JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1241/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 o dovolání obviněného F. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 55 To 60/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 5/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 5 T 5/2005, byl obviněný F. K. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 1 T 68/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů znásilnění a krádeže dopustil tím, že dne 20. 3. 2004 kolem 03.45 hod. v J. v P., O. ul., dostihl D. J., zakryl jí rukou ústa, vyhrožoval zastřelením v případě, že bude křičet, odtáhl ji mimo cestu, obnažil ji na spodní části těla, poté na ni vykonal násilím soulož, přinutil ji k orálnímu sexu a poté, co se uspokojil, odcizil poškozené z kabelky, kterou měla při sobě, mobilní telefon zn. Siemens M 50 v hodnotě 2.500,- Kč a částku 1.200,- Kč.

Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 55 To 60/2006 bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti označenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve shodě s již dříve uplatňovanou obhajobou vytkl, že Policie ČR v rámci přípravného řízení nepostupovala v souladu s procesními předpisy, a to zvláště při druhé části jeho výslechu v procesním postavení obviněného, jak je patrno z protokolace. Doznání, které učinil po odchodu své obhájkyně, bylo podle něj nezákonným způsobem vynuceno. Že se tak stalo, vysvětlil i před soudem prvního stupně tím, že mu byla nabídnuta volba mezi vazbou a probací. Upozornil, že odvolací soud se námitkou podezření na nezákonné donucení ze strany policie sice zabýval, ale její odmítnutí blíže nezdůvodnil. Napadená rozhodnutí podle dovolatele nemohou obstát, neboť jeho výpověď nebyla hodnocena správně a úplně, a na základě zákonných důkazů nebylo spolehlivě prokázáno, že se výše uvedených trestných činů dopustil. Obviněný poněkud neurčitě navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že argumentace obviněného svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, protože je podložena výhradně námitkami skutkovými. Zvolený způsob odůvodnění dovolání po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že neshledala ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v České Lípě a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. V podstatě vytkl, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení, ačkoliv měl mít pochybnosti o této výpovědi v části, kde se ke spáchání skutku doznal, a dále že důkazy provedenými v souladu se zákonem nebylo spolehlivě prokázáno, že se uvedených trestných činů dopustil.

Se zřetelem na povahu dovolatelem vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Námitky vztahující se ke způsobu hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před soudy obou stupňů, a soudy obou stupňů se s nimi zevrubně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (viz zejména strany 6, 7 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 usnesení odvolacího soudu). Přesvědčivě vyložily, jakými úvahami byly vedeny, opřely-li svá rozhodnutí o vině obviněného především o výpovědi poškozené D. J. podporované i dalšími ve věci provedenými důkazy. V této souvislosti je možno zmínit kupř. výpovědi svědků K. H. a M. K., policistů, kteří kritickou noc obviněného spatřili a podle popisu poškozené jej jako možného pachatele identifikovali, či svědků M. K. a J. K., matky a bratra obviněného, kteří se vyjádřili ke stavu oblečení obviněného. Přiléhavě zdůraznily, že obhajoba obviněného je nevěrohodná, nelogická a vnitřně rozporná (př. jeho údaje o identitě ženy v parku, která se dožadovala pohlavního styku, vysvětlení skutečnosti, že disponoval mobilem poškozené apod.). V neposlední řadě nelze nepoznamenat, že zejména soud prvního stupně věnoval potřebnou pozornost i té části obhajoby obviněného, podle níž měl být k doznání po odchodu obhájkyně nucen. V hlavním líčení vyslechl svědky JUDr. B., policejní komisařku, která v přípravném řízení dne 16. 6. 2004 prováděla výslech obviněného, a J. K., jenž byl tomuto výslechu v jeho druhé fázi přítomen. Oba svědci tvrzení obviněného odmítli a zhodnotil-li tuto situaci odvolací soud posléze konstatováním, že obsah spisového materiálu rozhodně neposkytuje podklady pro závěr, že by ze strany orgánů policie došlo k porušení procesních předpisů, jde o závěr opodstatněný. Ani podle dovolacího soudu neexistuje racionální důvod výpověď těchto svědků zpochybnit a přiklonit se k verzi obviněného o nezákonném donucení k doznání. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat; evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Závěry soudů o vině obviněného mají oporu ve výsledcích dokazování provedeného v souladu s procesními předpisy; nelze souhlasit s názorem dovolatele, že nejsou podloženy zákonnými důkazy a že hodnocení jeho výpovědi nebyla věnována patřičná pozornost.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 18. October 2006