JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 736/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání obviněné M. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 T 7/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 53 T 7/2006, byla obviněná M. D. uznána vinnou účastenstvím ve formě organizátorství na trestném činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin byla odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněnou M. S. zaplatit náhradu škody poškozenému V. K. ve výši 192.000 Kč.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 53 T 7/2006, podala obviněná odvolání nevymezující rozsah napadení rozsudku, které u veřejného zasedání odvolacího soudu upřesnila tak, že odvoláním nenapadá výrok o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou M. D. uznal vinnou návodem k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a za tento trestný čin ji odsoudil podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon obviněnou podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. J. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že byla nesprávně zjištěna skutečná výše způsobené škody, přičemž vytkla soudu prvního stupně, že vycházel pouze z výpovědí svědků. V této souvislosti uvedla, že nesouhlasí s tím, že jejím odvoláním nebyl napaden výrok o náhradě škody. Obviněná dále namítla, že nebyly provedeny veškeré potřebné důkazy. Odvolací soud zejména nehodnotil důkazy svědčící o tom, že obviněná M. S. měla a musela vědět o tom, že dědictví neexistuje. Toto zjištění bylo podle názoru obviněné zásadní, neboť ji za těchto okolností nemohla uvádět v omyl. Argumentovala tím, že výpověď obviněné M. S. nelze považovat za věrohodnou, a tudíž nelze rozhodnutí o vině obviněné M. D. opřít pouze o její výpověď. Zároveň uvedla, že uložený trest považuje za nepřiměřený. V závěru svého dovolání namítla, že organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. ani návod podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. nebylo dostatečně prokázáno. Podle názoru obviněné přichází v úvahu právní kvalifikace jejího skutku jako trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák.

Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná provedla vlastní hodnocení provedeného dokazování, a tím dospěla k odlišným skutkovým závěrům, než soudy obou stupňů. Tímto napadla učiněná skutková zjištění soudů. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněná nenaplnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je na skutkovém základě, který zjistily soudy obou stupňů, rovněž vyloučena právní kvalifikace skutku jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., kterou obviněná navrhla v dovolání. Taková právní kvalifikace jednání obviněné M. D. by přicházela v úvahu až po dokonání trestného činu spoluobviněné M. S., což je v rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že považuje výrok o vině obviněné za zcela správný a námitky obviněné shledala neopodstatněnými.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné M. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání sice bylo podáno formálně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti jsou v něm namítána především soudem učiněná skutková zjištění. Obviněná namítla nedostatečné zjištění skutkového stavu zejména způsobené škody, nesprávného hodnocení provedených důkazů, nevěrohodnost výpovědi spoluobviněné M. S., jakož i nedostatečný rozsah dokazování. Tyto námitky skutkového charakteru nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.

Obviněná dále namítla, že jí byl uložen nepřiměřený trest ve srovnání s trestem uloženým spoluobviněné M. S. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezahrnuje námitky proti přiměřenosti trestu, i když otázka přiměřenosti trestu je jinak otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení § 31 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, z jehož rámce je otázka samotného trestu vyňata s tím, že je předmětem speciálního hmotně právního důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku není, aby jeho cestou byl výrok o trestu napadán z důvodu jeho ,,nepřiměřenosti,“ byl-li uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 477/2008).

Nejvyšší soud shledal jako jedinou námitkou korespondující s uplatněným dovolacím důvodem námitku, že skutek měl být kvalifikován jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. V tomto směru je však dovolání zjevně neopodstatněné vzhledem k vázanosti dovolacího soudu skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně a je vyloučena právní kvalifikace skutku jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. Změna právní kvalifikace by byla v tomto případě vázána na změnu skutkových zjištění. Trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák. předpokládá, že věc byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, že takový trestný čin byl dokonán, přičemž pachatelem trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák. nemůže být pachatel trestného činu, jímž byla věc vlastníka odňata, ani návodce k tomuto trestnému činu (srov. č. 36/1966 Sb. rozh. tr.).

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 16. July 2008