JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 961/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2008 o dovolání obviněného I. O., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 5 To 208/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 167/2007 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. O. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 2. 2008, sp. zn. 1 T 167/2007, byl obviněný I. O. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr.zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na pět let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 5 To 208/2008. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu Brno-venkov zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na pět let. Dále bylo výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na stupeň ovlivnění obviněného alkoholem i podle zjištění Okresního soudu Brno-venkov spočíval v podstatě v tom, že obviněný I. O. dne 26. 8. 2006 kolem 23:45 hodin, kdy měl po předchozím požití alkoholických nápojů v krvi nejméně 1,12 g/kg alkoholu, řídil po silnici ve směru od B.-S. L. na O., okr. B.-v., svůj osobní automobil zn. Peugeot 406 Coupé 2,0 16V, v důsledku vlivu alkoholu a tím i nezpůsobilosti k řízení nepřizpůsobil po projetí táhlé pravotočivé zatáčky své chování a rychlost jízdy stavu komunikace a svým schopnostem, nezvládl řízení, dostal smyk, vyjel vpravo mimo komunikaci, s vozidlem havaroval do zídky a do oplocení před domem v O., okr. B.-v., a způsobil kromě hmotné škody zranění spolujezdkyním J. M. a K. F., přičemž v případě poškozené J. M. šlo o těžké zranění spočívající v poškození mozku, nitrolebním krvácení, mnohočetných zlomeninách žeber, zlomenině 7. a 11. hrudního obratle, poranění míchy a zlomenině klíční kosti se závažnými trvalými následky a doživotním omezením v podobě ochrnutí obou dolních končetin, přičemž svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 2 písm. b), § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

Pokud jde o skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, spočíval rozdíl mezi rozsudky obou soudů v tom, že podle zjištění Okresního soudu Brno venkov měl obviněný v době činu v krvi nejméně 3,70 g/kg alkoholu, zatímco podle zjištění Krajského soudu v Brně měl v krvi nejméně 1,12 g/kg alkoholu.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl odsuzující část tohoto rozsudku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že následky nehody nemohou být kladeny jen k jeho tíži. Poukázal na zjištění, že poškozené spolujezdkyně nebyly připoutány, což podle něho mělo vliv na to, jaká zranění utrpěly. Vyjádřil názor, že pokud byl ve stavu ovlivnění alkoholem, měly poškozené nikoli jen možnost, ale přímo povinnost do vozidla nenastupovat a naopak jízdě zabránit. Uvedl, že zdravotní stav poškozené J. M. doznal citelného zlepšení. Z toho všeho vyvozoval, že skutek měl být posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Význam okolnosti, že poškozené nebyly připoutány bezpečnostními pásy, nelze ve prospěch obviněného přeceňovat, zejména ne do té míry, aby to vedlo ke změně právního posouzení skutku oproti tomu, jak ho v napadeném rozsudku posoudil Krajský soud v Brně. Lze sice konstatovat, že poškozené porušily ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, podle něhož přepravovaná osoba je povinna být za jízdy připoutána na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu, avšak zároveň je nutné vzít v úvahu, že ani obviněný si ve vztahu k uvedené okolnosti nepočínal důsledně tak, jak mu to ukládá ustanovení § 5 odst. 1 písm. j) citovaného zákona, podle něhož řidič je povinen zajistit bezpečnost přepravované osoby. V rámci této povinnosti obviněný sám měl dbát na to, aby poškozené byly připoutány bezpečnostními pásy. Jinak je z celkových souvislostí posuzovaného případu zřejmé, že obviněnému nijak nezáleželo na tom, zda poškozené jsou nebo nejsou připoutané, a že tato okolnost neměla žádný vliv na jeho rozhodnutí ujmout se řízení ani na zvolený způsob jeho jízdy.

Vůbec žádný vliv na právní posouzení skutku nemůže mít okolnost, že poškozené nastoupily do vozidla obviněného s vědomím, že obviněný je pod vlivem alkoholu. Pokud bylo zjištěno, že obviněný měl v krvi nejméně 1,12 g/kg alkoholu, jde o takový stupeň ovlivnění alkoholem, který sice objektivně vylučoval jeho způsobilost k řízení motorového vozidla, ale nebyl tak vysoký, aby byl navenek očividně patrný nějakými nápadnostmi v jeho chování. S tím ostatně korespondovaly svědecké výpovědi obou poškozených, které na obviněném nepozorovaly žádné výraznější příznaky vlivu alkoholu, znaly obviněného jako řidiče z povolání a měly s ním tu zkušenost, že trasu jejich jízdy znal a v minulosti ji vícekrát absolvoval. Pokud poškozené nastoupily do vozidla obviněného, lze to označit za lehkomyslnost, avšak nijak se to nedotýká správnosti právního posouzení skutku v napadeném rozsudku.

Namítané zlepšení zdravotního stavu poškozené J. M. rovněž není důvodem pro změnu právního posouzení skutku. Zranění, která tato poškozená utrpěla, evidentně jsou těžkou újmou na zdraví podle § 89 odst. 7 písm. b), c), e), ch) tr. zák., jak konstatoval Okresní soud Brno-venkov a shodně s ním i Krajský soud v Brně. Obviněný v dovolání ani neuvedl, který ze zákonných znaků těžké újmy na zdraví ve smyslu citovaného ustanovení podle jeho názoru chybí. Paušální odkaz na zlepšení zdravotního stavu poškozené patrně souvisí s tím, že MUDr. E. K., znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, původní konstatování týkající se doživotního citelného omezení poškozené vysvětlila v hlavním líčení jako podmíněné v tom smyslu, že definitivní závěr přichází v úvahu s odstupem zhruba dvou roků od vzniku zranění. Bez ohledu na to je jasné, že i kdyby se poškozená zcela uzdravila, jde vzhledem k povaze, rozsahu a závažnosti zranění a vzhledem k době léčení o těžkou újmu na zdraví podle ustanovení citovaného oběma soudy.

Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném rozsudku cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 13. August 2008