JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1073/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 o dovolání obviněného M. Ž,, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 3 To 60/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě, pod sp. zn. 17 T 133/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ž. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 17 T 133/2004, byl obviněný M. Ž. uznán vinným v bodě 1) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a v bodech 2a), 2b) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustil tak, že jako obchodní zástupce P. F., s. r. o., na základě „smlouvy o obchodním zastoupení“ ze dne 18. 12. 2001 pověřený uzavíráním smluv o půjčce mezi P. F., s. r. o., a jednotlivci, uzavřel a vyhotovil úmyslně dne 9. 6. 2002 a dále v období od 13. 10. 2002 do 20. 1. 2003 v K., a na dalších místech v níže uvedených případech smlouvy o půjčce, kdy část takto uzavřených smluv vyhotovil sám, aniž poškození o půjčce věděli a část smluv s poškozenými uzavřel, tito smlouvy podepsali, ale nevyplatil těmto osobám sjednané částky, přičemž finanční prostředky od společnosti vyžadoval s vědomím, že ve všech případech si peníze ponechá pro svoji potřebu, a takto jednal způsobem konkretizovaným a rozvedeným

v bodě 1) tak, že dne 9. 6. 2002 v obci K. vyhotovil a uzavřel smlouvu o půjčce na částku 15.000,- Kč se zákazníkem R. M., kterou R. M. podepsal, finanční prostředky ale neobdržel a poškozenému P. F., s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 15.000,- Kč,

v bodě 2a) v pěti popsaných případech v době od 13. 10. 2002 do 20. 1. 2003, kdy se jednalo o smlouvy, které zákazníci uzavřeli a podepsali, avšak peníze neobdrželi,

v bodě 2b) v sedmi popsaných případech v době od 13. 10. 2002 do 29. 12. 2002, kdy se jednalo o smlouvy, které zákazníci nepodepsali, o jejich existenci nevěděli, žádné finanční prostředky nepřevzali, přičemž postup byl v rozporu se zněním smlouvy o obchodním zastoupení, kdy škoda byla způsobena poškozené P. F., s. r. o.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené P. F., s. r. o., škodu ve výši 111.250,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudek soudu prvního stupně obviněný M. Ž. napadl odvoláním, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 3 To 60/2006 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. Ž. prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. M. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsahu tohoto dovolání především zdůraznil, že se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu nedopustil, a pokud soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, shledal, že je vinen, nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že by se uvedených činů dopustil. Soudu prvního stupně vytkl, že se při provádění dokazování dostatečně nezaměřil na prokázání skutku, a i jeho právní posouzení zůstalo kusé a neúplné, když soud neprovedl některé důkazy a ty, které provedl, hodnotil v řadě případů v rozporu s logikou věci a jednostranně v neprospěch obviněného. Přestože obviněný navrhoval provedení některých dalších důkazů, nebylo mu vyhověno ani v odvolacím řízení, kde nedostatky, jichž se dopustil nalézací soud, nebyly napraveny. Za nesprávné dovolatel označil, že oba soudy vycházely pro své závěry o vině z výpovědí skupiny osob tvrdících, že po podpisu smluv o půjčce jim příslušné finanční částky nebyly předány, aniž v potřebné míře uvážil, že podle listinných důkazů tyto osoby zmíněné půjčky splácely. Ve vztahu k věrohodnosti uvedených svědků vytkl, že soudy nevyhodnotily, že někteří poškození uzavřeli půjčky i opakovaně. Soud se nezabýval rovněž tím, že všem klientům byly podmínky a způsob vyplácení půjček i jejich splatnost podrobně známy, a to nejen z vlastního textu smlouvy, ale i z předcházejících zkušeností. Obviněný, na základě těchto výhrad konstatoval, že nebylo objasněno, že by uvedené smlouvy vyhotovil a padělal, převzal finanční prostředky a použil je ve svůj prospěch. Napadená rozhodnutí jsou proto podle jeho názoru založena na nesprávném právním posouzení skutků a z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265 k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 3 To 60/2006 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 17 T 133/2004 v celém výroku o vině, ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu i ve výroku o náhradě škody a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatoval, že dovolatelem uplatněné výhrady jsou založeny na zpochybnění aplikace procesních předpisů při opatřování skutkového stavu věci a teprve na tomto skutkovém základě je vybudován závěr o nesprávnosti jeho právního posouzení. Jde výlučně o námitky procesní povahy, které nemohou věcně založit použitý dovolací důvod. V dovolání uplatněná argumentace není podřaditelná ani pod další důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. a nejsou tudíž splněny obecné předpoklady obsahového přezkoumání předmětného dovolání. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba uvést, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

V případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněného M. Ž., který v něm uplatňuje námitky na označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadající, jelikož primárně zpochybňuje aplikaci procesních předpisů při opatřování skutkového stavu, proti němuž v důsledku brojí. Obviněný své dovolání opřel o tvrzení, že dokazování provedené soudem prvního stupně nebylo úplné a důkazy, které provedeny byly, hodnotily oba soudy v rozporu s logikou věci a jednostranně v neprospěch obviněného. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn, stejně jako skutečná výše škody, která měla poškozené společnosti vzniknout, nejsou založeny na dostatečných důkazech.

Na základě takto podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že ačkoli obviněný své výhrady předložil jako otázky právní povahy, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve skutkovém zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, s nimiž se neztotožnil a nepovažoval je za správné. Obviněný tudíž primárně vznesl námitky proti rozsahu provedeného dokazování a proti postupu soudu při hodnocení jednotlivých důkazů.

S ohledem na obsah námitek, které obviněný směřoval do oblasti skutkových zjištění soudů prvního i druhého stupně, byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn toliko formálně, právně irelevantně a tudíž uvedené argumenty nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Ž. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. září 2006

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová

Vydáno: 13. September 2006