JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 763/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. července 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. 9 To 96/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 45/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 9 T 45/2006, byl obviněný V. S. uznán vinným ad 1) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a ad 2) trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Byl odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 88/2006, ze dne 2. 8. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný trestné činy spáchal tak, že ad 1) dne 1. 4. 2006 kolem 04:20 hodin v P. , G. ulici u domu č. 4 využil opilosti poškozeného D. B. , který stál opřen o zeď domu, prohledal ho a z náprsní kapsy bundy mu odcizil pánskou náprsní tašku s osobními doklady, doklady od vozidla, neplatnou platební kartu a drobnou hotovost, byl však zpozorován a ihned po činu zadržen přivolanou hlídkou Policie ČR, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. naposledy odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 4 T 89/2005, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2006, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, ad 2) dne 12. 4. 2006 okolo cca 22:00 hodin v P. na K. n. před zastavárnou koupil od neznámého muže za 2 až 3 tisíce Kč černou textilní tašku, která obsahovala notebook zn. A. s nabíječkou a optickou myší v hodnotě cca 20.000,- Kč, diář se stříbrným kovovým plnícím perem zn. P. a 24 profesionálních kazet s nahranými pořady v hodnotě 150.000,- Kč, když tyto věci byly stejného dne v době od 19:00 do 22:00 hodin odcizeny z osobního automobilu tov. zn. A. R. , zaparkovaného v ulici O. v P.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. 9 To 96/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domnívá, že skutky, jejichž spácháním byl uznán vinným, jsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsány a rozvedeny tak, že nevykazují, a to zejména trestný čin pod ad 2), všechny zákonné znaky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak ho právně posoudily soudy obou stupňů. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podílnictví, je třeba naplnění subjektivní stránky trestného činu, aby obviněný znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc získána, je trestným činem. Soud však v odůvodnění rozsudku konstatuje, že nebylo prokázáno, zda obviněný přímo věděl, kdy a jakým způsobem byly věci odcizeny. Přesto je soud přesvědčen, že s ohledem na okolnosti „koupě“ musel být obviněný srozuměn s tím, že se jedná o věci získané trestným činem. Obviněný má za to, že měl být zproštěn obžaloby v celém rozsahu.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. 9 To 96/2008, a zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a přikázal Městskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem ohledně trestného činu podílnictví.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný nijak blíže nespecifikuje rozsah, v němž rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jeho výhrady se podle něj týkají výlučně rozhodnutí o vině trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak je popsán v bodě ad 2) výroku o vině. Uvedl, že totožnou námitku jako v tomto dovolání obviněný vznesl i v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se jí náležitě zabýval, jak je zřejmé ze strany 3 písemného vyhotovení jeho rozhodnutí. Ze skutkových okolností tohoto činu je podle státního zástupce patrno, že si obviněný musel být vědom zvláštní povahy věcí, které údajně koupil. Jednak jím uváděná cena je zcela nepřiměřená skutečné hodnotě věcí, jež u něho byly nalezeny, zejména když v době činu se např. prodejní ceny notebooků pohybovaly v řádu dvaceti a více tisíc korun a vzhled kazet svědčil pro to, že nejsou předmětem běžného prodeje v obchodě, nýbrž se jedná o věci zcela specifické a osoby stojící mimo profesi, v níž se takových věcí používá, je zpravidla nemohou běžně nabýt. Navíc bylo zjištěno, že právě věci zajištěné u obviněného byly v průběhu několika hodin před jejich objevením odcizeny ve stejné části P. z vykradeného osobního automobilu, objektivně tedy pocházely z trestného činu krádeže. Jak správně poznamenává i soud druhého stupně, v úvahách o subjektivní stránce má svou váhu i místo, kde obviněný údajně těchto věcí nabyl, tj. před zastavárnou, tedy podnikem, o němž je obecně známo, že v něm končí značná část ukradených věcí. Ze všech těchto důvodů je podle názoru státního zástupce možno akceptovat právní závěr soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky obviněného tomuto důvodu odpovídají a jsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný svým dovoláním napadl oba skutky, jejichž spácháním byl uznán vinným s tím, že podle jeho názoru tak, jak jsou popsány ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazují všechny zákonné znaky uvedených trestných činů. Obviněný se dále konkrétně zaměřil toliko na trestný čin popsaný pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že zejména tento skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu podílnictví, především s ohledem na údajnou absenci subjektivní stránky trestného činu.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou obviněného ohledně skutku popsaného pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 9 T 45/2006, kdy obviněný jen v obecné rovině namítl, že tento skutek, tak jak je popsán, nevykazuje všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu. Tuto námitku lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud jí však shledal zjevně neopodstatněnou, neboť skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině uvedeného rozsudku vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Ze skutkové věty a z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, potažmo soudu druhého stupně, který se shodnou námitkou zabýval v rámci řízení o odvolání obviněného, je zřejmé, že obviněný dne 1. 4. 2006 kolem 04:20 hodin procházel G. ulicí, oslovil poškozeného, který však byl natolik opilý, že se musel opřít o zeď domu. Obviněný pak poškozeného prohledal a z kapes mu vyndal věci uvedené ve shora citované skutkové větě pod bodem ad 1), se kterými rychlou chůzí odcházel za roh. Žádnou z věcí poškozenému sám nevrátil ani obsah věcí si neprohlížel. Celé jednání obviněného sledovali na kamerovém systému policisté. Obviněný vydal věci až policejní hlídce, která byla na místo činu ihned vyslána a obviněného nedaleko místa činu zadržela. Bylo tedy prokázáno, že obviněný se zmocnil věcí poté, co poškozeného prohledal. Přisvojil si tedy cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal na věcech, které měl jiný při sobě a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 4 T 89/2005, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2006, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců). Skutek tak jak byl soudem zjištěn a popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, byl správně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., neboť takovým jednáním obviněného byla naplněna skutková podstata uvedeného trestného činu. Tato námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o skutek popsaný pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, obviněný namítal, že zejména tento skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu podílnictví, především s ohledem na údajnou absenci subjektivní stránky trestného činu. V této souvislosti však obviněný neuvedl žádné další argumenty, které by jeho námitku podporovaly. Nejvyšší soud se s touto námitkou neztotožnil a považuje ji rovněž za zjevně neopodstatněnou. Nutno podotknout, že i touto námitkou se zabýval již soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání a náležitě se s ní vypořádal.

Trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Podle právní věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.

Ze skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že obviněný dne 12. 4. 2006 okolo 22:00 hodin na K. náměstí před zastavárnou koupil od neznámého muže za 2 až 3 tisíce Kč černou textilní tašku, která obsahovala ve skutkové větě popsané věci (notebook s nabíječkou a optickou myší v hodnotě cca 20.000,- Kč, diář s plnícím perem zn. P. a 24 profesionálních kazet s nahranými pořady v hodnotě cca 150.000,- Kč). Dále bylo zjištěno, že věci zajištěné u obviněného byly téhož dne mezi 19:00 až 22:00 hodin, tedy několik hodin před jejich objevením, odcizeny ve stejné části P. z vykradeného osobního automobilu a pocházely tedy z trestného činu krádeže. Z hlediska znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu v konkrétním případě obviněného bylo nesporně prokázáno naplnění znaků objektu, objektivní stránky a subjektu. Také otázkou naplnění znaku subjektivní stránky, se soudy obou stupňů zabývaly a náležitě se s ní vypořádaly způsobem, o němž nelze mít pochybnosti.

Pokud jde o namítanou subjektivní stránku uvedeného trestného činu vyžaduje se úmysl. Postačí i úmysl eventuální. K naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák. je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení získána, je trestným činem. Jde-li o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., nestačí pachatelova vědomost o tom, že se jiná osoba zmocnila cizí věci. Musí vědět a být alespoň srozuměn s tím, že tímto činem mohla být způsobena škoda, kterou lze posoudit jako škodu nikoli nepatrnou (srov. přiměřeně č. 7/1995 Sb. rozh. tr.).

Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel buďto chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem /úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák./, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn /úmysl nepřímý podle § 4 písm. b) tr. zák./.

Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.

Aplikují-li se tyto zásady na souzený případ, je zřejmé, že pro závěr o tom, zda je tu zavinění a v jaké formě, se soudy obou stupňů náležitě zabývaly všemi okolnostmi případu, z nichž pak podle zásad správného myšlení správně usoudily, že se obviněný trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil ve formě nepřímého úmyslu. Ze skutkových okolností je zřejmé, že si obviněný musel být vědom původu věcí. Objektivně pocházeli věci z trestného činu krádeže. Vědomost obviněného o této skutečnosti pak lze dovodit nejen z místa, kde obviněný údajně uvedené věci nabyl, tedy před zastavárnou (před podnikem, jak uvádí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kde končí značná část ukradených věcí), ale také ze skutečnosti, že obviněný jako osoba v minulosti mnohokrát soudně trestaná pro majetkovou trestnou činnost, která se pohybuje v kriminálním prostředí a jíž muselo být na základě svých zkušeností jasné, že se jedná o nelegální obchod vzhledem k okolnosti „koupě“. Muselo mu být zřejmé, že věci byly odcizeny jinou osobou, přičemž je nepodstatné, že obviněný v této souvislosti neznal podrobnosti jednání jiné osoby (kdy a jakým způsobem byly věci odcizeny). Ze skutkových okolností je dále patrno, že si obviněný musel být vědom také zvláštní povahy věcí (vzhled kazet, notebook s optickou myší, atd.), které údajně koupil za cenu mezi dvěma a třemi tisíci Kč, když mu muselo být zřejmé, že skutečná hodnota věcí je daleko vyšší než cena, za kterou uvedené věci získal. Ze všech těchto skutečností (že se jedná o věci získané trestným činem) je možné dovodit i srozumění obviněného s tím, že tímto činem mohla být způsobena škoda, kterou lze posoudit jako nikoli nepatrnou. Jednáním obviněného tedy byla naplněna také subjektivní stránka uvedeného trestného činu. Skutek tak jak je popsán pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a námitka obviněného v tomto smyslu je tedy zjevně neopodstatněná.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal námitky obviněného zjevně neopodstatněnými a proto dovolání obviněného V. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 16. July 2008