JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 791/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. října 2002 o dovolání obviněných A. L., V. E., a M. R. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, č. j. 11 To 1/02-5758, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 18 T 28/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. 10. 2001, č. j. 18 T 28/2000-5530, byli obvinění A. L. a V. E. (společně s dalšími odsouzenými) uznáni vinnými trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. z části spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněný M. R. B. byl uvedeným rozsudkem uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. z části spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému A. L. uložen podle § 251 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný V. E. byl podle § 251 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody tří roků. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Oběma obviněným krajský soud také uložil trest majetkové povahy, a to trest podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. spočívající v propadnutí věcí ve výroku rozsudku uvedených. Obviněnému M. R. B. uložil krajský soud podle § 251 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na čtyři roky, když pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl tomuto obviněnému uložen trest vyhoštění na neurčito.

Proti shora citovanému rozsudku podali obvinění i krajský státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Praze o všech odvoláních rozhodl rozsudkem dne 15. 5. 2002, č. j. 11 To 1/02-5758. Z podnětu odvolání obviněného A. L. odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o vině v bodech ad 7) a ad 19) napadeného rozsudku, jímž byl tento obviněný uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. z části spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a dále v celém výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci a za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně zrušené části rozsudku nově rozhodl tak, že obviněného A. L. uznal vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., z části spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., přičemž obviněnému za tento trestný čin a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. /bod ad 8) napadeného rozsudku/ uložil obviněnému podle § 251 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Z podnětu odvolání obviněného V. E. odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině uvedený v napadeném rozsudku v bodech ad 1), ad 2) a ad 19), jímž byl tento obviněný uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. z části spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a dále v celém výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně zrušené části rozsudku znovu rozhodl tak, že obviněného V. E. uznal vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., přičemž mu za tento trestný čin a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. v nedotčeném bodě ad 3) napadeného rozsudku podle § 251 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, když pro výkon tohoto trestu obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. V případě obou obviněných odvolací soud znovu vyslovil podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. trest propadnutí věci. Z podnětu odvolání obviněného M. R. B. byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. odvolacím soudem zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku, jímž byl obviněnému podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na neurčito a nově bylo rozhodnuto podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému B. byl podle § 251 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Trest vyhoštění obviněnému nebyl uložen.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 11 To 1/02, podali obvinění M. R. B., A. L. a V. E. dovolání.

Obviněný M. R. B. v dovolání podaném prostřednictvím obhájce uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g). Podle názoru dovolatele je tento dovolací důvod naplněn tím, že se jedná o nesprávné rozhodnutí, které je nutno přezkoumat. V dovolání je zcela jednoznačně vysloven závěr, že obviněný se jednání uvedeného pod body 16) a 19) výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. 10. 2001, sp. zn. 18 T 28/2000, nikdy nedopustil. Obviněný poukazuje na to, že vozidlo uvedené pod bodem 16) výroku rozsudku (viz shora) „nikdy neřídil, v něm neseděl, s ním nedisponoval“, a proto jeho jednání nebylo možno kvalifikovat podle toho zákonného ustanovení, jak učinil soud prvního i druhého stupně. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl nesprávně zjištěn a nesprávně popsán, navrhl výslech svědka J. D. Pouhá vědomost o odcizeném vozidle, která byla v řízení odsouzeného prokázána, nemůže zakládat naplnění skutkové podstaty trestného činu podílnictví, pro který byl obviněný odsouzen. U skutku uvedeného pod bodem 19) výroku rozsudku krajského soudu došlo podle vyjádření obviněného k nesprávnému právnímu posouzení, neboť se jednání, pro které byl odsouzen nedopustil a právní kvalifikace trestného činu je nesprávná. V souvislosti s tímto jednáním měla být podle názoru obviněného vyslechnuta také svědkyně V. J. V další části dovolání odkazuje obviněný na argumentaci uplatněnou odvoláním a na celou řadu procesních pochybení, která měla mít vliv na meritorní rozhodnutí, což jej vedlo k závěru podat také podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí napadené dovoláním v celém rozsahu. Současně navrhl, „aby byl výkon uloženého trestu odložen či přerušen do rozhodnutí Nejvyššího soudu s ohledem na jeho zdravotní stav“.

