JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 620/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 9. 2002 o dovolání obviněného M. R. i c h t e r a , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 5 To 190/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 209/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 209/2001 podal obviněný M. R. dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 5 To 190/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 4 T 209/2001. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uvedl, že je podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [(§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.)], prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Za uvedené jednání mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O povinnosti obviněného k náhradě jím způsobené škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.

Obviněný v podaném dovolání popírá, že by se uvedené trestné činnosti dopustil. Vyslovil názor, že soudy, přestože neměly k dispozici žádné důkazy, které by jeho vinu prokazovaly, jej uznaly vinným. Podle názoru obviněného měl být proveden „výtřep skla z jeho oděvu“, který by potvrdil, že žádné sklo u vozidla poškozené nerozbil. Na místě činu nebyly nalezeny jeho daktyloskopické stopy, ani důkazy, které by prokazovaly jím násilně otevřený zavazadlový prostor autobusu. Celý odsuzující rozsudek byl podle jeho mínění postaven na účelové výpovědi svědka M. Vzhledem k tomu, že se soudy důsledně nezabývaly jím uplatněnou obhajobou, navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 i usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Ze shora uvedeného je nepochybné, že obviněný své námitky formálně směřuje do oblasti důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z výše uvedeného je však nepochybné, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem. Je zřejmé, že namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně hodnoceny, případně dokazování zůstalo neúplné. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Shora bylo již poukázáno na to, že obviněný popírá, že by se dopustil skutku tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a toto rozhodnutí potvrzeno soudem odvolacím. V této souvislosti rovněž poukazuje na nedostatky skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tedy nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

S ohledem na skutečnosti uvedené shora je třeba uvést, že obviněným byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2002

Předseda senátu :

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 10. September 2002