JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 989/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2008 o dovolání obviněného Z. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 13 To 104/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 8/2008 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 20 T 8/2008, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. l tr. zák. na čtyři léta, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 13 To 104/2008. Podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a napadl tento rozsudek v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se změnou výroku o trestu, ke které přistoupil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Vyjádřil názor, že Okresní soud v Pardubicích o trestu rozhodl v souladu s ustanoveními § 23 tr. zák., § 31 tr. zák., a vytkl, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se polehčujícími okolnostmi zabýval jen formálně, aniž jim dal odpovídající výraz v rozhodnutí o trestu. Kromě toho obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl ve veřejném zasedání, jemuž nebyl přítomen obhájce, který se omluvil a požádal o změnu termínu jeho konání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

S odkazem na tento dovolací důvod není možné napadat samotný výrok o trestu a namítat nepřiměřenost trestu z hlediska jeho účelu (§ 23 odst. l tr. zák.) a z hledisek rozhodných pro stanovení jeho druhu a výměry (§ 31 odst. l tr. zák.). Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (tento dovolací důvod obviněný neuplatnil).

Třebaže je posouzení přiměřenosti uloženého trestu z hlediska ustanovení § 23 odst. l tr. zák., § 31 odst. l tr. zák. otázkou aplikace hmotného práva, nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jde o to, že jak dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. jsou hmotně právními dovolacími důvody, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. má povahu obecného hmotně právního dovolacího důvodu, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. má povahu speciálního dovolacího důvodu ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že proti samotnému výroku o uložení trestu je možné uplatnit jen speciální hmotně právní dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. h) tr. ř. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako námitky naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., by byl nelogický, protože by činil ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. v podstatě bezpředmětným, bezobsažným, nadbytečným a nefunkčním. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu bylo vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a tím pádem by ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Pokud jde o samotný výrok o uložení trestu, je dovolání určeno jen k nápravě těch nejvýznamnějších pochybení, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Účelem dovolání rozhodně není to, aby samotný výrok o uložení trestu učiněný soudy prvního a druhého stupně byl jen z hlediska přiměřenosti trestu přezkoumáván ještě třetí instancí.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se nepřítomnosti obhájce při veřejném zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. V tomto ohledu jde o otázku dodržení či porušení p r o c e s ní c h ustanovení, zatímco deklarovaný dovolací důvod spočívá v porušení h m o t n é h o práva. Lze jen poznamenat, že k přítomnosti obhájce v řízení se vztahuje dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. c) tr. ř., avšak obviněný z tohoto důvodu dovolání nepodal.

Žádná z námitek, které jsou obsahem dovolání obviněného, nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., na nějž obviněný odkázal. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 13. August 2008