JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 687/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2002 v Brně, o dovolání obviněného J. Š., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 61 To 97/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 116/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 19 T 116/2001, byl obviněný uznán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 250b odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 45a odst. 1 tr. zák. k samostatnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Současně bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 61 To 97/2002, byl k odvolání obviněného a státního zástupce rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250 odst. 1 tr. zák., a to na stejném skutkovém základě, jak byl zjištěn již soudem I. stupně. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Změnu právní kvalifikace jednání obviněného odvolací soud odůvodnil tím, že spoluobviněná A. Š. byla pravomocně odsouzena trestním příkazem (Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 19 T 116/2001) za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na okolnosti případu namítá, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na jeho úmysl pomáhat vyplněním nepravdivých údajů v potvrzení ke spáchání podvodu A. Š., když nebylo ani zjištěno, že tato v době, kdy jí obviněný pomáhal s vytvořením falešného potvrzení, měla v úmyslu splátky za telefon neplatit, když o podvod by se mohlo jednat pouze tehdy, kdyby tento úmysl měla nejpozději při uzavírání kupní smlouvy. Ani skutková věta obsažena v napadeném rozsudku neobsahuje popis skutku takovým způsobem, aby vystihoval všechny znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., když neobsahuje žádnou skutečnost vystihující úmysl A. Š. neplatit splátky již v době, kdy telefon kupovala. Právní věta pak obsahuje účastenství též ve formě rady, což však neodpovídá popisu skutku, kde se o žádné radě nehovoří. Použitím slova „zejména“ v právní větě pak není ani přesně vyjádřen způsob pomoci a zda se jí obviněný nedopustil např. i v jiné formě. Navrhl proto, aby byl po zrušení napadeného rozsudku dovolacím soudem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný důvodně namítá nesoulad skutkové věty s příslušnými znaky skutkové podstaty trestného činu, popř. účastenství na něm. Skutková věta musí obsahovat též popis skutečností relevantních z hlediska existence subjektivní stránky trestného činu. O pomoc k trestnému činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1 tr. zák. by se mohlo jednat pouze v případě, že by obviněný byl již v momentě vystavení potvrzení A. Š. alespoň srozuměn s tím, že tato nebude mobilní telefon splácet. Tato okolnost ale není ani v náznaku uvedena ve skutkové větě a nelze ji dovodit ani z odůvodnění soudních rozhodnutí, když u soudu I. stupně to zřejmě bylo ovlivněno použitou nesprávnou právní kvalifikací podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250b odst. 1 tr. zák. Za oprávněnou považuje také námitku obviněného, že obsahu skutkové věty neodpovídá právní věta pokud jde o pomoc ve formě rady, a navíc právní věta neobsahuje ani zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a odvolacímu soudu bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Skutek, který odvolací soud právně kvalifikoval jako pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 1 tr. zák. spočívá v tom, že obviněný v měsíci květnu 2000 v P. 5 poskytl po předchozí dohodě A. Š. roz. V., úmyslně pomoc při opatření falešného potvrzení o zaměstnání a výši výdělku, na jejímž základě uzavřela v prodejně E.o ARD smlouvu na nákup mobilního telefonu zn. Nokia 3210 Twist v hodnotě 9.990,- Kč, přičemž zaplatila pouze akontaci, telefon před prodejnou odevzdala J. Š., za účast na transakci od něj obdržela částku 1.000,- Kč, dále měsíční splátky neplatila a způsobila společnosti H. C. a. s., se sídlem v B. celkovou škodu ve výši 7.992,- Kč.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Odvolací soud zřejmě, když v odůvodnění svého rozsudku k tomu nic neuvádí, nedospěl k závěru o naplnění subjektivní stránky u obviněného pouze ze skutečnosti, že spoluobviněné poskytl úmyslně pomoc při opatření falešného potvrzení o zaměstnání a výši výdělku k uzavření dané smlouvy, přičemž ale tato zaplatila pouze akontaci a dále měsíční splátky neplatila. Tak jak byl skutek zjištěn a popsán v rozsudku, sice závěr o naplnění subjektivní stránky u obviněného (ale ani u spoluobviněné) nevyjadřuje zcela jednoznačně, ale lze ho spolehlivě dovodit z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně.

Podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo poskytl pomoc jinému ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).

