JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 702/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2002 v Brně o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2002, sp. zn. 11 To 96/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. listopadu 2001, č. j. 2 T 92/2001-145, byl obviněný uznán vinným

1)trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně a

2)trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Podle ust. § 221 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný J. V. za své jednání popsané pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 60a odst. 1 za použití § 58 odst. 1 písm. a) a § 60a odst. 2 tr. zákona byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 60a odst. 1 tr. zákona byl zároveň nad obžalovaným vysloven dohled pracovníka probační a mediační služby, a to jednou za dva měsíce. Konečně podle § 202 odst. 1 za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zákona stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Společně s obviněným J. V. byli odsouzeni další tři obvinění, ohledně nichž je však rozsudek již pravomocný.

Krajský soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2002, č. j. 11 To 96/2002-188, shora uvedený rozsudek okresního soudu k odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. V. v části týkající se tohoto obviněného podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. řádu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak krajský soud znovu rozhodl tak, že obviněného J. V. uznal vinným jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 222 odst. 1 tr. zákona a jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a odsoudil jej podle § 222 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 12. 6. 2002 dovolání (opravené podáním ze dne 12. 6. 2002), a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V jeho odůvodnění namítá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil subjektivní stránku jeho jednání spočívající ve fyzickém napadení poškozeného a v důsledku toho skutek nesprávně právně posoudil jako pokus trestného činu podle § 222 odst. 1 tr. zákona. Odvolacímu soudu dále vytýká, že - aniž by provedl další důkazy - dospěl ke zcela jiným závěrům než soud prvního stupně. V další části dovolání obviněný nesouhlasí se závěry, k nimž odvolací soud dospěl při posuzování jednotlivých důkazů a při hodnocení způsobu a intenzity útoku obviněného, a jež považuje za nesprávné. Obviněný také namítá, že v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není konkretizováno, ke které z alternativ těžké újmy na zdraví uvedených v § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zákona mělo jednání obviněného směřovat, tedy v jaké podobě hrozila z jeho útoku vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění poškozeného. Konečně je obviněný přesvědčen, že odvolací soud učinil ohledně úmyslu poškozeného takové právní závěry, které neodpovídají provedeným důkazům. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že posoudí jednání obviněného toliko podle ustanovení § 221 odst. 1 tr. zákona a § 202 odst. 1 tr. zákona a uloží mu trest mírnější, který bude podmíněně odložen na přiměřenou zkušební dobu.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin (tj. jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona nikoli jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 222 odst. 1 tr. zákona). Obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že „s úmyslem způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví mu botou silně dupl na břicho…“, a že tak činil „v úmyslu M. pomoci…“, když mu vytýká, že vycházel z lékařské zprávy (ze dne 29. 8. 2000), která je ale v rozporu s ostatními důkazy, dále že nebylo zjištěno jak byl obžalovaný obut a že jednal ve snaze konflikt ukončit. Obviněný tak v podstatě namítá, že pokud by odvolací soud hodnotil důkazy tak, jako soud prvního stupně, tj. jinak, dospěl by k jiným skutkovým zjištěním a až následně i k jinému právnímu posouzení skutku.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

Námitka obviněného, že v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není konkretizováno, ke které z alternativ těžké újmy na zdraví uvedených v § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zákona mělo jednání obviněného směřovat, rovněž není namístě, neboť v odůvodnění sice není uveden odkaz na konkrétní písmeno ustanovení § 89 odst. 7 tr. zákona, avšak z jeho obsahu je patrné, že odvolací soud měl na mysli písmeno e) tohoto ustanovení, což vyplývá z odstavce druhého na straně 4 odůvodnění rozhodnutí, kde se uvádí, že obžalovaný musel počítat s tím, že „může poškodit napadenému v břišní dutině uložené a jen břišní stěnou chráněné životně důležité orgány (slinivku, játra)…“. Taková námitka však sama osobě ani nemůže zakládat důvodnost dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 03. October 2002