JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 842/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2002 v Brně o dovolání obviněného J. K., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 8 To 61/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 22/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné odvolání, které obviněný podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 43 T 22/2001, jímž byl, za jednání ve výroku tohoto rozsudku uvedené, uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Podle § 219 odst. 1 tr. zák. byl pak odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to pistole zn. Astra A-75, ráže 9 mm, v. č. W 4973 se zásobníkem.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že jak toto usnesení, tak i rozsudek soudu I. stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nejednal v úmyslu, byť nepřímém, poškozeného usmrtit. Je toho názoru, že skutkové zjištění soudu, že nejdříve dvakrát cíleně vystřelil proti šatní skříni a až pak a navíc po zamíření vystřelil proti poškozenému, vylučuje možnost kvalifikovat toto jednání podle ustanovení § 219 tr. zák. Soudům vytýká, že neopodstatněně neuvěřili části jeho výpovědi, kde uvedl, že zamířil na levou ruku poškozeného a právě levá ruka byla zasažena, ale v momentu zamíření mu dal za pravdu. I když tedy soud neuvěřil důvodům střelby, argumentuje právě momentem zamíření a předchozími zkušenostmi obviněného s používáním zbraně, v souvislosti s odůvodněním jeho nepřímého úmyslu poškozeného usmrtit, ač podle obviněného lze z toho dovodit pouze úmysl zranit poškozeného, resp. mu zabránit v napadení obviněného, čím je dána kvalifikace podle § 221 odst. 1 a 3 tr. zák. Projevila-li se vůle obviněného v zamíření a zasažení paže poškozeného, na kterou bylo mířeno, obviněný nemohl předpokládat, nebylo mu lhostejné a určitě nebyl srozuměn s tím, že střela zasáhne nějakým způsobem i břišní dutinu. V trestním řízení nebylo nepochybně prokázáno, že by postavení střelce bylo v přímce s průstřelem paže a břicha, že střela nezměnila směr po průstřelu paže a konečně, že k průstřelu břicha mohlo dojít změnou dráhy střely při současném pohybu ruky nebo těla poškozeného. Že poškozený učinil nějaký pohyb nebylo zjišťováno a nelze to vyloučit, když při pohybu rukou nebo tělem mohl obviněný spatřit záblesk, který v něm mohl vzbudit obavu z útoku na svoji osobu. Vyslovuje názor, že dovolací soud může posoudit, zda jsou skutková zjištění tak nepochybná, jak uvedl odvolací soud. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a při posouzení okolností střelby jako nutné obrany byl zproštěn obžaloby, případně při posouzení věci jako vybočení z mezí nutné obrany byl uznán vinným trestným činem podle § 224 odst. 1 tr. zák. nebo § 221 odst. 1, 3 tr. zák., případně, aby věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí jinému soudu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný zřejmě pojal dovolání jako opakovaný řádný opravný prostředek, když opakuje dřívější argumentaci a namítá vadnost nikoli právních, ale výlučně skutkových závěrů, jak jsou vyjádřeny ve výrocích soudů. Dovolání tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. a formálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není v souladu s obsahem odůvodnění dovolání. Navrhl proto, aby bylo dovolání v neveřejném zasedání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, ale bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněný podal dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že skutková zjištění soudu I. nebo II. stupně jsou pro dovolací soud závazná, nemůže je měnit ani doplňovat a posuzuje je pouze z hlediska, zda soudem zjištěný skutek vykazuje všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze proto pouze namítat, že tomu tak není. Tento dovolací důvod proto nenaplňují námitky, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že průběh skutkového děje byl jiný, že soud nesprávně hodnotil důkazy nebo některé důkazy neprovedl, atp. Takovéto povahy jsou i námitky obviněného v dovolání a uplatněný dovolací důvod proto nenaplňují. Bylo-li totiž soudem zjištěno, že obviněný mj. „ … po zamíření vystřelil proti P. H. … “ , obviněný zpochybňuje toto skutkové zjištění tvrzením, že zamířil (a tedy i vystřelil) na jeho levou ruku a nikoli na jeho tělo. Soudu tím současně vytýká, že jeho výpověď v tomto směru nesprávně zhodnotil, když jeho tvrzení o míření na ruku neuvěřil. Rovněž námitkou, že měl v úmyslu pouze zranit poškozeného a zabránit mu v tom, aby ho napadl, z čehož dovozuje splnění podmínek nutné obrany, zpochybňuje závěr soudu a jím provedené hodnocení důkazů, když v odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že „tato obhajoba byla vyvrácena celou řadou důkazů … a nešlo o nutnou obranu“. Námitkou proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a nikoli proti právnímu posouzení skutku je pak i námitka, že nebylo nepochybně zjištěno, resp. prokázáno, že by postavení střelce bylo v přímce s průstřelem paže a břicha, že střela nezměnila směr po průstřelu paže a k průstřelu břicha mohlo dojít změnou dráhy střely při současném pohybu ruky nebo těla poškozeného, což rovněž nebylo zjišťováno a nelze to vyloučit. Obviněný tak v podstatě namítá, že skutkový děj proběhl jinak než bylo zjištěno soudem a na tomto jiném skutkovém základě dovozuje také právní posouzení jeho jednání odlišně. Tyto jeho námitky proto uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 24. October 2002