Je-li v daném případě podmínkou trestnosti pachatele podvodu podle § 250 tr. zák., po subjektivní stránce, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době uzavření smlouvy jednal s úmyslem neuhradit splátky za zakoupený mobilní telefon, anebo alespoň s vědomím, že tyto splátky nebude schopen ve smluvených lhůtách uhradit, a tím uvádí prodávajícího v omyl, aby se ke škodě cizího majetku obohatil, je nutnou podmínkou trestnosti účastníka na tomto trestnému činu, aby po subjektivní stránce jeho úmysl směřoval k pomoci k tomuto konkrétnímu trestném činu. Nutnou podmínkou toho je, aby tedy zavinění účastníka zahrnovalo také skutečnosti zakládající subjektivní stránku pachatele, tj. v daném případě i skutečnost, že spoluobviněná již v době uzavírání smlouvy (resp. v době poskytování pomoci) jednala s úmyslem splátky neuhradit, nebo věděla, že je nebude v daných lhůtách schopna uhradit. Tyto podstatné skutečnosti, které musí být v zavinění obsaženy, musí být součástí skutkových zjištění soudu, na základě kterých pak soud učiní právní závěr o existenci zavinění a jeho formě (§ 4 a § 5 tr. zák.). Nejsou-li všechny tyto zjištěné skutečnosti obsaženy již ve skutkové větě, musí být uvedeny alespoň v odůvodnění rozhodnutí, aby bylo zřejmé, že právní závěr soudu o existenci zavinění má ve skutkových zjištěních skutečně podklad. I když odvolacímu soudu lze v daném případě vytknout nepřesnost při formulaci skutkové věty z hlediska skutečností rozhodných pro zavinění obviněného, je z odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, že takovéto skutečnosti zjištěny byly. V tomto směru se proto dovolací soud neztotožnil ani s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že tyto skutečnosti nelze dovodit ani z odůvodnění soudních rozhodnutí.

Předně již ze znění skutkové věty, že obviněný úmyslně poskytl A. Š. pomoc při opatření falešného potvrzení o zaměstnání a výši výdělku, vyplývá závěr, že si byl vědom situace, v níž se nacházela, a že nemá dostatečný příjem na to, aby danou smlouvu mohla uzavřít. Již tato skutečnost svědčí pro závěr, že obviněný byl srozuměn s tím, že A. Š. nebude schopna hradit jednotlivé splátky a je u něj dáno zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Další významné skutečnosti pak vyplývají z odůvodnění soudních rozhodnutí. Konstatoval-li odvolací soud, že skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná a úplná, je zřejmé, že tato skutková zjištění vzal za podklad svého rozhodnutí. Vycházel tedy také ze zjištění soudu I. stupně, že A. Š. měsíční splátky neplatila a „ani to neměla v úmyslu“. Tvrzení obviněného v dovolání, že měla v úmyslu splátky splácet, je proto s tímto zjištěním v rozporu a navíc jde o námitku skutkovou a nikoli právní. Současně je také zřejmé, že A. Š. se jako hlavní pachatel trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. dopustila a ve smyslu zásady subsidiarity účastenství je tak založena i trestní odpovědnost obviněného za pomoc k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. V odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je pak uvedeno zjištění, že obviněný A. Š. navštívil a „zeptal se jí, zda by si nechtěla vydělat nějaké peníze, protože věděl, že je ve finanční tísni …“. Tato soudem zjištěná skutečnost rovněž potvrzuje, že obviněný znal její tíživou finanční situaci a i když nemusel vědět, že splátky nemá v úmyslu platit vůbec, musel si být vědom toho, že vzhledem, k její tíživé finanční situaci nebude schopna je řádně a včas uhrazovat a byl tedy s tím srozuměn. Tato skutečnost, ve spojení s tím, co bylo již výše uvedeno ohledně úmyslného poskytnutí pomoci k opatření falešného potvrzení o zaměstnání a výši výdělku A. Š., pak jednoznačně potvrzují existenci úmyslu obviněného ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Právní posouzení skutku odvolacím soudem je proto správné, i když mu nutno vytknout, že v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, jakými úvahami se při zjišťování subjektivní stránky jednání obviněného řídil. Samotná tato skutečnost ale nemůže být důvodem zrušení jeho rozhodnutí v dovolacím řízení, když dovolací soud tak ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může postupovat pouze v případě zjištění nesprávného právního posouzení skutku. Takovýmto důvodem nemůže být ani nepřesná formulace právní věty z hlediska konkrétní formy pomoci, které se obviněný dopustil.

Z uvedeného je zřejmé, že námitky uvedené v dovolání jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neopodstatněné. Dovolání obviněného bylo proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 02. October 2002