JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 633/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 9. 2002 o dovolání obviněného M. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 6 To 7/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 108/98 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 6 To 7/2002, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 2 T 108/98. Tento rozsudek napadl v rozsahu, v němž byl uznán vinným a v němž mu byl uložen trest. Dovolání podal s odkazem na dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je stanoven v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto vymezený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly hodnoceny vadně apod. To tedy znamená, že dovoláním lze napadat právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, nikoli samotná skutková zjištění.

V posuzovaném případě obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily.

Z obsahu rozsudků obou soudů je patrno, že obviněný byl pravomocně uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. První z nich spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 26. 8. 1994 neoprávněně uplatnil u České pojišťovny, a. s., nárok na náhradu škody, která mu měla vzniknout následkem dopravní nehody nahlášené dne 18. 8. 1994, ačkoli k dopravní nehodě ve skutečnosti nedošlo tak, jak byla hlášena, a způsobil tak pojišťovně škodu ve výši 132 140 Kč, neboť tato částka mu byla z titulu havarijního pojištění vyplacena (bod 1b rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih). Druhý trestný čin spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 6. 1995 neoprávněně uplatnil u Pojišťovny Morava, a. s., nárok na náhradu škody, která mu měla vzniknout následkem dopravní nehody nahlášené dne 22. 5. 1995, ačkoli k této nehodě ve skutečnosti nahlášeným způsobem nedošlo, a způsobil tak pojišťovně škodu ve výši 118 600 Kč, neboť tato částka mu byla z titulu havarijního pojištění neoprávněně vyplacena (bod 1c rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih).

Námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání byly založeny na tvrzení, že dopravní nehody se staly tak, jak je nahlásil, vznikla mu při nich škoda, kterou v hlášení pojistných událostí uvedl, a pojišťovny mu proto poskytly pojistná plnění oprávněně.

Oba skutky byly ve výroku o vině popsány do jisté míry nejasně, protože dikce „k dopravní nehodě ve skutečnosti nedošlo tak, jak byla hlášena“ (viz bod 1b rozsudku), resp. dikce „k nehodě nahlášené dne 22. 5. 1995 ve 23.00 hodin ve skutečnosti tímto způsobem nedošlo“ (viz bod 1c rozsudku), může vyvolávat pochybnost v tom směru, zda obviněný v hlášeních pojistných událostí případně jen neuvedl jiný způsob vzniku nehod oproti skutečnosti, avšak uvedl škodu, která při těchto pojistných událostech skutečně vznikla a byla proto pojišťovnami nahrazena opodstatněně, takže v tomto rozsahu nemohl být naplněn zákonný znak trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., který spočívá ve způsobení škody na cizím majetku. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih je však jasně patrné, že podle jeho zjištění obviněný v obou případech uplatnil nárok na náhradu škody, která nebyla v příčinné souvislosti s nahlášenými pojistnými událostmi, a že škoda způsobená trestnými činy podvodu byla soudem vyčíslena se zřetelem k tomuto zjištění. Námitky uvedené v dovolání obviněného tedy nejsou námitkami, které by se týkaly právního posouzení skutku zjištěného soudem, nýbrž polemikou se skutkovým zjištěním soudu, že mezi nahlášenými pojistnými událostmi a škodou, jejíž náhradu pojišťovny poskytly, není příčinná souvislost.

I když obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které jej obsahově nenaplňují a neodpovídají ani jinému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 10. September 2002