JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 806/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2002 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 To 25/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 599/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 To 25/2002, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 3 T 599/2001. Dovolání podal proti výroku o vině a trestu, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě a aby přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný dne 8. 9. 2001 kolem 01.00 hodin ve Z., V. ul., v J. baru poškozenému I. P. vytrhl z ruky mobilní telefon, uschoval si ho do kapsy kalhot a odešel a tím způsobil poškozenému I. P. škodu ve výši 3 000 Kč.

Dovolání obviněného bylo založeno jednak na námitce, že se žádné trestné činnosti nedopustil, protože se domníval, že jde o jeho telefon, neboť vlastnil tehdy telefon stejného typu. K této námitce Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože jde o námitku skutkovou. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, nikoli však nesprávnost samotných skutkových zjištění či hodnocení důkazů. Uvažovaná námitka obviněného směřuje proti skutkovému zjištění obou soudů, že obviněný poškozenému vytrhl z ruky mobilní telefon s vědomím, že jde o telefon patřící poškozenému. Tím se tato námitka vymyká z mezí dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z hlediska tohoto dovolacího důvodu jsou relevantní další námitky, o které obviněný opřel své dovolání, a to námitka, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., protože způsobená škoda nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a námitka, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost nebyl vyšší než nepatrný ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zák. Obě tyto námitky však jsou zjevně neopodstatněné.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Mezi formálními znaky tohoto trestného činu není stanovena žádná výše škody. To znamená, že pokud jde o naplnění formálních znaků trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., není nijak rozhodná výše způsobené škody a tyto znaky jsou naplněny při jakékoli škodě, to znamená i tehdy, kdy způsobená škoda nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Způsobení škody ve výši, která odpovídá škodě nikoli nepatrné, je formálním znakem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení však Krajský soud v Brně skutek nekvalifikoval, a to právě z toho důvodu, že způsobená škoda ve výši 3 000 Kč nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné, jíž je podle § 89 odst. 11 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. částka 5 000 Kč. Krajský soud v Brně tedy v souladu se zákonem shledal ve zjištěném skutku formální znaky trestného činu krádeže jen podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák.

Podle § 3 odst. 2 tr. zák. čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Námitku, že posuzovaný čin nedosahuje takového stupně společenské nebezpečnosti, který by byl vyšší než nepatrný, obviněný spojoval s tím, že cena mobilního telefonu, o jehož odcizení šlo, byla 3 000 Kč. I když tato škoda je z hlediska ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. škodou nepatrnou, neznamená to, že posuzovaný čin, který byl kvalifikován jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., dosahoval jen nepatrného stupně nebezpečnosti pro společnost. Pojem „škoda nikoli nepatrná“ ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. charakterizuje škodu jako f o r m á l n í znak trestného činu. Na rozdíl od toho pojem „nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost“ ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zák. charakterizuje celý souhrn hledisek rozhodných podle § 3 odst.4 tr.zák.jako m a t e r i á l n í podmínku trestnosti činu. Mezi hledisky rozhodnými pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost je i následek činu, pokud má povahu škody způsobené na cizím majetku, avšak to v žádném případě neznamená, že když je způsobená škoda škodou nepatrnou ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák., je nutně nepatrný i stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. V posuzovaném případě byla způsobena škoda ve výši 3 000 Kč, která není nikterak zanedbatelná. Pominout nelze ani to, že podle zjištění obou soudů obviněný vytrhl mobilní telefon poškozenému za okolností, kdy ho měl v ruce, že odmítl telefon vrátit, i když ho k tomu poškozený opakovaně vyzýval, a že jednal ze zištné pohnutky, protože krátce poté, co z místa činu odešel, použil odcizený telefon jako zástavu v souvislosti se získáním půjčky 1 000 Kč. I když obviněný nebyl před tímto činem odsouzen pro žádný trestný čin a k jeho vystupování v místě bydliště nebyly až dosud žádné výhrady, svědčí uvedené skutečnosti zcela jasně o tom, že stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost je rozhodně vyšší než nepatrný. Byla tedy splněna i materiální podmínka trestnosti činu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 23. October 2002