JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1212/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. října 2006 o dovolání obhájkyně JUDr. H. C., které podala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 3 To 190/2006, v trestní věci obviněného M. P., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 246/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Advokátka JUDr. H. C. podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 3 To 190/2006, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta její stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 12 T 246/2004. Tímto usnesením byla podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. JUDr. H. C., dříve ustanovené obhájkyni obviněného M. P., přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v částce 53.533,50 Kč a částka 23.830,- Kč jí přiznána nebyla.

Proti usnesení krajského soudu podala JUDr. H. C. dovolání, v němž odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten spatřovala v nesprávném právním posouzení obsahu její stížnosti a v porušení práv obhájce. Namítla, že soudy obou stupňů nepřípustně zasáhly do práv výkonu nezávislé advokacie, neboť jim nepřísluší hodnotit, zda konkrétní úkon obhájce byl či nebyl proveden. Zdůraznila, že všechny úkony, za které jí nebyla přiznána odměna, uskutečnila za účelem ochrany obviněného. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby sám rozhodl, popř. aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obhájce proti usnesení, jímž nebylo rozhodnuto o přiznání konkrétní částky za nutnou obhajobu, není rozhodnutím uvedeným v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.

Dovolatelka reagovala na vyjádření státní zástupkyně podáním, v němž opakovala, že úkony, za něž jí nebyla přiznána odměna, byly nezbytné a mohly přispět k obhajobě obviněného. Zdůraznila, že neměla jinou možnost domoci se svých práv, dovolání má „základ v trestní věci“, a proto je přípustné.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání přípustné není.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:

a)rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b)rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c)usnesení o zastavení trestního stíhání,

d)usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e)usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f)usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g)usnesení o schválení narovnání, nebo

h)rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 12 T 246/2004 bylo ve smyslu § 151 odst. 2, 3 tr. ř. rozhodnuto o nároku ustanovené obhájkyně obviněného na odměnu a náhrad hotových výdajů. Jde o takové rozhodnutí, které nelze podřadit pod žádný z typů rozhodnutí, jak jsou uvedena v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. Z toho důvodu ani usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost proti uvedeném usnesení, není rozhodnutím uvedeným v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Napadené usnesení tudíž není rozhodnutím ve věci samé, takže proti němu není přípustné dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. (srov. č. 36/2003 Sb. rozh. tr.). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani vyjádření dovolatelky, že je to jediná možnost, jak se domoci svých práv při rozhodování o nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů. Obstát nemůže ani argument, že rozhodnutí této povahy má základ v trestní věci; relevantní je, že nenáleží do kategorie rozhodnutí ve věci samé, jak jsou definována v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. a již nelze svévolným výkladem rozšiřovat.

Současně je třeba též zaznamenat, že advokátka JUDr. H. C., dříve ustanovená obhájkyně obviněného (obviněný si posléze v průběhu trestního stíhání dne 20. 9. 2005 zvolil obhájce JUDr. I. H.), není ani osobou oprávněnou k podání dovolání. Podle § 265d odst. 1 tr. ř. dovolání mohou podat za zde uvedených podmínek pouze nejvyšší státní zástupce a obviněný. Žádná jiná osoba takové oprávnění nemá a nemůže je mít ani bývalá ustanovená obhájkyně obviněného.

Při střetu dvou možných důvodů pro odmítnutí dovolání z formálních důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) a písm. c) tr. ř., tj. není-li přípustné a bylo-li podáno osobou neoprávněnou, je podle názoru Nejvyššího soudu primární závěr o nepřípustnosti dovolání. Postrádá totiž smysl zabývat se jakýmikoliv podmínkami významnými pro rozhodnutí o dovolání, není-li přípustné, a naopak právě od závěru o přípustnosti dovolání se odvíjí zkoumání dalších podmínek řízení o dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl v neveřejném zasedání, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. října 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 11. October 2006