JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1103/2009

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání obviněného mladistvého J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 Tmo 13/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 4/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, soudu pro mládež (dále jen „soud prvního stupně“), ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 Tm 4/2009, byl obviněný mladistvý J. Š. (dále jen „mladistvý“) uznán vinným jednak proviněním ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a jednak proviněním výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 18. 10. 2008 kolem 01.00 hod. v blízkosti křižovatky ulic K. a M. v Č., po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl A. K., kterého udeřil pěstí do obličeje až upadl na zem, kde ho ležícího ještě dvakrát udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zranění - prasklinu lebky čelní kosti vlevo a pohmoždění mozku čelně vpravo, které si vyžádalo hospitalizaci od 18. 10. 2008 do 27. 10. 2008 postupně na neurochirurgickém oddělení nemocnice v P. a chirurgickém oddělení nemocnice v Ú. a pracovní neschopnost od 18. 10. 2008 do 31. 12. 2008 s dosud trvající ztrátou chuti a čichu.

Za tato provinění byl mladistvý podle § 221 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen, a podle § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. mu byla stanovena zkušební doba v trvání osmnácti měsíců. Podle § 15 odst. 1 a § 17 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. bylo mladistvému uloženo výchovné opatření ve formě účasti v probačním programu P. pro k. d. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Po vyhlášení tohoto rozsudku se mladistvý, jeho matka i státní zástupce vzdali práva na odvolání, a proto v souladu s ustanovením § 314d odst. 3 tr. ř. uvedený rozsudek neobsahuje odůvodnění.

Matka mladistvého M. Š., podala proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, soudu pro mládež (dále jen „soud druhého stupně“), usnesením ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 14 Tmo 13/2009, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. M. Š. dovolání, které doručil dne 7. 7. 2009 Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, jež doplnil podáním ze dne 4. 8. 2009 o sdělení, že jej podává s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsahu takto podaného dovolání rozvedl, že soud prvního stupně pochybil, neboť nesprávně rozhodl o náhradě škody a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné označil, že mu byla uložena povinnost nahradit V. z. p. Č. r. škodu ve výši 60.082,- Kč. V další části dovolání mladistvý konstatoval, že i když se on i jeho matka po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně vzdali práva na odvolání, stalo se tak z neznalosti a nepochopení, neboť nikdy nebyli před soudem. Mladistvý dále tvrdil, že přestože měl ustanoveného obhájce, nebyl seznámen s důsledky vzdání se práva na odvolání, a cítí se tedy být rozhodnutím soudu poškozen. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") vyhověl dovolání a zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 1 Tm 4/2009, ve výroku o náhradě škody, a poškozenou V. z. p. Č. r. odkázal na náhradu škody na občanskoprávní řízení.

Dovolání bylo doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se k němu do dne konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací, nejprve zkoumal, zda byly naplněny podmínky pro podání dovolání z formálních hledisek. Především posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Přípustnost dovolání vymezuje ustanovení § 265a tr. ř., z něhož vyplývá, že o nepřípustné dovolání jde tehdy, jestliže je jím napadáno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., což je např. i za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání, které nepřezkoumával a nebyl povinen soud druhého stupně věcně přezkoumat.

K tomu považuje Nejvyšší soud za vhodné nejprve uvést, že dovoláním mladistvého je napadáno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. K meritornímu přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně nedošlo, a odvolání bylo zamítnuto jen z formálních důvodů proto, že se mladistvý i jeho matka svého práva podat řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně výslovně vzdali (§ 250 odst. 1 tr. ř.)

V takovém případě je možné dovoláním usnesení odvolacího soudu napadnout toliko na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Zmíněný důvod podle uvedené dikce obsahuje dvě alternativy, a je dán při naplnění alespoň jedné z nich. U první se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Je však nutné poznamenat, že v případě této varianty, nelze dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. uplatnit, jestliže odvolací nebo stížnostní soud nemohl vůbec věcně přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že řádný opravný prostředek nesplňoval náležitosti obsahu odvolání, byl skutečně podán opožděně, osobou neoprávněnou nebo opětovně poté, co se oprávněná osoba vzdala opravného prostředku. Dovolání podané s poukazem na tyto důvody [a nikoli na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], musí být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 2, r. 2004, č. T 655 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 3, r. 2004, č. T 666). Tento způsob rozhodnutí vychází z toho, že rozhodnutí soudu druhého stupně (§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.) lze dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 254 tr. ř.).

Ve vztahu k podanému dovolání je však nutné uvést, že mladistvý v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neoznačil, ale dovolání podal toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu mladistvý v dovolání uvedl pouze to, že je přesvědčen, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl o náhradě škody, což bylo založeno na nesprávném právním posouzení. Dále potvrdil, že se on i jeho matka práva na odvolání vzdali, a že tak před soudem prvního stupně učinili z nervozity a nebyli dostatečně obeznámeni se všemi důsledky takového prohlášení.

Je tedy zřejmé, že mladistvý nejenže dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. výslovně neoznačil a neuvedl, ale ve smyslu jeho zákonného slovního vymezení žádné s ním korespondující výhrady ani nevznesl.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem, když bylo shledáno, že v projednávané věci odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec věcně nepřezkoumával a ani tak učinit nemohl, protože se mladistvý i jeho matka odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vzdali, není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání mladistvého podané toliko s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. září 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 16. September 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-