JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 884/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. srpna 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. S. , které podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 12 To 109/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 6/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 34 T 6/2007, byla obviněná uznána vinnou trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Za to byla odsouzena podle § 250 odst. 4 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byla zařazena podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen také trest zákazu činnosti (výkonu funkce či povolání s hmotnou odpovědností za svěřené prostředky a činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a daňové evidence) na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.

Odvolání obviněné, které směřovalo proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 12 To 109/2007, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení vrchního soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že nebylo kvalifikovaným způsobem rozhodnuto výši škody, kterou měla svým jednáním způsobit a její finální upřesnění nemá podle jejího názoru oporu v provedených důkazech. Výše škody, že přitom má vliv i na právní posouzení jejího jednání a je přesvědčena, že mělo být posouzeno jako trestný čin podle § 250 odst. 3 tr. zák. a v úvahu pak přichází i uložení trestu, jehož výkon by byl podmíněně odložen na dlouhou zkušební dobu. I v případě naplnění formálních znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák., není ve vztahu k ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. dána materiální podmínka v potřebném stupni společenské nebezpečnosti jejího jednání. Navrhla proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že právně relevantní je toliko námitka týkající se společenské nebezpečnosti jejího jednání kvalifikovaného jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Z obsahu dovolání je přitom zřejmé, že tuto námitku nevztahuje k trestnému činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Námitku obviněné ale považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou, když u trestného činu podvodu způsobená škoda téměř o čtvrtinu přesahuje hranici značné škody a nelze tedy říct, že by se výrazně blížila její dolní hranici ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. Proto tato okolnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Kromě toho obviněná se dopouštěla trestné činnosti po dobu dvou let, zneužívala svého postavení účetní a důvěry zaměstnavatele, přičemž trestnou činnost páchala v přímém úmyslu, což dále zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Rozsah způsobené škody, zneužití důvěry a úmyslné jednání obviněné tak svědčí o podstatném zvýšení stupně nebezpečnosti činu pro společnost podle § 88 odst. 1 tr. zák.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Je tedy zřejmé, že uvedeným požadavkům na povahu námitek, v rámci uplatněného důvodu dovolání, neodpovídá námitka obviněné, že nebylo kvalifikovaným způsobem rozhodnuto o výši škody, když její finální upřesnění nemá oporu v provedených důkazech. Touto námitkou totiž obviněná nenapadá právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale přímo zpochybňuje správnost postupu soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, kterým je v tomto případě i skutkový závěr o celkové výši způsobené škody. Touto námitkou se proto Nejvyšší soud nezabýval a jako jedinou hmotně právní námitkou se naopak zabýval tvrzením obviněné, že není splněna materiální podmínka trestnosti podle § 88 odst. 1 tr. zák. Tuto námitku přitom, jak vyplývá z obsahu dovolání, obviněná vztahuje toliko k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. určen formálními kritérii. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, naplněná formálně v posuzovaném případě konkrétní skutečností, může mít v různých případech rozdílnou závažnost a vliv na konkrétní stupeň nebezpečnosti posuzovaného trestného činu oproti jiným trestným činům. Stupeň nebezpečnosti konkrétního trestného činu není totiž nikdy určován materiálním významem jen jedné, byť i závažné okolnosti, nýbrž je určován komplexem všech okolností případu, včetně těch, které leží mimo skutkovou podstatu trestného činu. Z těchto důvodů musí soud přihlížet vždy ke všem okolnostem konkrétního případu (srov. č. 36/1963 Sb. rozh. tr.) a při zkoumání, zda v konkrétním případě je reálně splněna materiální podmínka uvedená v § 88 odst. 1 tr. zák., musí vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, tedy ze všech hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. (srov. č. 4/1965 Sb. rozh. tr.).

K vyšší trestnosti tedy nestačí pouhé naplnění formálních znaků vyjadřujících okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, nýbrž zároveň musí být splněn materiální předpoklad, tedy podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Vyplývá to z ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., které vyjadřuje požadavek zákona, aby byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby posuzovány i materiálně, tedy aby se k nim přihlédlo jen tehdy, když podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Ten je určován komplexem všech okolností případu včetně těch, které leží mimo skutkovou podstatu trestného činu, jak již bylo výše uvedeno.

Z hlediska naplnění těchto kritérií se soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly naplněním materiální podmínky trestnosti uvedené v § 88 odst. 1 tr. zák. a v podstatě na stejné rozhodné okolnosti poukázal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání.

K shodné námitce obviněné uplatněné již v odvolání Vrchní soud v Praze správně uvedl, že obviněná se trestné činnosti dopouštěla soustavným jednáním po dlouhou dobu dvou roků, zneužívala svého postavení, důvěry zaměstnavatele a způsobila výraznou škodu nikoliv na spodní hranici zákonného rozpětí škody velkého rozsahu (u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. tuto hranici způsobená škoda překročila o 1.324.492,51 Kč - § 89 odst. 11 tr. zák.). Trestného činu se přitom dopustila v přímém úmyslu obohatit se, sama si určovala částky připisované na její bankovní účet, jednala bez zábran a páchání trestné činnosti ukončilo až její odhalení.

Vzhledem k těmto skutečnostem se Nejvyšší soud plně ztotožnil s názorem vrchního soudu o naplnění materiální podmínky trestnosti podle odst. 4 § 250 tr. zák., když okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti tohoto trestného činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Přitom nelze pominout, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti činu zpravidla podstatně zvýšen a k takové okolnosti se nepřihlédne pouze tehdy, nebude-li odpovídat její společenská nebezpečnost ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. V případě obviněné se ale v žádném případě o tuto situaci nejedná.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když v podstatě se shodnou námitkou se řádně zabýval již soud odvolací a své rozhodnutí také v tomto směru přesvědčivě a správně odůvodnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. August 2008