JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1178/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2006 o dovolání obviněného K. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 5 To 76/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 3 T 257/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 3 T 257/2005, byl obviněný K. B. uznán vinným v bodě I. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., v bodě II. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle 238 odst. 1, 2 tr. zák., a v bodě III. pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.

Za tyto trestné činy byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Obviněný K. B. tento rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním zaměřeným výlučně proti výroku pod bodem I. a proti výroku o trestu, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 5 To 76/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. P. S. dovolání, které zaměřil, s odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně, rovněž pouze proti výroku v bodě I. Takto vymezené dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a zmínil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., který rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku především rozvedl, že se skutku uvedeného v bodě I. rozsudku soudu prvního stupně způsobem tam popsaným nedopustil. Zejména odmítl zjištění, že poškozenou do bytu „natlačil“, a že jí jakkoliv vyhrožoval. Toto své tvrzení opřel o skutečnost, že soudy obou stupňů za podklad svého rozhodnutí vzaly výhradně protokol o výslechu nezletilé poškozené z přípravného řízení, aniž by vyhověly návrhům obhajoby a vyslechly poškozenou před soudem bez účasti její matky. Podle obviněného soud pochybil, pokud byla výpověď nezletilé poškozené při hlavním líčení pouze přečtena, neboť pro takový postup nebyly splněny podmínky § 102 tr. ř. Pokud při výslechu nezletilé poškozené konaném v přípravném řízení bez přítomnosti pedagoga nebo jiné osoby, byla přítomna pouze matka poškozené, došlo k tomu, že poškozená nevypovídala pravdivě, ale události si upravila tak, aby její výpověď byla přijatelná pro matku. Pro dotvrzení svého závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozené obviněný konstatoval část obsahu výpovědi svědkyně I. P., podle níž se nezletilá druhý den po činu chovala bez známek nepříznivých zážitků, které by její psychický stav ovlivnily. Obviněný také namítl, že se soud druhého stupně řádně nevypořádal s argumentací obsaženou v podaném odvolání a pochybil, jestliže odvolání jako nedůvodné zamítl. Obviněný nakonec své výhrady shrnul v tvrzení, že se násilí ani pohrůžky násilí na poškozené nedopustil, a spáchal jen trestný čin krádeže podle ustanovení § 247 tr. zák.

V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 76/2006, ze dne 2. 3. 2006 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 257/2005 ze dne 13. 12. 2005 ve výroku o vině v bodě I., jakož i ve výroku o trestu a Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby provedl důkazy rekonstrukcí s výslechem nezletilé poškozené a aby věc znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

K dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve poukázal na obsah podaných dovolání a na obecné zákonné podmínky na ně navazující, a vyjádřil k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že obviněný ve skutečnosti namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a vady procesního charakteru, které žádnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. neodpovídají. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ani ten není naplněn, jelikož je obviněným spatřován toliko ve skutečnosti, že odvolání obviněného bylo zamítnuto. Námitky dovolatele ve vztahu k předchozímu řízení žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. neodpovídají, a proto navrhl, aby dovolání obviněného K. B. Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v němž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani důvod jiný, protože pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Podle skutkových zjištění uvedených v bodě I. rozsudku soudu prvního stupně, proti nimž obviněný výlučně své dovolání zaměřil, se obviněný předmětného činu dopustil tím, že dne 26. 4. 2005 v době od 16:15 hodin do 17:16 hodin v Ú. n. L., z chodby domu v 10. patře natlačil poškozenou nezl. T. P., do bytu, kde bydlí se svou matkou, vnikl do bytu, zevnitř uzavřel vstupní dveře do bytu, poškozené vyhrožoval slovy: „nekřič nebo ti něco udělám“ a chtěl peníze, následně prohledal celý byt, peníze nenašel, proto odcizil mobilní telefon zn. SAMSUNG SGH v hodnotě 3.000,- Kč a přenosný radiomagnetofon s CD přehrávačem nezjištěné značky a výrobního čísla v hodnotě 1.000,- Kč, poté z bytu odešel a poškozené Z. P., způsobil celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 4.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl jednak rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 3 T 395/96, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mj. pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, za což byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 1994, který byl obžalovanému doručen dne 10. 3. 1994, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících a tento trest vykonal dne 22. 4. 2002, a dále přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 11. 1990, sp. zn. 6 T 34/90, který nabyl právní moci dne 30. 11. 1990, byl uznán vinným mj. z trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona a byl za to odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, ze kterého byl usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 3. 1993, sp. zn. PP 71/95-12, které nabylo právní moci téhož dne podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba podmíněného propuštění ve výměře sedmi roků, kdy usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 10. 1996, č. j. PP 71/93-108, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto o tom, že obžalovaný vykoná zbytek uloženého trestu tímto rozsudkem, ze kterého byl citovaným usnesením Okresního soudu v Mostě podmíněně propuštěn, a tento znovu nařízený trest vykonal dne 21. 3. 2005.

Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný zásadně nesouhlasí s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť tvrdí, že se skutku v bodě I. nedopustil tak, jak byl na základě výsledků provedeného dokazování zjištěn. Obviněný odmítá především tu jeho část, podle níž poškozenou do bytu „natlačil“ a vyhrožoval jí. Skutečnost, že se čin za těchto okolností nestal, dotvrzuje svou vlastní verzí výpovědi, k níž uvádí, že poškozená jej do bytu vpustila dobrovolně a že peníze v bytě hledali společně. Obviněný zpochybňuje obsahovou správnost a věrohodnost výpovědi nezletilé poškozené, její tvrzení vytrhuje z kontextu všech ve věci dalších uvedených důkazů, které zcela opomíjí. Svými námitkami se dotýká i otázky o zachování správnosti procesních podmínek při provádění důkazu čtením výpovědí nezletilé z přípravného řízení a dokazování označuje za neúplné, pokud nezletilá nebyla před soudem osobně vyslechnuta. Je tedy zřejmé, že obviněný těmito svými výhradami, majícími ryze skutkový a procesní charakter, brojí materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině v bodě I. napadeného rozsudku, s nimiž se neztotožnil a nepovažoval je za správné. Obviněný tudíž primárně vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů. Jestliže ve svém dovolání poukázal na to, že neměl být tento jeho čin posouzen jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ale jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., což je výhrada právní povahy, obviněný se této změny v právní kvalifikaci domáhá nikoliv z důvodů právních nedostatků, ale jen na podkladě změny učiněných skutkových zjištění založených na jiném hodnocení provedených důkazů.

Ve vztahu k takto uplatněným výhradám, je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Námitky obviněného z výše rozvedených hledisek nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.

Druhým z obviněným uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán při existenci vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. je důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze uplatnit s poukazem na zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumáno soudem druhého stupně a opravný prostředek byl poté zamítnut jako nedůvodný [§148 odst. 1 písm. c) a § 256 tr. ř.]. V takovém případě by mohl být citovaný dovolací důvod opodstatněn jen tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. (srov. rozhodnutí T-423, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 18, ročník 2002). Tento dovolací důvod není dán v případě, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto, neboť dopadá pouze na ty případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci (srov. rozhodnutí T-396, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 16, ročník 2002).

Odvolání obviněného bylo v posuzovaném případě však v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu (přiměřeně srov. rozhodnutí T-481, T-491, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z těchto dalších důvodů dovolání obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z již shora vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl obsahově naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud dovolání obviněného K. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 27. September 2006