JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tvo 47/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 11. 2002 o stížnosti obviněných P. S., a M. Š., a dále manželky tohoto obviněného D. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 7 To 40/01 a 7 To 40/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 23/2000 t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných a D. Š. z a m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 56 T 23/2000, byl obviněný M.Š. uznán vinným návodem k trestnému činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. b), § 219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák. (účinného od 1. 1. 1994 do 1. 9. 1995). Obviněnému M.Š. byl podle § 219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti a půl roku, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále uložen také peněžitý trest ve výši 4 000 000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku. Obviněný P. S. byl týmž rozsudkem uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák. (účinného od 1. 1. 1994 do 1. 9. 1995). Obviněnému P. S. uložil soud podle § 219 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti roků, když pro jeho výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Obvinění podali v průběhu řízení konaného před Vrchním soudem v Praze žádosti o propuštění z vazby, když obviněný M. Š. rovněž soudu předložil písemný slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Manželka obviněného M. Š. D. Š. nabídla peněžitou záruku ve smyslu § 73a tr. ř. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 7 To 40/2001, podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal písemný slib obviněného a nepřijal podle § 73a odst. 1 tr. ř. peněžitou záruku nabídnutou manželkou obviněného D. Š. Usnesením z téhož dne sp. zn. 7 To 40/01 byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného P. S. o propuštění z vazby na svobodu.

Proti shora uvedeným usnesením byly podány stížnosti. Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 7 Tvo 70/2001, rozhodl tak, že se podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. stížnosti zamítají, neboť nejsou přípustné, aniž z podnětu podaných stížností přezkoumal správnost výroků napadených usnesení a předcházející řízení.

S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 416/01, musel Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností shora uvedená usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumat.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadených usnesení i řízení, které jejich vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti nejsou důvodné.

Ze spisu je nepochybné (k době vydání předmětných usnesení), že proti obviněným se vede trestní stíhání pro mimořádně závažnou trestnou činnost. Trestní stíhání se nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem, kdy oba obvinění byli uznáni vinnými trestným činem vraždy, event. návodem k tomuto trestnému činu, a byly jim uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Vrchní soud v Praze ve svých shora uvedených usneseních konkretizuje důvody, které jej vedly k závěru, že i nadále hrozí obava, že v případě propuštění obviněných z vazby na svobodu by se mohli chovat způsobem uvedeným v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. U obviněného M. Š. poukazuje také na závěry plynoucí z posudku znalce psychologa a ekonomické, resp. finanční rezervy obviněného, které by mu mohly sloužit v případě opuštění republiky. U obviněného P. S. poukázal vrchní soud na jeho vazby v zahraničí, což zvyšuje obavu, že by se obviněný mohl chovat způsobem uvedeným v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s důvody, které v napadených usneseních podrobně vrchní soud rozvedl. Totéž platí i o zdůvodnění, proč písemný slib obviněného ve smyslu § 73 tr. ř. a nabídku peněžité záruky ve smyslu § 73a tr. ř. nebylo možno považovat za dostatečné prostředky k nahrazení vazby.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud výše uvedené stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 20. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 20. November 2002