JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 925/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. července 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 3 To 147/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 283/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací, poté co podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného zrušil v celé odsuzující části rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 9 T 283/2007, sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného na stejném skutkovém základě uznal vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. (dílem ve stadiu pokusu), porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. (rovněž dílem ve stadiu pokusu) a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Za to jej odsoudil podle § 238 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl také o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti citovanému rozsudku soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně pak uvedl, že se žádných skutků popsaných v napadeném rozsudku nedopustil a vše si vymyslel, když se dozvěděl o jednotlivých vloupáních a přihlásil se k nim jen proto, aby zkusil, kdo mu bude věřit. Nyní pochopil nesprávnost tohoto jednání a musí popravdě říct, že se žádného z popsaných vloupání nedopustil a pouhé jeho doznání jako důkaz o jeho vině nepostačuje. Soud tak špatně vyhodnotil skutkový stav a to způsobilo nesprávné právní posouzení skutku. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí o dovolání k němu nevyjádřila.

Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného uvedené v dovolání, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu citovaného dovolání obviněného je ale zřejmé, že jeho konkrétní námitky těmto požadavkům neodpovídají, když nejsou zaměřeny proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný svými námitkami přímo napadá postup soudů při zjišťování skutkového stavu věci, a to konkrétně jejich postup při hodnocení důkazů, když svoji výpověď s doznáním si měl údajně vymyslet a sama o sobě ani nepostačuje k jeho odsouzení. Jak ale bylo výše uvedeno Nejvyšší soud jako soud dovolací vychází při posuzování správnosti právního posouzení skutku z jeho znění tak, jak byl soudem nižšího stupně zjištěn v průběhu dokazování a zásadně se již nezabývá otázkou, zda skutek byl provedenými důkazy prokázán. Může tak výjimečně učinit pouze v případě, že mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem existuje tzv. extrémní nesoulad, což ale v daném případě nezjistil. Přitom již soud odvolací se shodnou námitkou obviněného zabýval v odůvodnění svého rozsudku a konstatoval, že obviněný není usvědčován ze spáchání trestné činnosti pouze svým doznáním, ale také dalšími provedenými důkazy, které pravdivost jeho doznání podporují. V případě pod bodem 4, výroku o vině byl obviněný také bezprostředně zadržen v blízkosti místa činu, když se snažil utéci. Již soud I. stupně také v odůvodnění odsuzující části rozsudku uvedl, že doznání obviněného v daném rozsahu je v souladu s příslušnými protokoly o ohledání místa činu, náčrtky a fotodokumentací.

Protože obviněný v dovolání uplatnil námitky, které nelze podřadit pod žádný důvod dovolání, bylo jeho dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 16. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin