JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 803/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2008 o dovolání obviněného J. L. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 5 To 11/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 40 T 6/2007, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třináct a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věci. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozhodnuto bylo také o vině a trestu ohledně obviněných M. I., M. M. a M. V.

Jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 psím. b) tr. zák. posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění J. L., M. I., M. M. a M. V. společně dne 17. 5. 2007 v době od 18,20 do 18,30 hodin v H. v prostoru parkoviště u trafostanice za obchodním domem C. za přítomnosti dalších přihlížejících osob slovně a poté i fyzicky napadli poškozeného J. T. přezdívaného L. tak, že obviněný M. I. mu dal nejméně jednu ránu pěstí do obličeje, poté mu dali obviněný J. L. nejméně dvě rány pěstí do obličeje a obviněný M. V. nejméně jednu ránu pěstí do obličeje, a když se poškozený ocitl na zemi, kopli ho obviněný J. L. nejméně dvakrát do žeber, obviněný M. V. nejméně čtyřikrát do žeber a obviněný M. I. nejméně jednou do těla a obviněný M. M. ho jednou udeřil přes levé zápěstí kovovým teleskopickým obuškem, v závěru tohoto útoku vzal obviněný M. V. ze země plastovou láhev o obsahu asi 0,5 litru obsahující toluen, který předtím poškozený čichal, a s vědomím jejího obsahu zbytek toluenu v přítomnosti ostatních obviněných vylil poškozenému na hlavu a ramena, na což obviněný J. L. prohlásil, že už ho L. sere a že ho zapálí a přes slovní odpor přítomných vytáhl zapalovač a v úmyslu poškozeného tímto způsobem usmrtit mu zapálil košili na jeho těle potřísněnou toluenem, ta okamžitě vzplála a poškozený v důsledku toho utrpěl popáleniny druhého až čtvrtého stupně na šedesáti procentech povrchu těla, zejména na hlavě, trupu, horních a dolních končetinách, a popáleniny dýchacích cest s masivním otokem a překrvením plic, přes rychlou a kvalifikovanou lékařskou pomoc se u něho rozvinul popáleninový šok, který vedl k multiorgánovému selhání a smrti poškozeného, která nastala dne 22. 5. 2007, přičemž poškozený vnímal bolestivost způsobeného zranění nejméně po dobu několika minut do příjezdu záchranné služby.

Odvolání, která podali obvinění J. L. a M. V. každý proti výroku o vině a trestu a poškozená A. T. proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 5 To 11/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný J. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Toto usnesení napadl v rozsahu odpovídajícím tomu, že v rozsudku Krajského soudu v Brně byl ponechán beze změny jeho se týkající výrok o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že nejednal s úmyslem poškozeného usmrtit, a zdůraznil, že k tomu neměl žádný motiv, protože poškozeného ani neznal. Připustil, že byl srozuměn jen s tím, že poškozenému může způsobit těžší zranění. Vyjádřil pochybnost, zda tak malé množství toluenu, jímž byl poškozený polit, mohlo vést ke smrtelnému následku. Zpochybnil také to, že šlo o zvlášť surový nebo trýznivý způsob vraždy. Obviněný J. L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. L. je zjevně neopodstatněné.

