JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 628/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 6. 2008 o dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 7 To 240/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 196/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2006, sp. zn. 2 T 196/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného, podaném jen proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 7 To 240/2006. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 201 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na jedenáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 103 T 218/2005, i všechna další obsahově navazující rozhodnutí.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o uložení trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Praze mu z podnětu jeho odvolání zpřísnil trest. Zdůraznil, že v odvolacím řízení mu nemohl být uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen soudem prvního stupně. Vyjádřil názor, že Městský soud v Praze mu uložil trest ve výměře přesahující zákonnou hranici. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Obvodní soud pro Prahu 8 uložil obviněnému trest pouze za ten trestný čin, kterým ho uznal vinným. Městský soud v Praze zjistil, že pokud obviněný spáchal tento trestný čin dne 15. 11. 2005, spáchal ho před tím, než ho Obvodní soud pro Prahu 9 pravomocným rozsudkem ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 103 T 218/2005, uznal vinným skutkem spáchaným dne 3. 10. 2005 a posouzeným jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsoudil podle § 201 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a podle § 49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky. Zároveň Městský soud v Praze zjistil, že mezi trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným Obvodním soudem pro Prahu 8, a trestnými činy, jimiž byl uznán vinným Obvodním soudem pro Prahu 9, je vztah souběhu, a vyvodil z toho závěr, že obviněnému je namístě uložit podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za všechny tři sbíhající se trestné činy. Při ukládání souhrnného trestu byl Městský soud v Praze limitován zákazem reformace in peius, z něhož vyplývá, že souhrnný trest uložený za všechny sbíhající se trestné činy nesměl být přísnější než součet samostatně uložených trestů. Tento limit Městský soud v Praze uložením souhrnného trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trestu zákazu činnosti na tři roky nepřekročil, zvláště když v rámci uložení souhrnného trestu zrušil výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. Městskému soudu v Praze lze vytknout jen to, že ve výroku o uložení trestu jasně a výslovně neuvedl, za které trestné činy ho ukládá. To ovšem nemá vliv na meritorní správnost výroku, kterým byl souhrnný trest uložen.

Ke zhoršení situace obviněného rozsudkem Městského soudu v Praze tedy rozhodně nedošlo. Před tímto rozsudkem byl obviněný v situaci, kdy měl uložený trest odnětí svobody na pět měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 196/2005 a trest odnětí svobody na šest měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou s trestem zákazu činnosti na tři roky ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 103 T 218/2005. Po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Praze se obviněný ocitl v situaci, kdy má uložený jeden souhrnný trest odnětí svobody na jedenáct měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou s trestem zákazu činnosti na tři roky. Souhrnný trest je tedy součtem samostatně uložených trestů. Uložením souhrnného trestu nebylo postavení obviněného nijak zhoršeno.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 9. 5. 2008. Přitom lhůta k podání dovolání uplynula již dne 4. 9. 2006. K průtahům tedy evidentně nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 11. June 2008