JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 805/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2002 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2002, č. j. 4 To 62/2002-501, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 8/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2002, č. j. 4 To 62/2002-501, bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného J. H., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, č. j. 49 T 8/2001-460. Citovaným rozsudkem byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.

Obviněný podává dovolání prostřednictvím svého obhájce, a to pouze do výroku o vině uvedené pod bodem II. napadeného usnesení, kterého se měl obviněný dopustit tak, že „společně s již odsouzeným B. K. v období od 9. 6. 1999 do 9. 8. 1999 postupně odcizili z objektu skladu S. s. h. r. P., závod D., v obci H., okres V., do něhož vnikali po překonání betonového oplocení a přestřižení ostnatých drátů v jeho horní části, hliníkové housky o celkové váze 16.176 kg, jež následně prodávali v provozovně S. s. firmy P. ve V., okres Z., a takto získané peníze si rozdělili, čímž způsobili S. s. h. r. P. škodu ve výši 1.021.945,- Kč“, přičemž obviněný J. H. způsobil skutky pod body I., II., III. škodu v celkové výši 1.106.424,- Kč a dopustil se jich přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 1998, sp. zn. 10 T 552/98, jenž nabyl právní moci dne 24. 12. 1998, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou roků, přičemž usnesením téhož soudu ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 10 T 552/98, bylo rozhodnuto, že výše uvedený trest odnětí svobody vykoná, do současné doby však k výkonu trestu nedošlo.

Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému J. H. uložen podle § 247 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let, když pro jeho výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný J. H. zavázán povinností společně a nerozdílně s odsouzeným B. K. zaplatit na náhradu škody poškozené S. s. h. r. P. 5, Š. 1/616, částku v celkové výši 837.652,20 Kč.

Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opírá o dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému usnesení obviněný vytkl, že k výroku o vině v případě jednání uvedenému pod bodem II. rozsudku soudy obou stupňů dospěly především na základě výpovědi odsouzeného B. K., který svou výpověď v průběhu řízení změnil, a proto považuje jeho výpověď za nevěrohodnou. Obviněný zpochybňuje tuto výpověď i ve světle jiných důkazů, které podle jeho názoru mají převážně povahu nepřímých důkazů (listinné důkazy, výpověď poškozeného a S. s. h. r. P., výpovědi pracovníků sběrny, která předmětný hliník vykupovala a v neposlední řadě i svědecká výpověď strojvedoucího). Námitky vznesl obviněný i do výroku o trestu a do výroku o náhradě škody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti v závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V úvodu svého vyjádření polemizuje se skutečností, zda je dovolání podáno skutečně proti rozhodnutí soudu druhého stupně, neboť ze záhlaví podaného dovolání vyplývá, že je podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 49 T 8/2001. Pro tento případ státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Pokud by Nejvyšší soud z další části textu dovolání dovodil, že je dovolání podáno též proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 4 To 62/2002, pak je nutno konstatovat, že dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétní námitky dovolatele však napadají výrok o vině skutkem sub II. napadeného rozsudku tím způsobem, že soudu vytýkají nesprávné hodnocení provedených důkazů. Tím dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, což však důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. být nemůže, a proto státní zástupce navrhuje dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. K dovolatelem napadeným výrokům o trestu a o náhradě škody státní zástupce uvedl, že tato vyjádření postrádají náležitosti vyplývající z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., zejména neobsahují výslovné prohlášení, že dovolání je samostatně podáno i proti těmto výrokům (tj. nezávisle na dovolání proti výroku o vině) ani uvedení konkrétních pochybení, kterých se soud dle názoru dovolatele měl při rozhodování o trestu a o náhradě škody dopustit. V této souvislosti státní zástupce vyslovil názor, že tuto část dovolání nelze za dovolání považovat a není na místě o ní samostatně rozhodovat. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, souhlasí státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy právní posouzení skutku (tzv. právní věta výroku o vině) neodpovídá skutku tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě, neboť jde o otázku, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Znamená to, že k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení nelze dospět, pokud jsou dovoláním vytýkány vady, které mají svůj základ ve skutkových zjištěních nebo jde o námitky, které směřují do oblasti hodnocení důkazů. Nejvyšší soud je tak povinen respektovat úvahy, jakými se soud řídil při hodnocení provedených důkazů a zásadně vycházet ze skutkového stavu, který byl soudy zjištěn v předcházejícím řízení.

V posuzovaném případě s odkazem na shora uvedené je třeba konstatovat, že dovolatel v dovolání uvádí námitky, které obsahově uplatněný dovolací důvod nenaplňují. S ohledem na dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy vyloučeno, aby Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zjišťoval okolnosti a důvody, které přiměly odsouzeného B. K. ke změně výpovědi či jakkoli jiným způsobem zpochybňoval jeho výpověď či jinak hodnotil provedené důkazy.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b, postupoval dále v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proto tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 17. October 2002