Otázkou úmyslu obviněného ve vztahu ke smrtelnému následku se Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku zevrubně zabýval a dospěl k závěrům, se kterými se Vrchní soud v Olomouci právem ztotožnil. Nejvyšší soud tyto závěry akceptoval a neměl důvodu jakkoli do nich zasahovat. Z okolností posuzovaného případu je zřejmé, že šlo o široce založený, bezohledný a bezcitný útok, jehož razance se neustále stupňovala od slovního napadání, přes údery pěstí do obličeje, kopání do těla, úder obuškem až po polití poškozeného prudce hořlavou látkou a jeho zapálení. Tato gradace útoku, jemuž byl poškozený vystaven a který vyvrcholil posuzovaným jednáním obviněného, svědčí o tom, že agresivita obviněného nebyla uspokojena předcházejícími formami násilí, jež směřovaly jen proti zdraví poškozeného, a že považoval za nutné zaměřit své jednání přímo proti životu poškozeného. Vyplývá to ostatně i ze zjištění o slovních vyjádřeních obviněného učiněných v tom smyslu, že ho poškozený sere, že ho hodí do popelnice a zapálí (viz skutková část výroku o vině a odůvodnění na str. 23 rozsudku Krajského soudu v Brně). Obviněný tím projevil přezíravý vztah k životu poškozeného a svým činem i slovními vyjádřeními dal najevo, že poškozeného považuje za něco, co je na úrovni nepotřebné věci. I když v osobě poškozeného šlo o narkomana a bezdomovce, obviněný svým činem vyjádřil nedostatek alespoň základního respektu k jeho životu, což se promítlo mimo jiné do situace, kdy poškozeného zapálil i přes jasný slovní nesouhlas ostatních osob přítomných na místě činu. Obviněný nemůže odkazovat na to, že se nechal strhnout atmosférou, která v souvislosti s útokem proti poškozenému vznikla, neboť nesouhlas přítomných osob zřetelně ukazoval, že tato atmosféra je ve vztahu k jeho činu odmítavá.

Se závěry soudů ohledně úmyslného zavinění obviněného jsou slučitelné všechny okolnosti, na které obviněný poukazoval v dovolání, tedy zejména to, že poškozeného neznal, neměl žádný motiv k jeho usmrcení a nebyl iniciátorem útoku proti němu. To, s jakou aktivitou a razancí se obviněný do útoku proti poškozenému zapojil a jak ho zakončil, je při nedostatku jiné logicky vysvětlitelné pohnutky výrazem holé agrese a neúcty k životu člověka nacházejícího se na okraji společnosti.

Bez ohledu na to, že poškozený byl polit jen zbytkem toluenu, který se nacházel v půllitrové lahvi, není důvodu k pochybnostem, že šlo o množství dostatečné k zapálení těla poškozeného v tom rozsahu, v jakém k němu v daném případě došlo. Rozsah zapálení těla poškozeného nebyl ovlivněn ničím jiným. V této spojitosti lze odkázat na zjištění, že oděv poškozeného sice byl z hořlavého materiálu, ale neobsahoval žádné těkavé hořlavé látky, které by mohly hoření urychlit a tím i zvětšit jeho rozsah. Navíc bylo zjištěno, že toluen je hořlavina první třídy nebezpečnosti, takže nejsou nikterak opodstatněné pochybnosti o způsobilosti i menšího množství toluenu přivodit takový rozsah hoření, jaký nastal na těle poškozeného. Je třeba vzít v úvahu také to, že po zapálení oděvu poškozeného byl rozsah, v němž bylo tělo poškozeného zachváceno ohněm, ovlivněn i tím, že hořely páry toluenu. Rozsah, v němž bylo tělo poškozeného postiženo hořením, není v nějakém nepoměru k tomu, že poškozený byl polit jen menším množstvím toluenu. Pro obviněného byl proto smrtelný následek vzešlý z jeho jednání také snadno předvídatelný.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně vyplývá, že pokud byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 2 písm. b) tr. zák., stalo se tak proto, že podle závěrů tohoto soudu obviněný spáchal čin zvlášť trýznivým způsobem. Ze znění tzv. právní věty je zřejmé, že Krajský soud v Brně nepovažoval za naplněnou tu variantu citovaného ustanovení, která spočívá ve zvlášť surovém způsobu spáchání činu. Naplnění znaku, že šlo o zvlášť trýznivý způsob spáchání činu ve smyslu § 219 odst. 2 písm. b) tr. zák., má odpovídající podklad ve zjištěních, která Krajský soud v Brně podrobně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku na str. 13, 21. Z těchto zjištění je zřejmá značná bolestivost hoření těla poškozeného, zejména v první fázi působení vysokých teplot, kdy vznikají popáleniny druhého a třetího stupně, a zvláště pak za situace, kdy hořelo šedesát procent povrchu těla poškozeného. V této fázi byl poškozený vystaven bolestem na hranici snesitelnosti. Nejvyšší soud se tudíž s právní kvalifikací skutku podle § 219 odst. 2 písm. b) tr. zák. ztotožnil.

Rozsudek Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. L. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 09. July 2008