JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 999/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 86/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 12/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 T 12/2007, byl obviněný T. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák., § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., § 54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi týdnů. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.

Trestný čin spáchal obviněný tím, že dne 10. 2. 2006 kolem 21:30 hodin v R., okres K., poblíže autobusové zastávky R. – N. r., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit 136 L, a to přesto, že mu byla rozhodnutím Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 26. 10. 2004, č. j. OD/PŘ/60/04/Nak, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 3. 1. 2005, č. j. DSH/14414/04/HA, a ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/Mak, uložena sankce, a to zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 86/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudu druhého stupně stejně jako soudu prvního stupně vychází z nesprávného hmotně právního posouzení. Rozhodnou skutečnost obviněný spatřuje v tom, že Městský úřad Orlová, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/2252-04-MAK, odložil výkon rozhodnutí uvedených ve skutkové větě, tedy i výkon sankce zákazu činnosti, a to až do pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o podané správní žalobě. O této žalobě bylo sice rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2005, avšak toto rozhodnutí bylo na základě podané kasační stížnosti zrušeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 5 As 20/2006 ze dne 27. 9. 2006 a věc byla krajskému soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Stěžejní otázkou podle obviněného je, zda dne 10. 2. 2006 byla účinná sankce zákazu činnosti či nikoli. Oba soudy uzavřely, že sankce zákazu činnosti účinná byla a na tomto právním stanovisku nemůže nic změnit následné kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 9. 2006. Tento právní závěr však obviněný považuje za nesprávný mající vliv na chybné rozhodnutí o vině. Uvedl, že za situace, kdy Nejvyšší správní soud ČR svým rozhodnutím zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, pak je nutno toto usnesení považovat za nezákonné, nepůsobící žádné právní následky a je nutno na ně nazírat, jako by nikdy vydáno nebylo. Obviněný je přesvědčen, že v takovém případě dne 10. 2. 2006 trvaly účinky odkladu výkonu sankce zákazu činnosti z rozhodnutí Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 16. 5. 2005, a dne 10. 2. 2006 tedy mohl řídit motorové vozidlo. S ohledem na nesprávné hmotně právní posouzení otázky účinků sankce zákazu činnosti oba soudy dospěly k chybnému právnímu závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 86/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 T 12/2007, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s vysloveným právním závěrem, že dne 10. 2. 2006 nebyla účinná sankce zákazu činnosti.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněné námitky odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť se týkají existence objektivních znaků souzeného trestného činu, nepovažuje je však za důvodné. Podmínkou trestnosti pachatele trestného činu podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je existence pravomocného vykonatelného rozhodnutí, kterým bylo pachateli zakázáno vykonávat určitou činnost. V předmětné trestní věci takové pravomocné správní rozhodnutí v době spáchání skutku existovalo. Vykonatelnost tohoto pravomocného správního rozhodnutí pak byla rozhodnutím Městského úřadu v Orlové č. j. OD/3542 05/2252-04-MAK ze dne 16. 5. 2005 podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. odložena toliko do „okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě“ ve věci obviněným podané žaloby. Odklad tedy podle státního zástupce trval nejdéle do dne 15. 12. 2005, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, o odmítnutí správní žaloby. Podání kasační stížnosti dne 28. 12. 2005 nemělo podle výslovného ustanovení § 107 soudního řádu správního č. 150/2002 Sb. odkladný účinek. Státní zástupce je přesvědčen, že pokud nemá kasační stížnost odkladný účinek ve vztahu k napadanému soudnímu rozhodnutí, pak tím spíše nemůže mít její podání vliv na vykonatelnost soudem přezkoumávaného správního rozhodnutí a nemůže v důsledku jeho podání ani „obživnout“ dřívější rozhodnutí správního orgánu o odkladu vykonatelnosti správního rozhodnutí do doby rozhodnutí o správní žalobě. Nelze při tom podle jeho názoru vycházet z takové právní konstrukce, podle které správní rozhodnutí, které bylo v době řízení o kasační stížnosti pravomocné a vykonatelné, by se dodatečně stalo „nevykonatelným“ proto, že kasační stížnosti bylo následně vyhověno. Takovýto výklad by se příčil principu právní jistoty. Státní zástupce uzavřel, že pokud obviněný dne 10. 2. 2006 řídil motorové vozidlo, vykonával činnost, která mu byla zakázána pravomocným a vykonatelným správním rozhodnutím a naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

V posuzovaném případě obviněný v podstatě namítal, že v době, kdy řídil motorové vozidlo (dne 10. 2. 2006), nebyla účinná sankce zákazu činnosti, a to z důvodu trvajícího odkladu výkonu této sankce z rozhodnutí Městského úřadu v Orlové ze dne 16. 5. 2005 vzhledem k následnému zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR a mohl tedy motorové vozidlo řídit. V tomto smyslu podle něj nebyla naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky, které shora uvedeným požadavkům odpovídaly. Nejvyšší soud se jimi zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že shodné námitky obviněný uplatnil již v řízení o odvolání a soud druhého stupně se jimi zabýval a náležitě se s nimi vypořádal.

