JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 916/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 v Brně o dovolání obviněného V. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2002, sp. zn. 3 To 293/2002, v trestní věci vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 71 T 301/2001, podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2002, č. j. 3 To 293/2002-79 se z r u š u j e .

Současně se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, č. j. 71 T 301/2001-61, byl obviněný uznán vinným jednak trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona a jednak trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona. Podle § 248 odst. 2 tr. zákona za použití ust. § 35 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému za jednání popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu rozhodl soud prvního stupně o uplatněném nároku na náhradu škody.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 6. 2002, č. j. 3 To 293/2002-79, poté co rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obžalovaného za splnění podmínek podle § 263 odst. 4 tr. řádu, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 24. 10. 2002 dovolání (soudu prvního stupně bylo dovolání doručeno dne 25. 10. 2002), a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c/, d/ a k/ tr. řádu (správně l/ - po novele zák. č. 200/2002 Sb.). V odůvodnění dovolání namítá, že odvolací soud porušil § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť - přestože obviněný nastoupil od 14. 5. 2002 výkon trestu odnětí svobody v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 13/97, v trvání šesti roků nepodmíněně, přičemž tato skutečnost musela být odvolacímu soudu známa, jelikož již předvolání ze dne 5. 6. 2002 k veřejnému zasedání bylo obviněnému doručováno na adresu věznice a na doručence, jež se ve spise nachází na č. l. 75, je zřetelně umístěno přijímací razítko „Vězeňská služba K.“ – obviněnému, který si sám obhájce nezvolil, obhájce neustanovil. Dále odvolacímu soudu vytýká porušení § 233 odst. 2 tr. zákona, neboť má za to, že shora popsaným postupem porušil odvolací soud právo obviněného na obhajobu, protože při omezení osobní svobody neměl obviněný prakticky žádnou lhůtu na přípravu, zejména právě na volbu obhájce a na poradu s obhájcem. Pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku tak nebyly splněny podmínky stanovené zákonem, konkrétně právě podmínky pro přípravu a průběh veřejného zasedání, v čemž obviněný spatřuje také porušení § 202 odst. 3, 4 tr. řádu. Závěrem proto navrhuje, aby Nejvyšší soud citované rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství v Brně se k dovolání obviněného nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají, přičemž v dovolání byly uplatněny také způsobilé dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) a l) tr. řádu. Proto přezkoumal dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a řízení, které mu předcházelo podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu musí obviněný, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu, mít obhájce už v přípravném řízení.

Podle § 263 odst. 3 tr. řádu platí, že při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

Podle ustanovení § 202 odst. 4 tr. řádu nelze hlavní líčení konat v nepřítomnosti obžalovaného, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36 tr. řádu) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.

V souzeném případě z obsahu soudního spisu skutečně vyplývá, že obviněný byl v době konání veřejného zasedání o odvolání dne 27. 6. 2002 ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v K. a byl tedy v daném případě splněn důvod nutné obhajoby. Tato skutečnost musela být odvolacímu soudu známa, když se mu jednak vrátila zásilka adresovaná obviněnému do trvalého bydliště s upozorněním poštovního doručovatele, že adresát je odstěhován na adresu F. 178, P. S. 42, K. (viz zadní strana obálky na č. l. 73,), a zejména, vrátila-li se doručenka (v pořadí již druhé) zásilky obsahující předvolání k veřejnému zasedání s razítkem „Vězeňská služba ČR, věznice K.“ a podpisem obviněného stvrzujícím její převzetí (viz doručenka na č. l. 75).

Nejvyšší soud tedy zjistil, že odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání o odvolání obviněného, který byl v rozhodné době ve výkonu trestu odnětí svobody, aniž měl obviněný v tomto řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl (§ 263 odst. 3 tr. řádu). Dále pak odvolací soud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (jak uvádí ve svém usnesení „za splnění podmínek podle § 263 odst. 4 tr. ř.“), ač obviněný ve smyslu § 263 odst. 4 tr. řádu výslovně neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. řádu tak byly obviněným uplatněny opodstatněně.

Námitky dovolatele však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tento dovolací důvod není dán tehdy, nebyly-li splněny podmínky pro přípravu na veřejné zasedání, jak obviněný namítá. Uplatní se jen v případech, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému ve skutečnosti odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek chybně zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí soudu prvního stupně meritorně přezkoumal. O takovýto případ v dané věci ale nejde, protože odvolací soud odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. řádu, přičemž rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti, Nejvyšší soud rozhodl ve věci tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Úkolem odvolacího soudu bude, aby v novém odvolacím řízení věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. November 2002