JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 695/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 6. 2008 o dovolání obviněného R. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 To 47/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 30 T 1/2007, byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., § 143 tr. zák. a odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Odvolání obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o trestu a kterým se obviněný domáhal snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby za použití ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák., bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 To 47/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, byť mu byl uložen ve výměře na spodní hranici zákonné trestní sazby. Vyjádřil názor, že správně mu měl být trest uložen s použitím ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. pod touto hranicí. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Otázky týkající se přiměřenosti trestu, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby, nespadají do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která záleží v „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. To se týká i případů, kdy soudy neaplikovaly ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Jeho použití se dovoláním proto nelze domáhat.

Nejde-li o situaci, kdy výrok o uložení trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze výrok o uložení trestu dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Vzájemný poměr dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z nichž každý má hmotně právní povahu, je takový, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem týkajícím se výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat, jen je-li pro to speciální dovolací důvod stanovený ve vztahu k tomuto výroku v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To je ostatně v souladu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla běžně přezkoumávána ještě třetí instancí. V souladu s tím je v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. koncipován speciální dovolací důvod ve vztahu k výroku o uložení trestu, a to tak, že mimo jeho rámec jsou zejména námitky ohledně přiměřenosti trestu. To pak nelze obejít tím, že se takové námitky podřadí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť otázka přiměřenosti trestu jinak je otázkou aplikace ustanovení hmotného práva.

Opačný výklad, který by kritéria přiměřenosti trestu zahrnul pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by byl zjevně nelogický, neboť by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. činil nepotřebným, nadbytečným a v podstatě nefunkčním. Uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž při naznačeném výkladu bylo vždy porušením hmotného práva ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nedávalo žádný smysl.

Obviněný v dovolání poukázal na to, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1416/2003, připustil, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka týkající se nepoužití ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. při ukládání trestu. S tímto názorem, který nebyl v citovaném usnesení blíže komentován či zdůvodněn, se senát, který rozhodoval o dovolání obviněného R. D., neztotožňuje. Jak bylo vyloženo již v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 15 Tdo 1314/2004, šlo o ojedinělý názor senátu 3 Tdo, který se nekryl s ustálenou rozhodovací praxí ostatních senátů trestního kolegia Nejvyššího soudu a který nebyl jejich praxí akceptován ani později (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 872/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 Tdo 772/2007).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) t. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) t. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 11. June 2008