JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 907/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2006 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného M. A., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 158/2004 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 1 T 158/2004, byl obviněný M. A. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky.

Z podnětu odvolání obviněného M. A. Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006, podle § 258 odst. 1 písm, b), d) tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného M. A. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání okresního státního zástupce v Šumperku ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. Zk 129/2004-6, pro skutek, že měl dne 24. prosince 2004 v době kolem 09:45 hodin řídit v Z., okres Š., osobní motorové vozidlo zn. Škoda 105 L, ačkoliv mu byly rozhodnutím Městského úřadu v Zábřehu ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, které nabylo právní moci dne 1. 10. 2003, uloženy za přestupky podle § 11 odst. 1 písm. b), c) a § 30 odst. 2 zákona o přestupcích, pokuta ve výši 15.000,- Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, ve kterém byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného M. A. opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší státní zástupkyně odmítla závěr odvolacího soudu, který podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného návrhu na potrestání, protože podle jejího názoru učiněná skutková zjištění poskytují dostatečný podklad pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za relevantní považuje, že rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 25. 2. 2005, č. j. KÚOK4570/05/ODSH/690, i Ministerstva dopravy ze dne 4. 5. 2005, č. j. 329/2005-160-SPR/2, nemohla nijak zpochybnit právní moc a vykonatelnost rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, kterým byl obviněnému uložen mimo jiné zákaz řízení motorových vozidel. Podle ní byla totiž obě tato rozhodnutí vydána až po dni 24. 12. 2004 (časové určení spáchání předmětného skutku) a v konečném důsledku se prvotního rozhodnutí nedotkla, když zmíněné kasační rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje bylo zrušeno bez dalšího uvedeným rozhodnutím Ministerstva dopravy. Uvedla, že právní závěr odvolacího soudu o „zpochybnění“ právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Podle nejvyšší státní zástupkyně byl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci povinen vyřešit tuto otázku, která se týká rozhodnutí o vině, jako otázku předběžnou. Jde podle jejího názoru zjevně o otázku právní a nikoli skutkovou, a proto krajský soud nemohl při řešení této otázky přistoupit k aplikaci zásady „in dubio pro reo“.

Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že na základě učiněných skutkových zjištění lze učinit spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním ze dne 24. 12. 2004 naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pokud Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci za této důkazní situace napadeným rozsudkem zprostil obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. návrhu na potrestání, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, protože takový právní závěr je v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006 sp. zn. 55 To 64/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k novému projednání a rozhodnutí. Navrhla též, aby o dovolání bylo v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

Obviněný M. A. ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s právními závěry učiněnými Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, který jej rozsudkem zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. návrhu na potrestání okresního státního zástupce pro daný skutek. Zdůraznil, že správní orgán podle jeho názoru nepostupoval při rozhodování v souladu se správním řádem. Je přesvědčen, že doložka právní moci, kterou bylo předmětné rozhodnutí opatřeno dne 11. 10. 2003, byla vyznačena neoprávněně, neboť mu nebylo oznámeno písemné vyhotovení rozhodnutí. S ohledem na neplatnost vyznačení právní moci nelze podle něj kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin. Poté obviněný podal výčet konkrétních důvodů, které podle něj činí provedené správní řízení pochybným. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265j tr. ř. zamítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je zásadně povinen v řízení o dovolání vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchá ten, kdo vykonává činnost, která mu byla zakázána. Trestněprávní ochrana zakotvená v ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. poskytuje ochranu řádnému výkonu pravomocného rozhodnutí, jímž byl uložen zákaz výkonu určité činnosti. K naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci, příp. bylo vykonatelné. Právní moc znamená ve smyslu procesním, že rozhodnutí vydané ve správním řízení (správní akt) je konečným výsledkem určitého postupu správního orgánu. Z hlediska hmotně právního pohledu pak právní moc spočívá v tom, že rozhodnutí nelze s výjimkou zákonem stanovených případů změnit nebo zrušit, a ve věci, ve které bylo vydáno takové rozhodnutí, nelze s výjimkou zákonem stanovených případů nebo případů, kdy to vyplývá z povahy věci, znovu rozhodnout.

Podle ustanovení § 52 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), který byl platný a účinný do 31. 12. 2005, (dále jen „spr. ř.“) platilo, že rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat (podat rozklad), je v právní moci. Rozhodnutí nabývalo právní moci buď poté, co bylo oznámeno všem účastníkům řízení a den právní moci nastal dnem, kdy poslednímu z účastníků řízení marně uplynula 15-ti denní lhůta pro odvolání nebo rozklad anebo tehdy, když bylo oznámeno poslednímu účastníkovi řízení rozhodnutí odvolacího stupně o zamítnutí jeho odvolání. Právní moc, eventuelně vykonatelnost rozhodnutí, s níž je spojována trestněprávní ochrana zakotvená v ustanovení § 171 odst. 1 tr. zák., podle § 52 odst. 1 spr. ř. znamená, že vydané rozhodnutí je nezměnitelné. Podání podnětu k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ve smyslu § 52 spr. ř. nemá odkladný účinek a nezakládá skutečnost, že se vykonatelnost předmětného rozhodnutí odkládá a že vyslovený zákaz činnosti pachatel nemusí respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 6 Tdo 733/2003).

Podle § 51 odst. 1 spr. ř. se rozhodnutí účastníkovi řízení oznamovalo doručením písemného vyhotovení rozhodnutí. Den doručení rozhodnutí byl dnem jeho oznámení. Účastníku řízení, který byl přítomen, mohlo být rozhodnutí oznámeno ústním vyhlášením. Den ústního vyhlášení rozhodnutí pak byl dnem oznámení rozhodnutí, pokud se přítomný účastník řízení vzdal nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Z dikce tehdy účinného § 24 odst. 1 spr. ř. bylo přitom zřejmé, že důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, se doručovaly do vlastních rukou. Pokud nebyl adresát písemnosti, která měla být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržoval, uložil doručovatel písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozuměl. Nevyzvedl-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, považoval se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Právní moc osvědčoval ten správní úřad, který rozhodl ve věci samé. Pokud tedy nebyl proti rozhodnutí uplatněn opravný prostředek a rozhodnutí nabylo právní moci, vyznačil ji správní úřad prvního stupně na originále správního rozhodnutí založeného ve spise tzv. doložkou právní moci.

V posuzovaném případě byla obviněnému M. A. rozhodnutím Městského úřadu v Zábřehu, oddělení dopravy, ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, uložena pokuta ve výši 15.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo obviněnému doručováno prostřednictvím pošty, protože se k jednání nedostavil, a nebyl přítomen ústnímu vyhlášení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že obviněný nebyl zastižen v místě, kde se zdržoval, byla zásilka obsahující rozhodnutí uložena dne 10. 9. 2003 na poště. Protože zásilka nebyla do tří dnů vyzvednuta, když poslední den lhůty připadl na pondělí 15. 9. 2003, protože 13. 9. 2003 byla sobota, nastala ve smyslu § 24 odst. 2 spr. ř. fikce doručení. V 15 ti denní lhůtě nebylo proti tomuto rozhodnutí podáno odvolání, a proto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 10. 2003, o čemž svědčí na něm vyznačená doložka právní moci. V návaznosti na toto rozhodnutí pak Městský úřad v Zábřehu, oddělení dopravy, rozhodnutím ze dne 6. 10. 2003, č. j. Dopr. RŘ 1809/03-Do-6, ve smyslu § 94 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, odňal obviněnému řidičská oprávnění skupin A/50, B, zapsané v řidičském průkazu, který vydal Dopravní inspektorát v Š. dne 2. 6. 1977, a vyznačil na něm právní moc s datem 23. 12. 2003.

Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne 25. 2. 2005, č. j. KÚOK4570/05/ODSH-SD/690, zrušil mimo odvolací řízení rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, oddělení dopravy, ze dne 6. 10. 2003, č. j. RŘ 1809/03-Do-6. Toto rozhodnutí bylo následně podle § 59 odst. 2 spr. ř. zrušeno rozhodnutím Ministerstva dopravy, odboru agendy řidičů, ze dne 4. 5. 2005, č. j. 329/2005-160-SPR/2. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že Krajský úřad Olomouckého kraje nezahájil řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení a takové rozhodnutí považoval za nulitní akt, neboť řízení, které mu musí předcházet, nebylo zahájeno. Dále uvedl, že nelze zahajovat řízení v rámci rozhodnutí, protože by tak bylo účastníku řízení odňato právo vyjádřit se k věci před vydáním rozhodnutí. Z těchto důvodů zrušil uvedené rozhodnutí a věc vrátil Krajskému úřadu Olomouckého kraje k řádnému zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení a vydání nového rozhodnutí. Krajský úřad Olomouckého kraje však nezahájil řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, což vyplývá ze zprávy tohoto úřadu ze dne 21. 2. 2006 na č. l. 140 spisu, když Ministerstvo dopravy podle něj nepostupovalo podle § 59 odst. 3 spr. ř., protože jeho právní názor uvedený v odůvodnění rozhodnutí je v rozporu s výrokovou částí tohoto rozhodnutí. Pro správní orgán rozhodující v prvním stupni takový právní názor není závazný.

Obviněný M. A. tedy řídil dne 24. 12. 2004 osobní motorové vozidlo, přestože mu tato činnost byla zakázána rozhodnutím Městského úřadu v Zábřehu, oddělení dopravy, ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, které nabylo právní moci dne 1. 10. 2003. O tomto zákazu a následcích jeho porušení byl informován policisty dne 12. 4. 2004. Zmíněná rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje a Ministerstva dopravy byla učiněna až po 24. 12. 2004 (doba spáchání skutku), a proto v době spáchání skutku, jímž obviněný spáchal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. nemohly být žádné pochybnosti o existenci pravomocného a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci pochybil i v tom, pokud aplikoval zásadu in dubio pro reo při posuzování právní otázky, ačkoliv tuto zásadu lze použít jen při posuzování otázek skutkových.

Pro přehlednost Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 25. 2. 2005, č. j. KÚOK4570/05/ODSH-SD/690, bylo zrušeno mimo odvolací řízení pro procesní vadu rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, oddělení dopravy, ze dne 6. 10. 2003, č. j. Dopr. RŘ 1809/03-Do-6, kterým bylo obviněnému odňato řidičské oprávnění skupin A/50, B, zapsané v řidičském průkazu. Toto rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje bylo následně zrušeno rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 4. 5. 2005, č. j. 329/2005-160-SPR/2, a Krajský úřad Olomouckého kraje poté vůbec nezahájil řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolacího řízení (č. l. 140 spisu). Nejvyšší soud upozorňuje, že rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, oddělení dopravy, ze dne 11. 8. 2003, č. j. Dopr.Př:354/03 Bi, kterým byl obviněnému mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, které obviněný mařil svým jednáním, nebylo nikdy zrušeno, a je proto stále pravomocné. Nelze ani dovodit, že by obviněný M. A. nevěděl o uloženém zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Jeho obhajoba v tomto směru proto neobstojí.

Nejvyšší soud s přihlédnutím k těmto skutečnostem shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve vytýkaných směrech důvodným, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když ze skutkových zjištění je zřejmé, že jednání obviněného naplňuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 55 To 64/2006. podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten je v odvolacím řízení při novém projednání a rozhodnutí věci podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 21. September 2006