V obecné rovině je zapotřebí nejprve uvést, že trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána.

Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Trestněprávní ochrana je tímto ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale též výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonatelná. Zákonem předpokládaný následek může způsobit každý pachatel, jehož úmyslné jednání směřuje k tomu, aby výkon rozhodnutí zmařil nebo podstatně ztížil.

Podle právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný trestný čin tím, že mařil výkon státního orgánu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána.

Ze skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že obviněnému byla rozhodnutím Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 26. 10. 2004, č. j. OD/PŘ/60/04/MAK, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 3. 1. 2005, č. j. DSH/14414/04/HA, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2005, uložena sankce, a to zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců. V souvislosti s podanou správní žalobou proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 3. 1. 2005, č. j. DSH/14414/04/HA, požádal obviněný o odklad výkonu rozhodnutí. Městský úřad Orlová, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/2252-04-MAK, jež nabylo právní moci dne 27. 5. 2005, podle § 83 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb, o přestupcích, jeho žádosti vyhověl a odložil výkon rozhodnutí do okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci podané žaloby (č. l. 99 tr. spisu). Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2005, odmítl žalobu, jako podanou opožděně podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (č. l. 156 tr. spisu). Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný kasační stížnost, na jejímž základě bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 5 As 20/2006, zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (č. l. 158 tr. spisu).

Obviněný se v této souvislosti domnívá, že zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem ČR, je nutno na ně nazírat, jako by nikdy vydáno nebylo a v takovém případě tedy podle obviněného dne 10. 2. 2006 mohl řídit motorové vozidlo, neboť stále kontinuálně trvaly účinky odkladu výkonu sankce zákazu činnosti z rozhodnutí Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, rozhodnutím ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/2252-04-MAK. S takovou právní konstrukcí se však ani Nejvyšší soud neztotožnil.

Odklad výkonu pravomocného správního rozhodnutí byl obviněnému povolen rozhodnutím Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342-05/2252-04-MAK, jež nabylo právní moci dne 27. 5. 2005, a to do okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci podané žaloby. Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2005. Právní mocí rozhodnutí krajského soudu skončily účinky odkladu výkonu pravomocného správního rozhodnutí. Rozhodnutí správního orgánu bylo tedy opět vykonatelné (realizovatelné). Kasační stížnost je podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví a má povahu mimořádného opravného prostředku. Kasační stížnost nemá podle § 107 citovaného zákona odkladný účinek. Při podání kasační stížnosti se lze domáhat přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což také obviněný v kasační stížnosti učinil na č. l. 92 tr. spisu, avšak této žádosti nebylo vyhověno.

Z výše uvedeného je nepochybné, že právní mocí usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 58 Ca 13/2005, tedy dnem 15. 12. 2005, bylo opět rozhodnutí správního orgánu (Městského úřadu Orlová, odboru dopravy, ze dne 26. 10. 2004, č. j. OD/PŘ/60/04/MAK, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 3. 1. 2005, č. j. DSH/14414/04/HA) vykonatelné a opět běžela lhůta zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel stanovená na dobu 16 měsíců. Obviněný si přitom byl této skutečnosti vědom, protože dne 20. 4. 2005 podal žádost Městskému úřadu Orlová o odložení výkonu pravomocného rozhodnutí, kterým byl zákaz činnosti uložen a žádosti bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 16. 5. 2005, č. j. OD/35342 05/2252-04/MAK, ale toliko do okamžiku rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o žalobě obviněného. Opětovně pak navrhoval přiznání odkladného účinku také při podání kasační stížnosti dne 28. 12. 2005, ale tomuto návrhu nebylo vyhověno. Obviněný tak při vědomí trvání zákazu činnosti a v situaci, kdy vůbec nevěděl jak o kasační stížnosti a návrhu na přiznání jejího odkladného účinku bude rozhodnuto, řídil dne 10. 2. 2006 osobní motorové vozidlo. Podstatné přitom nejsou obviněným dodatečně po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 5 As 20/2006, konstruované okolnosti, ale právní stav v době činu, tj. dne 10. 2. 2006. Obviněný tedy tím, že dne 10. 2. 2006 jednal tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a řídil motorové vozidlo, vykonával činnost, která mu byla zakázána pravomocným a vykonatelným správním rozhodnutím. Obviněný v tomto smyslu naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Uplatněné námitky obviněného jsou tedy zjevně neopodstatněné.

Navíc považuje Nejvyšší soud za nutné doplnit, že po vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě tento soud znovu rozhodoval o správní žalobě, a to tak, že ji usnesením ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 58 Ca 36/2006, opět odmítl, jako podanou opožděně. Nejvyšší správní soud ČR pak rozsudkem ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 5 As 3/2008, další kasační stížnost podanou obviněným zamítl.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné. Proto dovolání obviněného T. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 13. August 2008