JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 835/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. července 2008 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 298/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 7/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 1 T 7/2007, byl obviněný L. K. spolu s obviněným Z. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný L. K. byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Tímž rozsudkem byl spoluobviněný Z. B. odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný L. K. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 298/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že mu nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že si se spoluobviněným B. „opatřili fiktivní plnou moc“, „prodali dva stroje“, „neoprávněně zastupovali společnost S.“, „byla jim vyplacena prostřednictvím společnosti R. J., s. r. o., částka 629.053,- Kč, kterou převzali“. Tyto skutečnosti sice vypověděl spoluobviněný B., ale jeho výpověď je podle obviněného v zásadním rozporu s listinnými důkazy, s výpovědí korunního svědka P., i svědka D. B. Tyto zásadní rozpory shledává v tom, že veškeré důkazy potvrzují přítomnost, účast, převzetí peněz, atd. nikoli jeho, ale pouze obviněného B. a jen obviněný B. tvrdí spolupřítomnost, spoluúčast, spolupřevzetí peněz také obviněným K. Tyto skutečnosti podle obviněného jednoznačně navozují závěr, že výpověď Z. B. je vůči němu nevěrohodná, nepravdivá a nelze k ní přihlížet. Ani svědek P., že spoluúčast obviněného K. jednoznačně nepotvrdil. Obviněný je přesvědčen, že jiné důkazy proti němu nejsou. Jeho spoluúčast tedy není nijak prokázána a měl být zproštěn obžaloby. Pokud odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že podstatné části žalovaného skutku jsou ohledně něho zcela neprokázány, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.

Obviněný proto navrhl, aby ho Nejvyšší soud České republiky zprostil obžaloby, případně aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že uvedenou dovolací argumentací po obsahové stránce nelze naplnit uplatněnou hmotně právní námitku nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a taktéž ji ani nelze podřadit pod další důvody dovolání, uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Proto obecné předpoklady obsahového přezkoumání jeho dovolání splněny nejsou. Podle státní zástupkyně by v daném případě bylo možno v rámci řízení o dovolání v souladu s ustálenou rozhodovací praxí přikročit k výjimečnému zásahu do skutkového stavu věci pouze tehdy, pokud by doposud učiněná skutková zjištění (nejen) k osobě obviněného se vztahující nedosahovala rozsahu, ale ani obsahu, který by umožnil bez pochybností zjištěný skutkový stav věci také právně posoudit. Taková situace však podle ní v daném případě nenastala, neboť z přesvědčivé a kompaktní výpovědi spoluobviněného B., podporované především výpověďmi svědků P., B. a S., vyplynula povaha zamýšlené podnikatelské aktivity, jejímž iniciátorem včetně podvodného záměru na opatření k jejímu uskutečnění potřebných finančních prostředků byl právě obviněný. Nelze přehlédnout, že jednal za podmínek spolupachatelské formy trestné součinnosti. Proto z uvedeného hlediska zcela postačovalo, že se s obviněným B. zúčastnil sepisu obou rozhodných smluv. Opatřená skutková zjištění jsou tedy podle názoru státní zástupkyně v naprostém souladu s právními závěry na jejich podkladě přijatými a tedy nejsou dány ani důvody pro výjimečný zásah do skutkového stavu věci, jehož nezbytnost ani není ze strany obviněného výslovně presentována.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání odsouzeného L. K. rozhodl tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá a současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný navíc uplatnil shodné námitky již ve svém řádném opravném prostředku (č. l. 275 trestního spisu), byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.

Obviněný svými námitkami, že nebylo prokázáno, že by spolu s obviněným B. „opatřili fiktivní plnou moc“, „prodali dva stroje“, „neoprávněně zastupovali společnost S.“, „byla jim vyplacena prostřednictvím společnosti R. J., s. r. o., částka 629.053,- Kč, kterou převzali“, tvrzením, že výpověď obviněného B. je v zásadním rozporu s dalšími důkazy (svědeckými výpověďmi P., D. B., s listinnými důkazy), že výpověď spoluobviněného je nevěrohodná a nepravdivá a soudy k ní neměly přihlížet, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání opakovaně popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Z konkrétních námitek obviněného je zřejmé, že skutek zjištěný soudem popírá, považuje jej za neprokázaný a neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala právní posouzení skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nad rámec dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, pokud obviněný namítá svoji spoluúčast na jednání obviněného B., je třeba uvést, že oba obvinění byli uznáni vinnými jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. I když existenci spolupachatelství obviněný výslovně nenamítá, není k jeho naplnění třeba, aby se spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou a stačí i jen částečné přispění vedené stejným úmyslem (jak správně poukázala státní zástupkyně ve svém vyjádření). Ze skutkových zjištění je navíc zřejmé, že právě obviněný K. byl iniciátorem zamýšlené obchodní a výrobní aktivity obviněných, od něj vzešla iniciativa na opatření finančních prostředků formou zpětného leasingu. Obvinění pak společně spáchali skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, byť se na něm každý podílel v jiném rozsahu.

Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.

Proto bylo dovolání obviněného L. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a bylo na základě výše uvedeného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 16. July 2008