JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 978/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. srpna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 11 To 570/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 144/2007, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 2 T 144/2007, byl obviněný T. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo během zkušební doby splácet škodu, kterou poškozeným způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným A. B. A., a. s. částku 1.219.730,90 Kč a společnosti M. T. spol. s r. o. částku 103.947,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost M. T. spol. s r. o. se zbytkem nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že jako jednatel společnosti R. i. spol. s r. o. T. v majetku této společnosti ponechal a dále pro její potřeby použil tržby z prodeje dálničních kupónů emise roku 2005 převzatých k prodeji jednak na základě komisionářské smlouvy ze dne 25. 11. 2004 od společnosti A. B. A., a. s. P. a k její škodě v celkové výši 1.219.730,90 Kč, jednak na základě smlouvy o zabezpečení distribuce českých dálničních kupónů ze dne 2. 12. 2004 od společnosti M. T., s. r. o. P. a k její škodě v celkové výši 103.947,50 Kč s vědomím, že tyto tržby náleží České republice a byl povinen je prostřednictvím těchto společností na základě jimi vystavených faktur uhradit, což neučinil a Ministerstvu financí ČR byly tyto částky uhrazeny uvedenými společnostmi.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 11 To 570/2007, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti M. T. spol. s r. o. částku 103.947,50 Kč a ve výroku, jímž byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozená společnost M. T. spol. s r. o. se zbytkem nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by se trestného činu dopustil. Soudům obou stupňů vytkl, že jednání, pro které byl uznán vinným, nelze bez dalšího kvalifikovat jako trestný čin. Má za to, že soudy učinily na základě provedených důkazů závěry, které v nich nemají oporu. Odvolací soud navíc ve svém rozhodnutí údajně nereflektoval jeho námitky, neboť se jimi nezabýval a relevantním způsobem se s nimi nevypořádal. Řízení považuje obviněný za kusé, neboť zejména nebyly provedeny jím navrhované důkazy, které mohly přispět k řádnému objasnění skutkového stavu. Z výpovědí svědků pak podle obviněného nevyplývá zejména naplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, když není zřejmé, že by jednal v úmyslu způsobit poškozeným škodu. Došlo podle něj ke zřejmému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení, čímž je splněn rovněž předpoklad pro případný zásah dovolacího soudu do přisouzeného stavu věci. Skutečnost, že nebylo prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, je podle obviněného zřejmá mj. ze skutečnosti, že ačkoli obviněný po faktické stránce nikdy nesporoval závazek společnosti jednotlivé dlužné částky uhradit, nebylo již dále zkoumáno a prokázáno, že by v době působení obviněného ve společnosti existovaly, byly doručeny a tedy zaúčtovány řádné daňové doklady, na podkladě kterých by jednotlivé platby mohly být realizovány. Jakákoli jednání obviněného s poškozenými společnostmi, event. uznání závazku nemůže z hlediska splnění zákonných podmínek nahradit řádný daňový doklad, který měl být společnosti doručen. Obviněný se domnívá, že pokud by byl daný spor se společnostmi řešen cestou občansko právního řízení, byl by výsledek z pohledu poškozených nejistý. Obviněný v této souvislosti namítá, že orgány činné v trestním řízení, včetně obou soudů, nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka absence úmyslu způsobit poškozeným škodu. Tuto námitku však považuje za zjevně neopodstatněnou. Dle soudem učiněných skutkových zjištění obviněný peníze, získané prodejem dálničních známek, použil blíže nezjištěným způsobem v rámci hospodaření firmy. Poté obviněný firmu prodal, aniž by částku utrženou za prodej dálničních známek jednotlivým dodavatelům poukázal, příp. aniž by tuto částku novému majiteli firmy za účelem vyrovnání těchto závazků předal, ba dokonce mu existenci zmíněných pohledávek zamlčel. Přitom si musel být vědom, že svým jednáním může zapříčinit neuhrazení plateb za dálniční známky oprávněným subjektům a s možností takového následku byl i srozuměn. Záleželo totiž toliko na přístupu nového majitele firmy, zda zmíněné pohledávky uzná, či zda se stanou předmětem sporu, jehož výsledek by nutně byl nejistý. Podle státního zástupce je i z uznání dluhu vůči firmě M. T., s. r. o. zřejmé, že obviněný peníze k úhradě pohledávky této firmy k dispozici v danou dobu neměl.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu shora citovaného dovolání ale vyplývá, že námitky obviněného neodpovídají z podstatné části uplatněnému důvodu dovolání. Obviněný svými námitkami, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že se dopustil trestného činu, že odvolací soud nereflektoval jeho námitky v odvolání a nevypořádal se s nimi, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy nebo námitkou, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Takové námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože obviněný obecné tvrzení, že jednání, pro které byl uznán vinným, nelze kvalifikovat jako trestný čin, ve skutečnosti nezakládá na tomto skutku, ale v podstatě na námitkách, že soudy měly jinak hodnotit provedené důkazy. Skutkovou námitkou je rovněž výhrada obviněného, že údajně nebylo zkoumáno a prokázáno, že by v době působení obviněného ve společnosti existovaly, byly doručeny a tedy zaúčtovány řádné daňové doklady, na podkladě kterých by jednotlivé platby mohly být realizovány. Je nutno podotknout, že shodnou námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání a soud druhého stupně se jí zabýval a náležitě se s ní vypořádal. Z rozhodnutí obou soudů a z obsahu spisu je zřejmé, že hodnota nezaplacených dálničních kupónů poškozených společností byla prokázána kopiemi vystavených faktur, které byly zasílány na adresu uváděnou obviněným.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný těmito námitkami nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil. Toho si byl nakonec obviněný sám vědom, když v této souvislosti namítal existenci zřejmého nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení.

Nejvyšší soud však neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tedy vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.

Za právně relevantní a tedy uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídající posoudil Nejvyšší soud námitku obviněného týkající se údajné absence subjektivní stránky uvedeného trestného činu, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou. Také tuto hmotně právní námitku obviněný opřel o argumenty skutkové povahy, když namítal, že z výpovědí svědků nevyplývá zejména naplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, kdy podle něj není zřejmé, že by jednal v úmyslu způsobit poškozeným škodu. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Naplnění určitého znaku skutkové podstaty trestného činu pak soudy dovozují ze všech provedených důkazů v jejich souhrnu.

V daném případě ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že obviněný jako jednatel podepsal s poškozenými společnostmi ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně uvedené smlouvy, věděl, že jím prodávané dálniční kupóny a tržby za ně jsou majetkem státu a že finanční prostředky utržené jejich prodejem nesmí použít jinak, než na jejich zaplacení dodavateli – tedy poškozeným společnostem. Toto však obviněný neučinil, prostředky utržené za prodej kupónů používal jiným způsobem a tímto jednáním způsobil poškozeným škodu více než 1.000.000,- Kč. Soudy pak důvodně dospěly k závěru, že jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák. Obviněný v dovolání navíc uvedl, že po faktické stránce uvedené závazky nikdy nesporoval. Je tedy zřejmé, že věděl, že neuhrazením částek utržených za prodej dálničních kupónů vzniká jednotlivým dodavatelům škoda. Svým jednáním tedy obviněný naplnil subjektivní stránku trestného činu podvodu podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a jeho námitka v tomto směru je zjevně neopodstatněná.

Protože námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu z části neodpovídaly a hmotně právní námitku Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání obviněného T. K. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. August 2008