JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1090/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 o dovolání obviněného I. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni, ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 8 To 192/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech, pod sp. zn. 3 T 9/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. P. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 4. 2006, sp. zn. 3 T 9/2006, byl obviněný I. P. uznán vinným v bodě 1) trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., který spáchal skutkem popsaným v bodě 1) tak, že v přesně neustanovené době v průběhu měsíce října 2005 v K. V. v několika případech zaslal ze svého mobilního telefonu poškozené O. T., na její mobilní telefon několik krátkých textových zpráv (SMS), ve kterých jí vyhrožoval usmrcením, kdy takto jí vyhrožoval i prostřednictvím telefonních hovorů, přičemž v poškozené svým jednáním vzbudil důvodnou obavu, že své výhrůžky uskuteční, a v bodě 2) trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 5. 11. 2005 kolem 17.00 hodin v K. V., před domem, uchopil poškozenou O. T., za ruku, přiložil jí na krk nůž, přitom ji nutil, aby s ním obnovila vztah s tím, že pokud tak poškozená neučiní, oba na místě zemřou, přičemž byl při jednání vyrušen náhodně procházejícími chodci a poškozené se podařilo z místa činu utéci.

Za tyto trestné činy byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání tří roků.

Obviněný I. P. tento rozsudek napadl odvoláním, o němž Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 8 To 192/2006 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. P. dovolání, které vymezil dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ho odůvodnil především tím, že se skutků kladených mu za vinu nedopustil. Především poukázal na neúplnost provedeného dokazování, na kterou již upozorňoval v řízení před soudem prvního stupně a navrhoval provedení důkazů prokazujících jeho nevinu, avšak soud tyto důkazy odmítl provést. Za nesprávné tudíž označil, že nebyl proveden znalecký posudek z oboru klinické psychologie zaměřený na ověření věrohodnosti poškozené O. T., a i když v odvolání uvedený nedostatek vytýkal, odvolací soud se tímto jeho návrhem na doplnění dokazování nezabýval. Přestože nebyly odstraněny rozpory ve výpovědi poškozené O. T., na podkladě právě této výpovědi odvolací soud o vině obviněného rozhodl ve shodě s tím, jak to učinil soud prvního stupně. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný soudu druhého stupně vytkl, že v odvolacím řízení po věcné stránce dostatečně nepřezkoumal napadené rozhodnutí, a bez splnění zákonných podmínek tento jeho opravný prostředek jako nedůvodný zamítl. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 192/2002 (správně má být uvedeno, sp. zn. 8 To 192/2006), ze dne 7. 6. 2006 a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 3 T 9/2006 ze dne 14. 4. 2006 zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karlových Varech přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatoval, že obviněný I. P. napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. (včetně těch, o které obviněný opírá své dovolání) a navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v němž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani důvod jiný, protože pochybnosti o správnosti skutkových zjištěních, v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněného, který v něm uplatňuje námitky na označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadající, jelikož primárně nesouhlasí s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť tvrdí, že se skutků kladených mu za vinu nedopustil. Výpověď poškozené O. T., kterou soudy obou stupňů, na základě dalších výsledků provedeného dokazování, především však proto, že jí uváděný popis událostí koresponduje s ostatními ve věci vyslechnutými svědky a listinnými důkazy, posoudily jako věrohodnou, obviněný považoval za nepřesvědčivou a nepravdivou, a dožadoval se jejího znaleckého zkoumání znalcem psychologem. Protože jím navrhovaný znalecký posudek z oboru klinické psychologie proveden nebyl, označil provedené dokazování za neúplné. Obviněný však těmito svými výhradami, majícími ryze skutkový a procesní charakter, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, s nimiž se neztotožnil a nepovažoval je za správné. Obviněný tudíž primárně vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.

Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.

Druhým z obviněným vyjádřených dovolacích důvodů je důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán při existenci vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Tento důvod je řádně uplatněn při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze uplatnit s poukazem na zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumáno soudem druhého stupně a opravný prostředek byl poté zamítnut jako nedůvodný [§148 odst. 1 písm. c) a § 256 tr. ř.]. V takovém případě by mohl být citovaný dovolací důvod opodstatněn jen tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. (srov. rozhodnutí T-423, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 18, ročník 2002). Tento dovolací důvod není dán v případě, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto, neboť dopadá pouze na ty případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana byla zbavena práva k přístupu ke druhé instanci (srov. rozhodnutí T-396, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 16, ročník 2002).

V posuzovaném případě se však ani o jednu z uvedených alternativ nejedná. Ve vztahu k první alternativně je zřejmé, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu (přiměřeně srov. rozhodnutí T-481, T-491, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).

Ohledně druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolací soud shledal, že v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., nebyl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., protože obviněný tvrdil existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z již shora vyjádřeného názoru dovolacího soudu, tento důvod dovolání nebyl obsahově naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani tato alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud dovolání obviněného I. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. září 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 13. September 2006