JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 890/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 11. 2002 o dovolání obviněného A. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 61 T 195/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 45/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný A. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 61 T 195/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 6 T 45/2002. Dovolání podal v rozsahu výroku o vině i trestu, a to s odkazem na dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl v rozporu se zákonem kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti hodnocení důkazů apod.

V posuzovaném případě obviněný opřel své dovolání v celém rozsahu výhradně jen o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, které se staly podkladem výroku o vině. Obviněný totiž namítl, že se nedopustil jednání, jímž byl uznán vinným, a podrobně tuto svou námitku rozvedl odkazem na to, v čem spatřuje vadné hodnocení důkazů a vadný postup soudu při samotném provádění důkazů. Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoli týkala právního posouzení skutku zjištěného soudem. Jeho dovolání bylo plně zaměřeno jen na to, aby dosáhl změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Tím se dovolání obviněného ocitlo zcela mimo rámec zákonného dovolacího důvodu. To platí i o té části dovolání, v níž obviněný namítal nepřiměřenost uloženého trestu.

Obviněný v dovolání sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 06. November 2002