JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 852/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. července 2008 o dovolání obviněného A. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 6 To 682/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 231/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 5 T 231/2007, byl obviněný A. L. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák., § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným.

Z podnětu odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 6 To 682/2007, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ve výroku o způsobu výkonu trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině a výměře trestu zařadil obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.

Obviněný A. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, neodpovídá okruhu a významu polehčujících okolností podle § 33 písm. a), b), f), g), ch) tr. zák. a nesplňuje podmínky účelu trestu podle § 23 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic zásadně je prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a nikoli prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

Oba uvedené dovolací důvody jsou v takovém vzájemném poměru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že obecný hmotně právní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se ve vztahu k výroku o uložení trestu neuplatní, zvláště pak ne v případech, kdy se jedná jen o otázku přiměřenosti uloženého trestu z hledisek stanovených v § 31 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jimiž jsou stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, možnosti nápravy a poměry pachatele a též to, do jaké míry se při pokusu trestného činu jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, a z hlediska účelu trestu vymezeného v § 23 odst. 1 tr. zák. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nespadají ani námitky týkající se otázky, zda a nakolik uložený trest vystihuje okruh a význam polehčujících okolností uvedených v § 33 tr. zák.

I když je otázka přiměřenosti uloženého trestu spojena s aplikací hmotného práva, nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnovat námitky založené na tvrzení, že uložený trest je nepřiměřený. Opačný výklad by byl nelogický, neboť by popíral význam ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by tím pádem bylo bezpředmětné, nadbytečné a nefunkční. Při takovém výkladu, při kterém by námitky proti přiměřenosti trestu byly považovány za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Účelem ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je omezit dovolání směřující jen proti výroku o uložení trestu pouze na nejzávažnější případy porušení hmotného práva, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To je ostatně v souladu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který není určen k tomu, aby uložený trest, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, byl co do přiměřenosti přezkoumáván po rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně ještě třetí instancí.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 09. July 2008