JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1273/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2008 o dovolání obviněného F. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 9 To 48/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 144/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 4 T 144/2006, byl obviněný F. K. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných P. P., P. N. a Z. S.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění F. K., P. P. a P. N. odvoláními směřujícími proti výrokům o vině a trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 9 To 48/2008, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ohledně obviněného F. K. ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a ve výroku o trestu. Při nezměněném výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř znovu rozhodnuto tak, že obviněný F. K. byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Ve zrušené části výroku o vině byla věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných P. P. a P. N. zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný F. K. prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Soudům obou stupňů vytkl, že nepostupovaly důsledně podle zásad trestního řízení, zejména nerespektovaly zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu objektivní pravdy. Ačkoliv řada svědků v rámci hlavního líčení vypovídala zcela odlišně od přípravného řízení, soudy nereflektovaly rozdílnost výpovědí buď vůbec, nebo jen částečně a vycházely z jejich výpovědí z přípravného řízení. Nesouhlasil se závěrem, že měl veškeré zásoby pervitinu skladovat u sebe, a poukazoval na skutečnost, že se u něho osobně a ani v jeho bytě žádný pervitin nenašel. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud nepřihlížel ke skutkům pod body III. 1) – 6), 8), 10), 14), 18), 20), 23) – 25) rozsudku soudu prvního stupně, protože svědecké výpovědi vážící se k těmto skutkům nelze považovat za pravdivé. Dále se domáhal, aby Nejvyšší soud upravil množství prodané drogy a výši částek, které měl z prodeje pervitinu získat, u útoků pod body III. 9), 11) 16), 21), 23), 28) rozsudku soudu prvního stupně, protože u osob, které ho usvědčovaly z trestné činnosti, nebyla v rámci hlavního líčení dostatečně promítnuta zásada ústnosti. Nesouhlasil ani s výší uloženého trestu, shledával jej nepřiměřeně přísným. Měl za to, že s ohledem na skutečné výsledky dokazování mu měl být uložen ještě výchovný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu. Pokud by se s tímto názorem dovolací soud neztotožnil, pokládal za přiměřený ještě trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby ve věznici s dozorem, event. s ostrahou.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že vady, které dovolatel uplatnil, mají povahu námitek skutkových, které nemohou naplnit nejen uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod. S poukazem na deklarovaný dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, jeho správnost a úplnost hodnotit nelze. Dodala, že existence extrémního rozporu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů shledána nebyla. Uplatněný dovolací důvod podle ní není naplněn ani námitkou, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť výrok o trestu lze napadat prostřednictvím důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i obst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Příbrami a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Praze.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. pod body III. 1) – 28) dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od září 2003 do 30. 3. 2006 ve svém bydlišti v S., ul. U š. a ul. S., okr. P., a na dalších místech zčásti prodal a zčásti daroval k užití dalším nejméně 28 v rozsudku vyjmenovaným osobám psychotropní látku metamfetamin, zvanou též pervitin, zařazenou do seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, v celkovém množství nejméně 324,6 g, přičemž nejméně čtyři z těchto osob (P. P., K. L., K. Š., V. S.) byly mladší než osmnáct let a obviněný jejich věk znal.

Dovolatel v podstatě vytkl, že soudy obou stupňů nerespektovaly zásadu objektivní pravdy, volného hodnocení důkazů, neopíraly se o bezpečně zjištěná fakta. Nesprávně podle něj hodnotily výpovědi slyšených svědků, vycházely-li pouze z jejich výpovědí učiněných v přípravném řízení, a nesprávně jej uznaly vinným trestným činem podle § 187 tr. zák. v rozsahu uvedeném v rozsudku soudu prvního stupně, a to přesto, že u něho osobně a ani v jeho bytě žádný pervitin nalezen nebyl. Obviněný takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Jím vytýkané vady mají evidentně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění (na podkladě jiného hodnocení svědeckých výpovědí tvrdil, že množství prodaného pervitinu bylo menší a utržené částky nižší), a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil v rozsahu, který byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 8, 9 rozsudku soudu prvního stupně, strany 8 až 10 rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného, proč neuvěřil jeho výpovědi, a uvedl, o které důkazy opřel závěry o vině obviněného. Vycházel zejména z výpovědí svědků v rozsudku vyjmenovaných, kteří vypovídali, kdy, v jakém rozsahu, za jakou cenu i jakým způsobem od obviněného získávali pervitin. Odvolací soud označil závěry soudu prvního stupně za správné, neshledal v jeho postupu žádné pochybení a sám zdůraznil, že důvodně vycházel z výpovědí svědků z přípravného řízení, kde se podrobně a přesvědčivě vyjadřovali nejen k období, kdy od obviněného pervitin získali, ale také k množství a ceně, za kterou drogu kupovali. Upozornil, že je logické, že si většina slyšených svědků v hlavním líčení již přesně nepamatovala množství poskytnutého metamfetaminu ani souhrn finančních prostředků, které obviněnému zaplatili, proto soud prvního stupně nepochybil, opíral-li se o jejich výpovědi z přípravného řízení, na které nakonec převážná většina svědků po jejich přečtení odkázala. Ztotožnil se také s postupem soudu prvního stupně, neuvěřil-li výpovědím svědkyň mladistvé K. L. a T. J. z hlavního líčení, jež byly i podle jeho přesvědčení vedeny snahou obviněnému pomoci. Soudy nepřehlédly ani záznamy telefonických hovorů a přepisy SMS zpráv, z nichž vyplynula četnost objednávek pervitinu a množství, které si svědci pro nákup u obviněného objednávali. Z výpovědí dívek, které v době činu obviněného ještě nedovršily věk osmnácti let (K. L., P. P., K. Š., V. S.), pak vyplynula i vědomost obviněného o jejich věku, neboť tyto ho navštěvovaly, částečně s ním žily a sdělovaly problémy, které měly ve škole. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v řízení před soudy obou stupňů a soud prvního stupně i odvolací soud se s výtkami obviněného ve svých rozsudcích náležitě vypořádaly. Provedené důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí řetězec, které jednoznačně svědčí pro závěr, že se obviněný trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, dopustil. Soudy též nepochybily, pokud v jednání obviněného spatřovaly trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák.

Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Obviněný rovněž namítl, že trest, který mu byl uložen, je trestem nepřiměřeně přísným. Tato námitka jde zjevně nad rámec důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To obviněný ale nevytýkal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Pro úplnost a nad rámec řečeného Nejvyšší soud dodává, že pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. lze podle § 187 odst. 2 tr. zák. potrestat odnětím svobody na dva až deset roků. Trest odnětí svobody na čtyři roky, který byl obviněnému uložen a pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, k jakým okolnostem při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl, zvážil způsob života obviněného před spácháním trestného činu a správně neopomněl zdůraznit ani vysoký stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost. Uložený trest koresponduje s hledisky § 23 odst. 1 i § 31 odst. 1 tr. zák., nelze jej vnímat jako extrémně přísný a nespravedlivý.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 15. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás