JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 912/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 4 To 26/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 1/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. 50 T 1/2008, byl obviněný O. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. Podle § 222 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému J. B. škodu ve výši 5.860,- Kč.

Obviněný se trestného činu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 22:00 hodin dne 20. 10. 2007 do 09:00 hodin dne 21. 10. 2007 ve S., okres N. J., po požití menšího množství alkoholu v rámci vzniklého konfliktu ve zlobné reakci na chování své silně podnapilé družky Z. B., na ni zaútočil tak, že ji opakovaně bil pěstmi do obličeje, břicha, zad, končetin i hrudníku, do kterého jí navíc krátce před nástupem smrti také velkou intenzitou kopal, či na něj dupal, a rovněž ji nezjištěným ostrým předmětem přivodil poranění na pravé straně hlavy, čímž jí svým násilným jednáním v komplex přivodil následující zranění:

- krevní podlitiny před odstupem levostranného ušního boltce, na bradě, na ramenou, téměř v celém rozsahu hrudníku, oboustranně v oblasti břišní krajiny, na zevních a z části i vnitřních plochách obou paží, na levém předloktí, hřbetě obou rukou a pravém i levém stehně,

- oděrky kůže ve vlasaté části hlavy na hranici čela a spánku vpravo, na pravé straně krku, na nosním křídle a přilehlé části rtu vlevo, na zadní ploše pravého ramene, na vrcholu pravého lokte, v oblasti pravého boku a na malíkové hraně levého předloktí,

- hlubokou řeznou ránu situovanou před odstupem pravostranného ušního boltce svislého průběhu délky 8 cm protínající pravostranný spánkový sval a povrchní spánkovou tepnu,

- prokrvácení měkkých pokrývek lebních v oblasti pravé spánkové krajiny hlavy vpravo a na hranici čela a spánku vlevo,

- zlomeninu 9. žebra v čáře lopatkové vlevo spojenou s masivním prokrvácením pohrudnice v jejím okolí,

- příčnou zlomeninu hrudní kosti v její horní třetině, spojenou s prokrvácením osrdečníkového vaku a zhmožděním i prokrvácením srdce, které prostupovalo přísrdečník a přilehlou svalovinu přední části pravé srdeční síně i pravé srdeční komory,

- roztržení mezi pravým a levým jaterním lalokem, zasahující do hloubky 5 cm, spojené s krvácením do dutiny břišní,

přičemž vzhledem k velké razanci útoku a četnosti úderů musel počítat s tím, že jí může způsobit rozsáhlá a závažná poranění s dlouhou dobou léčení, poškození důležitých orgánů včetně možných trvalých následků; její usmrcení sice nezamýšlel, avšak vzhledem ke způsobu napadení a zejména výrazné brutalitě měl i tento následek brát v potaz, kdy napadená Z. B. v důsledku úrazově krvácivého šoku, vyvolaného zhmožděním srdce a natržením jater, navíc při urychlení krevních ztrát z hlubokého řezného poranění v oblasti pravostranného spánku, zemřela dne 21. 10. 2007 kolem 09:00 hodin.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které směřoval do všech jeho výroků. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 4 To 26/2008, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný je přesvědčen, že pokud by soudy vyvodily řádné právní závěry z provedeného dokazování, tak ho měly zprostit obžaloby. Poukázal na skutečnost, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě odkázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého podle názoru odvolacího soudu spolehlivě vyplývá, že zranění, která poškozená měla utrpět v průběhu noci z 20. na 21. 10. 2007 jsou takového typu, že jsou typická pro aktivní útok ze strany druhé osoby a pádový mechanismus znalci zcela vyloučili. Posouzení věci, jakož i obhajoby obviněného údajně spočívaly právě na vyhodnocení znaleckých posudků ve vztahu k tomu, zda závěry znaleckých posudků jsou natolik jednoznačné ve vztahu k možnému způsobu vzniku poranění u poškozené, že nepřipouští jiný závěr než ten, že musely být způsobeny jinou osobou. Obviněný má za to, že znalecký posudek v kontextu s výpovědí slyšené znalkyně MUDr. M. S. z části připouští i možnost způsobení poranění u poškozené jiným mechanismem, než útok jiné osoby. Hodnocení všech důkazů pak podle obviněného Vrchní soud v Olomouci neprovedl řádně a nevyvrátil tak jeho obhajobu o jiném možném způsobu poranění poškozené.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a sám rozhodl o jeho zproštění.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že uplatněné námitky směřují z větší části do oblasti skutkových zjištění, kdy obviněný v podstatě vytýká, že provedené důkazy soudy hodnotily nesprávně a dovozuje, že ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že se jednání nedopustil. Z tohoto pohledu by tedy námitky tak, jak jsou rozvedeny v podaném dovolání bylo třeba odmítnout ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu. Za právně relevantní námitku však spatřuje tvrzení obviněného, že „znalecký posudek v návaznosti na výpověď slyšené znalkyně připouštějí možnost způsobení poranění u poškozené jiným mechanismem, než je útok jiné osoby“. Této argumentaci však podle ní nelze přisvědčit. Rozsah a četnost poranění nejsou podle státní zástupkyně sporná a odkázala v tomto směru na výrok odsuzujícího rozsudku. Státní zástupkyně v této souvislosti zrekapitulovala obsah znaleckého posudku. Uvedla, že ze soudně lékařského hlediska uvedená zranění nasvědčují pro aktivní útok ze strany druhé osoby, kdy útok musel být opakovaný, razantní, vedený velkou intenzitou síly a mohl být veden rukou sevřenou v pěst, kopem, případně tupým předmětem, stejně jako vzájemnou kombinací těchto mechanismů. Upozornila, že znalkyně se vyjádřila i v tom směru, že pokud jde o mechanismus úrazového děje, předestřený ve spisovém materiálu obviněným - a to konkrétně pád poškozené na střepy rozbité skleněné láhve spojený se vznikem řezných ran v oblasti pravého spánku, se jeví v charakteru s poraněními jako nepravděpodobný a nevysvětluje také celkový komplex objektivizovaného zranění především poranění orgánu dutiny hrudní a břišní, která vedla i ke smrti poškozené. Státní zástupkyně poukázala na závěr znalkyně, že u pádového mechanismu se obvykle setkáváme se zraněními jiného charakteru především zraněními lokalizovanými v oblasti hlavy. Znalkyně sice jednoznačně nevyloučila, že některá z povrchových zranění mohla vzniknout pasivním mechanismem, tedy pádem, ale závažná poranění shora uvedená svědčí pro aktivní útok. Při zohlednění závěrů soudně lékařského posudku, pokud jde o zjištění poranění, státní zástupkyně uvedla, že obhajoba obviněného spočívající v tom, že poranění si způsobila sama poškozená opakovanými pády, když obviněný ji fyzicky vůbec nenapadl, nemůže v žádném případě obstát. Znalkyně v tomto směru nevyloučila toliko to, že drobná poranění (odřeniny, krevní podlitiny) mohla vzniknout i tímto mechanismem, ale pokud jde o nejzávažnější poranění - zlomenina hrudní kosti, zlomenina žeber, natržení jater, zhmoždění srdce svědčí o skutečně extrémní intenzitě násilí, které působilo na břicho a na hrudník. Státní zástupkyně je přesvědčena, že na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci pak nezbylo, než jednání obviněného kvalifikovat podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák., kdy obviněný značnou intenzitou síly a dále opakovaně útočil na části těla poškozené. S ohledem na razanci útoku a s ohledem na místa kam útok směřoval musel vědět a počítat i s tím, že poškozené může způsobit rozsáhlá a závažná poranění s dlouhou dobou léčení eventuálně i poškození důležitých orgánů, včetně možných trvalých následků a potažmo tedy i těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. h), ch) tr. zák. a pro případ, že je způsobí byl s tím i srozuměn. S ohledem ke způsobu napadení, který je shora popsán, zejména s ohledem na velkou razanci útoku, která je nesporná a vyplývá ze znaleckého posudku a s ohledem na brutalitu měl tento těžší následek brát v potaz. Státní zástupkyně závěrem konstatovala, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy obou stupňů učinily a provedeným dokazováním není rozpor. Skutková zjištění nejsou v nesouladu s právním posouzením vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí obou soudů.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný navíc uplatnil tyto námitky již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.

Obviněný námitkami, že provedené důkazy, zejména závěry vypracovaných znaleckých posudků, byly soudy nesprávně vyhodnoceny, a jeho obhajoba o možném jiném způsobu poranění poškozené údajně nebyla vyvrácena, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale domáhá se jeho změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Na základě jiného hodnocení důkazů se tak obviněný domáhá jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný svými námitkami pouze zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně a potvrzený soudem odvolacím, že to byl právě on, kdo na poškozenou fyzicky zaútočil a způsobil ji daná zranění, a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná těmito soudy. Obviněný tak přes řádné zdůvodnění soudů obou stupňů i nadále setrvává na své verzi průběhu skutkového děje, namítá, že na poškozenou nezaútočil a nabízí svou verzi o jiném možném způsobu poranění poškozené. Popírá tak skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a skutková zjištění soudů považuje za neprokázaná, neboť je přesvědčen, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. Podstatou těchto dovolacích námitek je tak snaha obviněného zvrátit skutkové zjištění soudu prvního stupně. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít k jeho zproštění obžaloby. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo dovolání obviněného O. M. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 13. August 2008