JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 714/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2002 v Brně o dovolání obviněného T. Č., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. 6 To 5/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 4/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce v Praze a obviněného T. Č., která podali proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 2 T 4/2001, jímž byl T. Č. společně s dalšími třemi spoluobviněnými, státními příslušníky Ukrajiny, uznán vinným pokusem trestného činu podílnictví podle § 8 odst. 1 k § 251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 251 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku na náhradu škody.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný T. Č. prostřednictvím obhájce včas dovolání z důvodů § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný předně namítá, že mu dne 30. 4. 1999 při výslechu nebyla umožněna rozmluva s jeho obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, byla překročena maximální přípustná doba zadržení. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak namítá, že soudy v situaci důkazní nouze hodnotily důkazy zcela nelogicky a v jeho neprospěch. V důsledku toho dospěly k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu. V souvislosti s tím, že odvolací soud zcela pominul námitku věrohodnosti svědka JUDr. D., dále obsáhle polemizuje s hodnocením důkazů soudem s tím, že při neopomíjení jednotlivých důkazů a při jejich řádném hodnocení měl dospět k závěru, že jednáním obviněného nedošlo ke spáchání trestného činu, případně postupovat ve smyslu zásady in dubio pro reo. Navrhl proto, aby byla napadená rozhodnutí obou soudů zrušena a dovolací soud rozhodl o jeho zproštění obžaloby v plném rozsahu.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho vyplývá, že v rámci tohoto důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl chybně kvalifikován jako trestný čin, ač o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin jiný. Ze znění tohoto ustanovení je rovněž zřejmé, že skutková zjištění obsažena v rozhodnutí soudu I. nebo II. stupně můžou být pro dovolací soud pouze podkladem pro posouzení správnosti jejich právního posouzení, ale nemůžou být předmětem přezkoumávání jejich správnosti z hlediska skutkového děje. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. proto nelze namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně (např. proto, že soud nesprávně hodnotil důkazy, neprovedl některé důkazy, apod.) v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží pouze k nápravě závažných vad (hmotněprávních a procesních) uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. a nelze jej zaměňovat za další odvolání, jak to obviněný s ohledem na obsah dovolacích námitek činí. Shora uvedené námitky obviněného proto tento dovolací důvod nenaplňují, když (jak obviněný sám uvádí v dovolání) právní posouzení skutku považuje za nesprávné v důsledku toho, že byly nesprávně hodnoceny důkazy. Jinými slovy, hodnotil-li by soud důkazy tak, jak uvádí obviněný, musel by dospět k jiným skutkovým zjištěním a tím i k závěru, že jeho jednání není trestným činem. Rovněž námitky obviněného ohledně rozmluvy s obhájcem, resp. doby zadržení nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. a v rámci dovolacího řízení je proto nelze úspěšně uplatňovat.

Rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl uplatněn důvodně /od 24. 5. 2002 písm. l) – viz novela provedená zák. č. 200/2002 Sb./. Tento dovolací důvod nespočívá v tom, že „nebyly splněny podmínky nedůvodnosti odvolání“, jak namítá obviněný, ale dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny p r o c e s n í podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K naplnění tohoto dovolacího důvodu proto dojde tehdy, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k soudu II. stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek chybně zamítl či odmítl (např. jako opožděně podaný; jako podaný osobou neoprávněnou; apod. - § 253 tr. ř.), aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí soudu I. stupně meritorně přezkoumával. O takovýto případ ale v dané věci nejde, protože odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné až po meritorním přezkoumání rozsudku soudu I. stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. ve veřejném zasedání.

Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž mohl na jeho podkladě napadené rozhodnutí meritorně přezkoumat. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolací soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 02. October 2002