JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 790/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. července 2008 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněné Š. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 6 To 421/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 30/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 3 T 30/2006, byla obviněná uznána vinnou trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byla odsouzena podle § 215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla obviněná zařazena pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné opatření spočívající v ochranném léčení protialkoholním v ústavní formě.

Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 6 To 421/2007, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněné uložil podle § 215a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadený rozsudek soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, především na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedla, že žádné z jednání popsaných ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně se neprokázalo, neboť důkazní situace nekoresponduje s uvedeným výrokem soudu prvního stupně. Soudy obou stupňů údajně v rozporu s hmotným právem posoudily její jednání, které vyplývá z výpovědi poškozeného Ing. J. S., který uvedl, že hodila nožem a tento skákal po stole, cloumala s ním a snažila se dostat do jeho pokoje, když došly k závěru, že naplnila skutkovou podstatu trestného činu podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Obviněná má za to, že jednání, které uvedl poškozený, její manžel, nelze hodnotit tak, jak je ve výše uvedeném rozhodnutí uvedeno a podle jejího názoru soudy nesprávně dovodily, že se dopustila daného trestného činu. Její jednání podle ní nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, dalo by se možná hovořit o tom, že se dopustila přestupku, ale v žádném případě se neprokázalo, že míra nebezpečnosti je tak vysoká, že je nutné hovořit o trestném činu. Soud prvního stupně při svém rozhodování údajně vycházel pouze z výpovědi poškozeného Ing. J. S. u hlavního líčení dne 17. 5. 2006, neboť ostatní svědkové využili svého práva a odmítli ve věci vypovídat. Při hodnocení důkazů soud prvního stupně vycházel z právního názoru odvolacího soudu, který usnesením ze dne 28. 11. 2006 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu zpět k novému projednání a rozhodnutí s tím, že bylo povinností nalézacího soudu provést důkazy v souladu s trestním řádem, výslechem svědků J. S. a L. S. s výhradou dalších důkazů. Vzhledem k tomu, že svědek J. S. využil svého práva a odmítl vypovídat, nezbylo než konstatovat, že lze vycházet jen z výpovědi poškozeného Ing. J. S., neboť ostatní svědkové využili svého práva a nevypovídali. Odvolací soud pak ve veřejném zasedání opětovně předvolal svědka J. S., který setrval na svém stanovisku a odmítl vypovídat, soud však vzal v úvahu jeho výpověď ze dne 22. 6. 2006 a z této vycházel. Soud odvolací však v usnesení ze dne 28. 11. 2006 nařídil soudu prvního stupně zopakovat tento důkaz, neboť nebyl učiněn v souladu se zákonem, následně pak sám při rozhodnutí o odvolání o tento důkaz opřel svůj rozsudek. Obviněná je přesvědčena, že její jednání, které lze mít za prokázané, v této souvislosti odkázala na výpověď Ing. J. S., nelze posoudit jako trestný čin podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněná prostřednictvím uplatněných námitek prioritně zpochybňuje skutkové závěry soudů učiněné v předchozím řízení, domáhá se zjištění jiných (pro ni příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým dospěl soud nalézací a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, případně namítá neprocesní postup při získávání některých důkazů a až sekundárně namítá, že její jednání nenaplňuje znaky trestného činu, kterým byla pravomocně shledána vinnou. Podle jeho názoru obviněná v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především fakticky nepřípustně namítá porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což je opět v rozporu s hmotně právním charakterem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za předpokladu, že by obviněná podala dovolání výlučně ze shora uvedených důvodů, bylo by je nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Výše uvedené námitky směřující proti výroku o vině z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně, které byly uplatněny v dovolání obviněné, by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by obviněná takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. Obviněná však tímto způsobem ničeho nenamítá. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje státní zástupce podané dovolání za právně relevantní pouze v té části, ve které obviněná uvedla (přesně citováno): „Mé jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, dalo by se možná hovořit o tom, že jsem se dopustila přestupku proti občanskému soužití, ale v žádném případě se neprokázalo, že míra společenské nebezpečnosti je tak vysoká, že je nutné hovořit o trestném činu“. Tato námitka je však podle státního zástupce zjevně neopodstatněná. Stupeň nebezpečnosti činu je určován kromě významu chráněného zájmu mj. například též způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění a pohnutkou pachatele (§ 3 odst. 4 tr. zák.). Všechny tyto okolnosti byly soudy obou stupňů, které byly činné v předmětné trestní věci, správně vyhodnoceny, přičemž bylo správně přihlédnuto nejen k charakteru protiprávního jednání obviněné, které v podstatě po dobu více jak čtrnácti měsíců směřovalo proti dvěma osobám, ale i k tomu, že jednání obviněné mělo charakter nejen psychického, ale i fyzického týrání (opakovaně za použití zbraně).

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné Š. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněné nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněná námitkami, že žádné jednání popsané ve výroku o vině se neprokázalo, že soudy posoudily její jednání a při svém rozhodování vycházely jen z výpovědí poškozeného Ing. J. S., které nesprávně hodnotily, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale domáhá se jeho změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Obviněná posuzuje jednotlivé útoky de facto výhradně podle vytržené části výpovědi svého manžela poškozeného Ing. J. S. a nikoli podle skutku jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná se tedy na základě jiného hodnocení důkazů domáhá jiných, pro ni příznivějších skutkových zjištění. Pokud jde o námitku obviněné, že soud vzal při svém rozhodování v úvahu výpověď svědka J. S. ze dne 22. 6. 2006, jíž fakticky namítá údajně neprocesní postup při získávání důkazů, je zřejmé, že jde o námitku porušení procesních zásad a tedy o námitku procesní, která nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání. Navíc namítaná výpověď není jediným důkazem o vině dovolatelky.

Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka obviněné, že její jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, neboť se údajně neprokázalo, že míra společenské nebezpečnosti je tak vysoká, že je nutné hovořit o trestném činu. Obviněná připustila, že by se mohla dopustit přestupku. Také v této souvislosti však obviněná odkázala na výpověď manžela, poškozeného Ing. J. S., kterou soudy údajně nesprávně hodnotily a posuzuje tedy své jednání na jiném skutkovém základě, než ze kterého vycházely při svém rozhodování soudy obou stupňů a skutek tak jak je popsán ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za neprokázaný.

Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Takový rozpor ostatně ani obviněná nenamítala.

Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že obviněná shodné námitky uplatnila již v řízení o odvolání a soud druhého stupně se jimi zabýval a vypořádal se s nimi. Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Námitky uvedené v dovolání tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud proto dovolání obviněné Š. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 16. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin