JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1156/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2008 o dovolání obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 85/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 44/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. M. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájkyně dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 85/2008, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. 92 T 44/2007. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu podvodu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době mezi 22. a 25. 9. 2004 na přesně nezjištěném místě v B. uvedl záměrně nepravdivé skutečnosti L. B., která byla do 22. 9. 2004 formálním vlastníkem vozidla tov. zn. Volkswagen Passat 2,8i VR6, černé barvy, fakticky zakoupeného obviněným, neboť jí sdělil, že s uvedeným vozidlem, které dne 22. 9. 2004 prodala v B. prostřednictvím společnosti A. E., s. r. o., kde je na úvěr koupil Ing. P. K., může opět volně disponovat, neboť úvěr byl uhrazen a úvěrový vztah zanikl, ačkoliv toto nebylo pravdou, L. B. v domnění, že to je pravda, obviněného pověřila, aby uvedené vozidlo prodal A. H., což tento učinil dne 25. 9. 2004, čímž způsobil vlastníku vozidla Ing. P. K. škodu ve výši 130.000,- Kč, když částku ve výši 110.000,- Kč, za kterou bylo vozidlo A. H. prodáno, si ponechal.

Dlužno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně o odvolání obviněného v projednávané věci rozhodl.V prvém případě bylo odvolání obviněného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 4 To 283/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolaní. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 8 Tdo 89/2008, bylo podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 4 To 283/2007, zrušeno. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 85/2008, obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný tvrdil, že závěr o jeho vině opřel soud prvního stupně toliko o výpověď svědkyně L. B., která však vypovídala nepravdivě ve prospěch Ing. P. K., a to proto, že na ni Ing. P. K. činil psychický nátlak a hrozil jí, že sama bude trestně stíhána, pokud nebude vypovídat, jak chce on. Dodal, že o těchto skutečnostech, které pokládal za důležité, se dozvěděl až v průběhu projednávání jeho odvolání, poukázal na ně před odvolacím soudem, ten se jimi ale nezabýval, nevěnoval jim žádnou pozornost. Nepravdivé výpovědi svědkyně L. B. a Ing. P. K. jsou podle něj potvrzovány také logickými rozpory v jejich výpovědích. Svědek Ing. P. K. uvedl, že si koupil od obviněného auto a že mu za ně uhradil kupní cenu, a odůvodnil to tím, že mu obviněný dlužil statisícové částky, což je podle dovolatele nepřesvědčivé, neboť tímto úkonem by nedošlo ke snížení tvrzeného dluhu obviněného vůči svědkovi. Zcela logicky se naopak jeví přesně opačná, dovolatelem uváděná situace, podle níž to byl Ing. P. K., kdo dlužil obviněnému a dalším lidem a nutně potřeboval peníze, aby mohl splatit své dluhy, proto si chtěl vzít úvěr a požádal obviněného, aby mu ručil svým vozidlem. Obviněný poznamenal, že k prověření této obhajoby navrhl slyšení svědků S. M. a jejího tehdejšího přítele, avšak odvolací soud tyto důkazy neprovedl, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Dovolatel rovněž namítal, že v trestním řízení nebylo provedeno dokazování v rozsahu stanoveném v § 2 odst. 5 tr. ř., tj. aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Opakoval, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že svědkyně L. B. byla toliko formálním vlastníkem předmětného vozidla, vozidlo nakoupil on sám ze svých prostředků a pouze s ohledem na dosud neskončené rozvodové řízení nechal vozidlo přehlásil na svědkyni. Ta však byla podle jeho názoru toliko držitelem vozidla, nikdy se nestala jeho vlastníkem, a nebyla proto oprávněna s ním nakládat. Jestliže osobní automobil prodala, prodala cizí věc a Ing. P. K. nemohl nikdy nabýt vlastnické právo od nevlastníka. Za neurčitou označil výpověď svědkyně J. Č., která popsala toliko obecnou praxi autobazaru a ke konkrétním skutečnostem případu nic neuvedla. Vytkl, že nebylo bez pochybností prokázáno, že spáchal trestný čin, jenž mu byl obžalobou kladen za vinu, a soudy měly postupovat podle zásady in dubio pro reo, tj. v jeho prospěch. Obviněný dále předložil lékařské zprávy, na jejichž podkladě žádal o odklad výkonu trestu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu až do doby rozhodnutí o dovolání.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadané usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání argumentaci obviněného nepřisvědčil. Upozornil, že z dovolatelových námitek není zřejmé, kterou z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v rámci mimořádného opravného prostředku uplatnil. Veškeré námitky, o něž dovolatel své podání opřel, směřují do oblasti skutkových zjištění, neboť jimi dovolatel brojil proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy, a domáhal se nastolení odlišných skutkových zjištění, tj. že se trestného činu nedopustil. Státní zástupce označil učiněná skutková zjištění za správná a důvodná a pochybení neshledal ani v právním posouzení skutku. Dovolatelem uplatněné námitky podle něho nevyhovují deklarovanému ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný, jak přiléhavě poznamenal státní zástupce, v textu dovolání jednak neuvedl, kterou z výše vyložených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. měl na mysli, a v návaznosti na jedině možnou v úvahu přicházející eventualitu neodkázal ani na žádný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, nesprávně hodnotily výpovědi svědků L. B., která údajně vypovídala pod nátlakem Ing. P. K., J. Č., Ing. P. K. a neprovedly obhajobou navrhované důkazy - výslech S. M. a jejího tehdejšího přítele. Uplatněnými námitkami tedy brojil proti správnosti skutkových zjištění. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz strany 5, 6 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Zejména soud prvního stupně, na jehož závěry odvolací soud v podstatě odkázal, přesvědčivě vyložil, proč obhajobě obviněného neuvěřil, a z jakých důvodů naopak opřel závěr o jeho vině o usvědčující výpovědi L. B. a Ing. P.K. Odvolací soud také odmítl provádět další doplnění dokazování, poněvadž shromážděné a soudem prvního stupně provedené důkazy pokládal s ohledem na jejich vyznění za dostačující ke spolehlivému rozhodnutí o vině obviněného.

Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o žádný extrémní exces případu důkazů opomenutých a zjištěn nebyl ani případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Lze tudíž shrnout, že uplatněné námitky nemohou naplnit nejen dovolatelem deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) v žádné z obou jeho alternativ, ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.

Dovolání obviněného V. M. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, která byla součástí obsahu podání. Je zjevné, že žádost byla opřena o zdravotní potíže obviněného, a je především na samosoudkyni soudu prvního stupně, aby se obviněným tvrzenými důvody pro odklad výkonu trestu ve smyslu § 322 odst. 1 tr. ř. zabývala. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu, a to i s ohledem na povahu rozhodnutí o dovolání obviněného, důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. září 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 17. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin