JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1102/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2008 dovolání obviněného mladistvého Š. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 2/2008 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o výchovném opatření, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 Tm 2/2008, ve výroku o výchovném opatření.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 Tm 2/2008, byl obviněný mladistvý (nadále mladistvý) Š. P. uznán vinným proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 24 odst. 1 písm. a), § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (nadále jen zákon č. 218/2003 Sb.), § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1 tr. zák. k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin. Podle § 15 odst. 1, odst. 2 písm. c), § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. mu byla uložena výchovná povinnost spočívající v tom, aby v průběhu výkonu trestního opatření uhradil škodu, kterou svým jednáním způsobil, tak, jak je dále zavázán. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti mladistvého nahradit škodu poškozenému L. K. ve výši 600, Kč, T. D. ve výši 500,- Kč a A.V. ve výši 1.400,- Kč. Poškození L. F. a M. M. byli s návrhy na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních a na toto řízení byl odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody i poškozený L. K.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý Š. P. provinění krádeže dopustil tím, že dne 5. 8. 2007 v době od 01.15 hodin do 04.20 hodin v objektu l. H. v obci R., při konání H. H. p. odcizil jednak z neuzamčených stanů, jednak ze dvou uzamčených stanů po roztržení látky stanu věci a finanční hotovost, a to mikinu v hodnotě 400,- Kč, krátké kalhoty v hodnotě 200,- Kč a tričko v hodnotě 250,- Kč ku škodě L. K., tričko v hodnotě 350, Kč ku škodě M. M., šusťákovou bundu v hodnotě 250,- Kč, nabíječku k mobilnímu telefonu v hodnotě 70,- Kč ku škodě J. H., tričko v hodnotě 150,- Kč, látkovou bundu v hodnotě 400,- Kč, deodorant STR8 v hodnotě 25,- Kč, zavírací nůž v hodnotě 80,- Kč ku škodě T. D., mobilní telefon zn. Siemens MT50 včetně SIM karty v hodnotě 250,- Kč ku škodě L. F., finanční hotovost 1.400,- Kč ku škodě A. V. a dále svým jednáním způsobil poškozenému M. P. poškozením stanu škodu ve výši 500,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl mladistvý odvoláním směřujícím proti výroku o vině, uložené výchovné povinnosti a povinnosti k náhradě škody poškozené A. V. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, bylo odvolání mladistvého podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o uložení výchovné povinnosti. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu v jím napadené části spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení záležejícím v porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb.

Dovolatel vytkl, že výchovná povinnost spočívající v tom, aby v průběhu výkonu trestního opatření uhradil škodu, kterou svým jednáním způsobil a jak k ní byl v rozsudku soudu prvního stupně zavázán, mu byla uložena v rozporu se zákonem. Nezpochybnil názor odvolacího soudu, že ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. umožňuje soudu, aby uložil i jiné výchovné povinnosti než ty, které jsou v něm výslovně upraveny. Nesouhlasil však s tím, že by toto ustanovení opravňovalo soud uložit kteroukoliv výchovnou povinnost, jež je v této zákonné normě výslovně uvedena, v podobě odchylné od zákonné úpravy. Podle § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb., který byl soudem prvního stupně aplikován a jehož aplikaci potvrdil odvolací soud jako správnou, lze mladistvému uložit výchovnou povinnost, aby nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění následku provinění. V rozsudku soudu prvního stupně je však tato výchovná povinnost stanovena v odchylné podobě, bez kritéria „podle svých sil“, čímž byl ve svých důsledcích postaven do mnohem nepříznivějšího právního postavení oproti tomu, které stanoví zákon. Dovozoval proto, že v dovoláním napadeném výroku o výchovné povinnosti došlo k porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. a rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.

Mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uložení výchovné povinnosti a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání mladistvého uvedl, že po věcné stránce považuje uplatněné námitky za důvodné. Aniž by řešil otázku, zda je soud při rozhodování o uložení výchovné povinnosti oprávněn modifikovat obsah některé z povinností, které jsou výslovně vymezeny v ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., konstatoval, že uložení povinnosti nahradit v průběhu výkonu trestního opatření škodu způsobenou proviněním jako povinnosti objektivní, nepodmíněné výdělkovými a majetkovými poměry mladistvého, nemůže vést k dosažení účelu zákona č. 218/2003 Sb. V předmětné věci navíc soud ve výroku o výchovné povinnosti na ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. výslovně odkázal a uložení výchovného povinnosti v podobě odlišné od tohoto ustanovení považoval tedy spíše za nedopatření soudu prvního stupně, které se odvolací soud následně snažil odůvodnit poukazem na demonstrativní charakter ustanovení § 18 odst. 1 citovaného zákona. Přesto však měl za to, že s ohledem na katalog dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1 tr. ř. nelze tuto vadu cestou dovolání napravit. Upozornil na stávající praxi, podle níž není možné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat uložení trestu nebo ochranného opatření, které zákon nepřipouští. Uložení nepřípustného trestu lze namítat s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uložení nepřípustného ochranného opatření lze namítnout s odkazem na § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Obdobně nelze podle něj v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat ani uložení nepřípustné výchovné povinnosti podle zákona č. 218/2003 Sb.

Poznamenal, že ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. bylo formulováno ještě před účinností zákona č. 218/2003 Sb. a neobsahuje žádný dovolací důvod, v jehož rámci by bylo možné vytýkat uložení nezákonného, resp. nepřípustného výchovného opatření. Výrok o uložení výchovné povinnosti přitom není součástí výroku o trestu, resp. trestním opatřením, a není ani ochranným opatřením. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. předpokládá uložení výchovného opatření především tehdy, když trestní opatření vůbec ukládáno není, a dále stanoví, že dovoluje-li to jejich povaha, je možné použít vůči mladistvému výchovného opatření i vedle uloženého ochranného nebo trestního opatření. Za této situace proto uzavřel, že uplatněné námitky neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému důvodu dovolání. Dodal, že pokud by bylo plnění uložené výchovné povinnosti skutečně pro mladistvého nemožné, bylo by věc možné řešit postupem podle § 15 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb. Navrhl proto, aby bylo dovolání mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je přípustné, podala je včas oprávněná osoba a splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Právě na tuto alternativu možných vad, jež lze ve smyslu uvedeného důvodu dovolání namítat, dovolatel výslovně odkázal.

Státní zástupce ve vyjádření k dovolání mladistvého vyjádřil názor, že stejně jako nelze v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat uložení trestu nebo ochranného opatření, které zákon nepřipouští, nelze obdobně namítat ani uložení nepřípustné výchovné povinnosti podle zákona č. 218/2003 Sb. Tento názor dovolací soud nesdílí. Jistě není třeba zvláště zdůrazňovat, že výchovné opatření ukládané podle zákona č. 218/2003 Sb. není trestem (či trestním opatřením) a není ani ochranným opatřením, a proto pochybení při jeho ukládání nelze namítat prostřednictvím důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jež se vztahuje výlučně k trestu (trestnímu opatření), či § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., jež se týká ochranného opatření. Zákonná úprava výchovných opatření v zákoně č. 218/2003 Sb. (účinný od 1. 1. 2004) sice následovala až po zákonné úpravě katalogu důvodů dovolaní v ustanovení § 265b tr. ř. ve znění novely zákonem č. 265/2001 Sb. (účinný od 1. 1. 2002), jak poznamenal státní zástupce, to ale neznamená, že dovolací důvody a jejich použití nelze vyložit i ve prospěch námitek zpochybňujících výklad podmínek aplikace hmotně právních institutů obsažených v zákoně účinném až po jejich vymezení. Je pravdou, že katalog dovolacích důvodů explicitně nepamatuje na pochybení při ukládání výchovných opatření obdobně jako např. u druhu trestu (trestního opatření) či ochranného opatření. V konkrétním případě jde ale přece jenom o námitku, jejíž podstatou je pochybení odvolacího soudu při výkladu § 218 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a protože neexistuje žádný speciální důvod dovolání, jako je tomu v případech trestu či ochranného opatření, není žádný rozumný důvod, proč nápravu vytknutého pochybení nezjednat prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odkazuje-li státní zástupce v daných souvislostech na znění § 15 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb., lze jím sice dosáhnout změny nebo zrušení výchovného opatření, ukáže-li se, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat, to ale v návaznosti na změnu poměrů mladistvého po pravomocném rozhodnutí o uložení výchovného opatření. Jistě nejde o ustanovení, jež má sloužit k nápravě vad při jeho ukládání; k odstranění takových vad slouží typicky systém opravných prostředků.

Dovolací soud proto uzavřel, že námitka, jež byla uplatněna, je námitkou, již lze relevantně akceptovat s ohledem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž jejím smyslem je výtka, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení podmínek uložení výchovného opatření - výchovné povinnosti.

Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda byla výchovná povinnost spočívající v tom, aby mladistvý „v průběhu výkonu trestního opatření uhradil škodu, kterou svým jednáním způsobil tak, jak k ní byl rozsudkem soudu prvního stupně zavázán“, koresponduje s ustanoveními § 15 odst. 1, odst. 2 písm. c) a zvláště pak § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb., na něž soud prvního stupně v těchto souvislostech odkázal.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku výrok o uložení výchovné povinnosti zcela pominul a nevysvětlil, jakými úvahami byl při jeho uložení veden.

Odvolací soud se z podnětu odvolání mladistvého správností výroku o uložení uvedené výchovné povinnosti zabýval, ale neshledal v rozhodnutí soudu prvního stupně žádné pochybení. Třebaže připustil, že podle § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. lze mladistvému uložit povinnost, aby nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním, měl za to, že odvolatel přehlédl, že ve větě první tohoto zákonného ustanovení je, že „mladistvému může soud pro mládež uložit výchovnou povinnost, aby zejména ... Z toho vyplývá, že lze uložit i jinou výchovnou povinnost.“ Z toho dovozoval, že soud prvního stupně správně neuložil mladistvému výchovnou povinnost nahradit způsobenou škodu podle jeho sil. Poukázal na to, že z vyjádření mladistvého a z obsahu spisu vyplývá, že mladistvý nikde nepracuje, ač je zdráv a práce schopen, do školy vůbec nenastoupil a - jak sám uvedl - příležitostně brigádně pracuje. Mladistvý má tedy dostatek možností a času k tomu, aby si našel brigádu a byl schopen celkem nevelkou částku včas poškozeným zaplatit (strana 3 rozsudku).

S právními závěry odvolacího soudu se nelze ztotožnit.

Mladistvému bylo výchovné opatření v podobě výchovné povinnosti uloženo vedle trestního opatření obecně prospěšných prací. Takový postup je v souladu s ustanovením § 26 odst. 1 věta in fine zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož soud pro mládež může vedle trestního opatření obecně prospěšných prací uložit i vhodná výchovná opatření.

Obecné podmínky pro ukládání výchovných opatření jsou vymezeny v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., přičemž jedním z výchovných opatření je podle § 15 odst. 2 písm. c) citovaného zákona i uložení výchovné povinnosti.

Výchovné povinnosti, jež může soud mladistvému uložit, vyjmenovává zákon č. 218/2003 Sb. demonstrativním výčtem (viz ...„zejména“) v návětě ustanovení § 18 odst. 1.

Odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, jež soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku citoval, lze uložit výchovnou povinnost, kterou se mladistvému stanoví, aby nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění následku provinění. Zákon tak klade důraz na učinění kroků směřujících k reparaci škodlivých následků spáchaného činu s tím, že k plnému odčinění ani nemusí dojít, což se zřetelem k majetkovým poměrům mladistvých není v řadě případů ani možné. Výrok o povinnosti uložené podle § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. nemusí obsahovat údaj o výši škody, je-li právě ona následkem provinění, ani označení poškozeného, jehož se týká. Její rozsah je ale omezen na výši, v jaké je mladistvý povinen majetkovou škodu uhradit podle zákonných předpisů. Navíc je zřejmé, že mladistvý je povinen tuto škodu nahradit jen v rozsahu, v jakém to dovolují jeho majetkové a výdělkové poměry.

