dále s podáním ze dne 13. 10. 2005 adresovaným ministru vnitra a s podáním ze dne 3. 6. 2005 adresovaným poslanecké sněmovně Parlamentu ČR“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložil mu podle § 171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce právnických osob, vyjma obchodních společností, na dva roky.

Obviněný s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 12 To 205/2007, rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. R. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný nepovažoval skutková zjištění obou soudů za správná. Domníval se, že dostatečně vysvětlil, jak mohlo dojít k tomu, že se jeho podpisy objevily na předmětných listinách, a také zdůraznil, že veškerou korespondenci psal pouze na počítači, psací stroj, na kterém jsou dopisy napsány, v kanceláři ani doma nikdy neměl. Na podporu svých tvrzení navrhl výslech svědků J. H. a J. Ž., tyto návrhy na doplnění dokazování však oba soudy zamítly.

Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a zprostil jej obžaloby, event. za situace, kdy by dospěl k závěru, že je nutné dokazování doplnit, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů. Souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

K podanému dovolání se vyjádřil ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl v něm, že obviněným uplatněné argumenty jsou shodné s námitkami obsaženými v jeho předešlém odvolání a především neslučitelné s deklarovaným dovolacím důvodem, neboť dovolatel namítá výlučně údajné nesprávnosti v oblasti skutkových zjištění, aniž by vznesl jedinou námitku hmotně právní povahy. Protože takové námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.) odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Obviněný ve svém stručném podání v podstatě vyslovil nesouhlas se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, s učiněnými skutkovými zjištěními, a s tím, že odmítly provést jím navrhované důkazy výslechem dalších dvou svědků. Dovolatel tak v podstatě konstruoval vlastní skutkovou verzi a v závislosti na ní zpochybnil závěr soudů o správnosti použité právní kvalifikace.

Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 13. February 2008