Obviněný V. E. podal dovolání rovněž prostřednictvím obhájce, když dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (Nutno připomenout, že dovolání bylo podáno dne 14. 8. 2002 – výklad níže). Celkově obsáhlé dovolání bylo zdůvodněno na sedmi stranách a obviněný prostřednictvím obhájce napadá, že 1) soudem nebyla v souladu se zákonem zodpovězena odvolací námitka obviněného, týkající se odlišnosti skutku, 2) předmětem dokazování nebylo, z jaké trestné činnosti předměty (které byly popsány ve výroku rozsudků) pocházely a touto skutečností se nezabývalo ani odůvodnění rozhodnutí, 3) nebyl zjištěn znak trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 2 tr. zák. – značný prospěch, 4) soudy nepřihlédly k tomu, že obviněný prováděl opravy vozidel jako svoji zálibu, do objektu, kde opravy prováděl, měla přístup řada lidí a opravy vozidel pro známé bylo možno kvalifikovat jako občanskou výpomoc.

Podle názoru dovolatele nevzaly soudy v úvahu ani to, že shromažďování různých dílů vozidel do zásoby, různého nářadí, součástek a doplňků je zcela obvyklé pro osoby, které se zabývají opravami, údržbou a montáží vozidel.

K trestnému činu nedovoleného ozbrojování obviněný uvedl, že u tohoto nedošlo k naplnění materiálního znaku tohoto trestného činu, neboť přechovával pouze 35 ks nábojů.

V dovolání obviněný dále namítá nezákonnost provedení domovní prohlídky, výhrady rovněž obviněný vznáší k tomu, že nebyl v souvislosti s domovní prohlídkou v souladu se zákonem poučen a nemohl se jí účastnit. Výhrady rovněž uplatnil k výpovědi svědka Č. a provedenému odposlechu. Obviněný veškeré své výhrady závěrem shrnul tak, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu se zněním § 2 odst. 5 tr. ř. při objasňování skutečností důležitých pro jejich rozhodnutí a porušily jeho práva, daná mu ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že shora uvedená pochybení nenapravil a odmítl provedení důkazů, které navrhl. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek vrchního soudu zrušil a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. S ohledem na svůj věk požádal obviněný o odklad výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.

Obviněný A. L. podal dovolání rovněž z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své výhrady uplatnil k bodu 19) výroku rozsudku krajského soudu. Naplnění výše uvedeného ustanovení spočívá podle názoru obviněného v tom, že pokud odvolací soud poukazuje na údaje svědka K., pak nepostupuje v souladu s řádným hodnocením důkazů. Dále vyslovil přesvědčení, že skutečnost nepřehledného dokazování v přípravném řízení, která i přes snahu soudů nemohla vést k vyčerpávajícímu zjištění skutkového stavu, měla vést soudy k velmi pečlivému zvažování, zda každý konkrétní skutek je či není prokázán.

Předně je nezbytné uvést, a to zejména ve vztahu k dovolání obviněného B. a E., že dovolání je mimořádný opravný prostředek, pro jehož podání jsou zákonem vymezeny důvody. Z podaných dovolání je zřejmé, že v mnohém jsou pouhou reprodukcí podaného odvolání, aniž by reagovaly na zákonné důvody uvedené v § 265b tr. ř. (v tomto směru pak zejména dovolání obviněného E.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. V rámci dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako nějaký trestný čin, ačkoli nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly vadně hodnoceny, apod. V daném případě je zcela zřejmé, že obviněný M. B. v podaném dovolání namítá, že se jednání uvedeného pod body 16) a 19) výroku rozsudku krajského soudu ve spojení s rozsudkem vrchního soudu nikdy nedopustil, skutek byl nesprávně zjištěn, event. byly nesprávně hodnoceny důkazy, případně některé nebyly provedeny (sám obviněný pro náležité zjištění skutkového stavu považuje za důvodné vyslechnout dva svědky). Tyto skutečnosti tvoří podklad podaného dovolání, a z nich je patrno, že obviněný se neztotožnil se skutkovým stavem, který byl soudem prvního a druhého stupně zjištěn. Jak plyne z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obhajoby s hodnocením provedených důkazů, jejich neprovedením, kdy právní hodnocení podle obhajoby je výsledkem nedostatečných skutkových zjištění a vadného hodnocení důkazů.

Zde je však nezbytné uvést, že soudy však na základě provedeného dokazování, hodnocení důkazů dospěly ke skutkovým závěrům, které jsou teprve podkladem pro hmotně právní posouzení skutku, a to i z hlediska subjektivní stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků skutkových podstat. Formálně byl sice dovoláním uplatněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), ale sama podstata dovolání je směřována právě do oblasti skutkových závěrů (což plyne např. z následujícího: „ … skutku se odsouzený nikdy nedopustil“, „ … nebyl vyslechnut svědek D.“, „ … skutkový stav je nesprávně zjištěn a popsán …“, apod). Skutková zjištění soudů, jak již bylo shora uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

Obdobná je rovněž situace u dovolání, které podal obviněný A. L. Obviněný v podaném dovolání rovněž formálně uplatnil důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak podstata dovolání spočívá v tom, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, o čemž svědčí skutečnosti shora uvedené (viz důvody dovolání obviněného L.), kdy má výhrady k hodnocení důkazů, k otázce subjektivní stránky trestného činu, apod. Již v samotném skutkovém zjištění soudů obou stupňů byla vyjádřena subjektivní stránka trestného činu podílnictví spočívající v tom, že obvinění mj. disponovali odcizeným osobním vozidlem, přičemž přerazili VIN číslo s cílem přepravit je mimo území ČR. Rovněž v odůvodnění svých rozsudků soudy vyložily, které důkazy je k uvedenému skutkovému zjištění vedly. Uplatňuje-li tedy obviněný v podaném dovolání výše uvedené skutečnosti, je nepochybné, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, byť např. pouze v subjektivní stránce trestného činu. Závěr, ke kterému soudy i při řešení této otázky dospěly a byl soudy vyjádřen v jeho zjištění (skutkovém), je závěrem skutkovým a vytvořil podklad pro hmotně právní posouzení zjištěného skutku i z hlediska jeho subjektivní stránky. Ze skutečností výše rozvedených je proto nezbytné dospět k závěru, že také dovoláním obviněného A. L. jsou napadána skutková zjištění soudu, která však nelze dovoláním napadat.

Pokud jde o dovolání, které bylo podáno obviněným V. E., zde bylo již shora uvedeno, že toto nečiní rozdílu mezi řádným opravným prostředkem a dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem, když převážná část tzv. důvodů dovolání není v souladu s dovolacími důvody uvedenými v § 265b tr. ř. Sem lze např. zařadit výhrady či námitky vztahující se k problematice totožnosti skutku, nezákonnosti provedení domovní prohlídky. Pokud jde o námitky, které byly formálně popsány jako důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i v tomto případě je nutno odkázat na to, co již bylo k problematice dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedeno shora. Také v případě obviněného V. E. však byla problematika hmotně právního posouzení skutku zaměněna s problematikou nesprávně zjištěného skutkového stavu, ať již tím, že bylo obviněným konstatováno, že nebyly provedeny veškeré důkazy, případně tyto důkazy byly nesprávně hodnoceny. Dovolání bylo rovněž podáno i ve vztahu k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., kde obviněný poukázal na to, resp. dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že nebyla naplněna materiální stránka tohoto trestného činu. Z podaného dovolání je však i v tomto případě zcela zřejmé, že také zde má obviněný výhrady ke skutkovým zjištěním nikoli k otázce nebezpečnosti činu pro společnost, neboť sám uvádí, že „skutek byl obžalobou i oběma soudy řešen zcela na okraji procesu, aniž kdo vážil a přihlédl k osobě obžalovaného jako pachatele, jeho profesionální minulosti i pověsti, a ovšem i dalším okolnostem, přesto, že byly významné a dostupné“. Tedy má v prvé řadě na mysli skutková zjištění.

S ohledem na to, že hmotně právní posouzení skutku bylo sice formálně uplatněno s ohledem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti směřovala dovolání obviněných do skutkových závěrů soudů obou stupňů, která nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat, bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že dovolání obviněných byla z důvodu uvedeného v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta.

K dovolacímu důvodu, který uplatnil obviněný V. E., a to § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je potřebné uvést, že tento se uplatní za předpokladu, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však prostřednictvím svého obhájce poukazuje na procesní pochybení odvolacího soudu, který s ohledem na vytýkané vady rozsudku soudu prvního stupně měl podle § 258 odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tento dovolací důvod však byl novelou tr. řádu, zák. č. 200/2002 Sb., označen písm. l) § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neposuzoval podaný dovolací důvod podle chybně označeného ustanovení (označeného obviněným), ale podle jeho obsahu, a také v tomto případě, shledal, že dovolání je nedůvodné, neboť byl jako dovolací důvod uplatněn důvod, který ustanovení § 265b tr. ř. jako důvod dovolání nezná, proto i zde bylo nutno použít ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

K žádostem obviněného V. E. a M. R. B., aby jim byl odložen s ohledem na věk, event. zdravotní stav, výkon trestu odnětí svobody, musí Nejvyšší soud odkázat na to, že s ohledem na odmítnutí dovolání obviněných se staly tyto jejich žádosti bezpředmětnými. Je však potřebné upozornit v této souvislosti na to, že návrh na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, podává předseda senátu soudu prvního stupně (§ 265h odst. 3 tr. ř.). O odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí rozhoduje Nejvyšší soud jen na návrh předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoli z podnětu dovolatele.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by musel Nejvyšší soud věc obviněných meritorně přezkoumávat (§ 265i odst. 3, 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 17. October 2002