Uložil-li tedy soud prvního stupně za použití ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) citovaného zákona povinnost, aby v průběhu trestního opatření uhradil škodu, kterou svým jednáním způsobil, tak, jak k ní byl zavázán ve výroku o náhradě škody, nepostupoval v souladu s výše uvedenými zásadami a v odůvodnění svého rozsudku důvody, proč se od nich odchýlil, nevysvětlil. V rozporu s těmito zásadami je však i názor odvolacího soudu, na jehož podkladě označil napadený výrok o uložení výchovného opatření za správný. I kdyby bylo možné připustit, že ze strany soudu prvního stupně se jednalo jen o určité nedopatření při reprodukci textu zákona, jak uvedl i státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání mladistvého, odvolací soud takovou možnost výkladu vyloučil. Jeho interpretace návěty ustanovení § 18 odst. 1 v konfrontaci se zněním § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. je nepřiléhavá a chybná. Je-li ustanovení § 18 odst. 1 citovaného zákona koncipováno jako demonstrativní výčet výchovných opatření, jež lze mladistvému uložit, s čímž nepolemizuje ani dovolací soud, neznamená to, že povinnost vyjádřenou jako konkrétní alternativu pod písm. a) až g) tohoto ustanovení lze poté uložit libovolně a navíc v rozporu s jejím smyslem a účelem. Chtěl-li odvolací soud uložit výchovnou povinnost odchylně od znění § 18 odst. 1 písm. e) tohoto zákona či vnímal-li tak výchovnou povinnost uloženou soudem prvního stupně, měl upozornit, že nemělo být aplikováno ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) ale toliko ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. To samozřejmě za předpokladu, že by pro uložení takové výchovné povinnosti byly splněny podmínky.

Podle § 1 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů.

Podle § 3 odst. 3 tohoto zákona uložené opatření musí přihlížet k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a stupni nebezpečnosti spáchaného činu. Ustanovení § 9 odst. 1 citovaného zákona pak stanoví a rozvádí, že účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. Podle odst. 4 § 15 tohoto zákona výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu.

Stěží lze přitakat závěru, že splnění účelu výchovného opatření či opatření v obecné rovině je možné dosáhnout, je-li uloženo bez ohledu na sociální, majetkové a výdělkové poměry mladistvého. Zdůvodnění odvolacího soudu, že byť mladistvý nikde nepracuje a vykonává jen příležitostné brigády, má dostatek možností a času, aby nevysokou peněžní částku (2.500,- Kč) poškozeným včas zaplatil, není přesvědčivé. Odvolací soud se majetkovými poměry mladistvého nezabýval a stranou jeho pozornosti též zůstalo, že mladistvý měl uloženou výchovnou povinnost splnit v průběhu výkonu trestního opatření obecně prospěšných prací, což možnost jeho příležitostí získat finanční prostředky omezuje, a za takových okolností je i částka 2.500,- Kč pro mladistvého částkou nikoliv zanedbatelnou.

Na soudu prvního stupně proto v dalším řízení bude, aby o uložení výchovného opatření směřujícího k odstranění škodlivých následků provinění mladistvého, tj. k náhradě jím způsobené škody, vycházeje z principů naznačených dovolacím soudem, znovu rozhodl a výrok o jeho uložení také v odůvodnění svého rozhodnutí řádně odůvodnil.

Pro úplnost a nad rámec řečeného nutno dodat, že dovolací soud nesdílí dovolatelovu obavu z předpokládaných nepříznivých důsledků případného nesplnění uložené výchovné povinnosti, jak jsou popsány v ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. Podle § 45a odst. 4 tr. zák. část věty před středníkem jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu. Toto ustanovení je relevantní i pro trestní opatření obecně prospěšných prací, protože zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, nemá v tomto směru speciální ustanovení, je třeba je aplikovat i na trestní opatření obecně prospěšných prací (§ 1 odst. 3 zákona soudnictví ve věcech mládeže). Z toho ale nelze dovodit, že nesplnění uložené výchovné povinnosti, která není součástí trestního opatření, samo o sobě zavdává příčinu k přeměně trestního opatření obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku v trestní opatření odnětí svobody, neboť bez dalšího ještě neznamená, že mladistvý v době od odsouzení do skončení výkonu trestního opatření nevedl řádný život. Přesto však nutno trvat na požadavku, aby byla ukládána jen taková výchovná opatření, jež jsou s to přispět ke splnění cílů kladených na projednávání provinění mladistvých.

Nejvyšší soud proto po zjištění, že dovolání je ve výše vyloženém směru důvodné, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, v části, v níž byl ponechán nedotčeným oddělitelný výrok o výchovném opatření, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 Tm 2/2008, ve výroku o výchovném opatření. Zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení jsou soudy vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Rozhodnutí soudů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch mladistvého, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. září 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková

Vydáno: 17. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč