JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 879/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 11. 2002 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 12 To 168/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 132/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 12 To 168/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 3 T 132/2001. Dovolání podal v celém rozsahu odpovídajícím odsuzujícímu rozsudku, a to z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Obviněný byl uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se podle zjištění Okresního soudu v Kolíně dopustil tím, že dne 30. 6. 2001 po 16.00 hod. na polní cestě mezi obcemi L. a D., okr. K., nejprve opakovaně sprostými výrazy a výhrůžkami zabitím napadl svou sestru V. G., poté ji udeřil dvakrát klackem do hlavy, vidlemi jí propíchl pravou paži a nakonec ji několikrát udeřil pěstí do obličeje, čímž jí způsobil průbod v pravé loketní jamce, krevní podlitiny čelní a spánkové krajiny vlevo, tržnou ránu v délce 3 cm nad pravým obočím, dvě oděrky nad horním rtem a pravé tváři, vyražení druhého řezáku a přeražení špičáku vlevo nahoře s viklavostí dalšího zubu, krevní podlitiny na krku a pravém rameni s tím, že poškozená byla pro tato zranění v léčení a omezena v obvyklém způsobu života nejméně do 7. 7. 2001.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že zranění poškozené bylo pouze zcela přechodného rázu a proto její újma na zdraví nedosahovala intenzity ublížení na zdraví a měla být právně posouzena jako drobné ublížení na zdraví ve smyslu znaku přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Z toho důvodu označil právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. za nesprávné.

Tato námitka evidentně nemůže obstát. Rozdíl mezi trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb. je mimo jiné v tom, že pachatel trestného činu způsobí poškozenému „ublížení na zdraví“, zatímco pachatel přestupku způsobí „drobné ublížení na zdraví“. Rozdíl je v intenzitě, s níž posuzovaný čin zasáhne do tělesné integrity poškozeného. O „ublížení na zdraví“ ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák. jde za předpokladu, že zásah do tělesné integrity poškozeného znamená takové omezení jeho obvyklého způsobu života, které není jen zcela přechodného charakteru, jinak se jedná o „drobné ublížení na zdraví“ ve smyslu § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb. V posuzovaném případě soudy na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, došly k závěru, že poškozená byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu nejméně sedmi dnů, což koresponduje s tím, jakou povahu mělo její zranění, které části jejího těla byly zasaženy a jak se to dotklo zejména jejích možností pohybu pravou paží a přijímání běžné stravy. Za tohoto stavu je plně podložený závěr, že omezení poškozené v obvyklém způsobu života nebylo jen zcela přechodného charakteru, překročilo míru předpokládanou pro přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb. a dosáhlo již takové intenzity, která odpovídá trestnému činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Námitka obviněného, že nešlo o trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. je tedy zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Pokud obviněný v dovolání uplatnil další námitky, nespadaly do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto stanovený dovolací důvod znamená, že je možné namítat vadnou právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, a to v tom smyslu, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo vůbec nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně apod. Lze tedy namítat p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci skutku, nikoli s k u t k o v é vady, tj. vady v samotných skutkových zjištěních soudu.

Mimo rámec zákonného dovolacího důvodu je námitka obviněného, že byl nesprávně uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. Obviněný tuto námitku opíral o tvrzení, že pokud pronesl nějakou výhrůžku, stalo se tak „až dlouho po skončení incidentu“, navíc jen před policisty a nikoli před poškozenou. Tato námitka je tedy v podstatě jen polemikou se zjištěním soudu, že obviněný vyhrožoval poškozené zabitím v průběhu jejich konfliktu. Nejde o p r á v n í námitku vztahující se ke kvalifikaci skutku zjištěného soudem, nýbrž o s k u t k o v o u námitku, v níž se obviněný domáhá změny skutkových zjištění. Takovou námitku ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřipouští a proto k ní Nejvyšší soud nijak nepřihlížel.

Mimo rámec zákonného dovolacího důvodu je také námitka obviněného, že z jeho strany se jednalo o nutnou obranu podle § 13 tr. zák. Obviněný tuto námitku opíral o tvrzení, že to byl on, kdo byl napaden útokem poškozené. Tato námitka je polemikou se zjištěním soudu, že obviněný jako první napadl poškozenou a že tu nebyl útok poškozené. Obviněný v tomto ohledu vytýkal, že „celá důkazní situace … byla orgány přípravného řízení i oběma soudy … vykládána k jeho tíži“. Nejde tudíž o p r á v n í námitku ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, ale o s k u t k o v o u námitku, jejíž podstatou je nesouhlas s tím, jako soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z nich vyvodily. Taková námitka ovšem nekoresponduje s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k ní Nejvyšší soud žádným způsobem nepřihlížel.

Poučení: Proti tomuto usnesen není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 07. November 2002