JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 618/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. května 2008 o dovolání obviněné R. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 8 To 11/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 69/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 1 T 69/2007, byla obviněná R. H. uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., který spáchala tím, že dne 29. 5. 2007 kolem 5:00 hodin v Č., okres. P.-v., v ulici S., na pokoji ubytovny M., s. r. o., v objektu T. Č., po předchozím požití alkoholických nápojů, při hádce s manželem, poškozeným J. H., v úmyslu manžela usmrtit, ho bodla velkou silou kuchyňským nožem o délce čepele 16 cm zepředu do levé horní části hrudníku, čímž mu způsobila bodné poranění hrudníku s nářezem předního okraje horního laloku levé plíce a průbodem osrdečníku a levé komory srdeční s následným zakrvácením levé hrudní dutiny, přičemž poškozený J. H. krátce po vzniku tohoto smrtícího poranění na místě zemřel. Za tento trestný čin byla odsouzena podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti výrokům o vině i trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 To 11/2008, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265d odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V dovolání namítla, že soud pochybil při právním posouzení skutečností prokázaných při hlavním líčení a nezhodnotil okolnost, že obviněná neměla v úmyslu poškozeného usmrtit, protože vzhledem ke své opilosti a snížené příčetnosti si neuvědomovala, že drží v ruce nůž, a dále že soud nevzal v potaz obrovský rozdíl ve fyzické konstituci obviněné a poškozeného. Soud také při posouzení jednání obviněné nevzal v úvahu skutečnost, že rána, která byla příčinou smrti poškozeného, byla vedena šikmo shora pod klíční kost a nikoliv na střed těla a prsa. Takový úder podle obviněné odpovídá spíše běžnému obrannému úderu vedenému oběma rukama střídavě na horní část prsou, jak je to běžné zejména u žen. Na základě těchto skutečností se obviněná domnívá, že se nedopustila trestného činu vraždy, protože nejsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, zejména zavinění.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, č. j. 1 T 69/2007-213, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněné nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. je trestným činem úmyslným, přičemž úmysl pachatele, byť pouze eventuální podle § 4 písm. b) tr. zák., musí směřovat k usmrcení člověka. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že obviněná jednala nejméně v úmyslu nepřímém /§ 4 písm. a) tr. zák./. Při zkoumání, zda obviněná jednala v nepřímém úmyslu zavraždit poškozeného, je zapotřebí vycházet z okolností činu, zejména jak byl útok veden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné apod. Nepřímý úmysl obviněné zavraždit poškozeného nelze zpochybnit, neboť s ohledem na okolnosti útoku obviněná musela být srozuměna s tím, že poškozenému může způsobit smrt.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněná s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítala, že soudy nesprávně posoudily skutečnosti, které byly předmětem dokazování v hlavním líčení. Tyto námitky stojí mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání pak je možné namítat, že skutková zjištění soudu nenaplňují zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti skutkovým zjištěním samotným, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. Dovoláním lze vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Obviněná uplatnila převážně námitky skutkové povahy, které nemohou být předmětem přezkumu v řízení o dovolání a nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. Jedinou právně relevantní námitkou je námitka absence subjektivní stránky trestného činu. Tuto námitku však Nejvyšší soud České republiky shledal zjevně neopodstatněnou. Jde totiž o námitku, kterou uplatnila obviněná již v řízení odvolacím a Vrchní soud v Praze se s ní v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádal (srov. č. l. 260 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky i v případě dovolání obviněné R. H..

Obviněná v dovolání nijak neodůvodnila dovolací důvod podle § 265l tr. ř. a Nejvyšší soud České republiky proto nemohl přezkoumat, zda je tento důvod dovolání naplněn.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že dovolání obviněné svým obsahem z převážné části nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. a jedinou právní námitku shledal neopodstatněnou. Proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 28. May 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč