JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 614/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. května 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. D, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 8 To 127/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 133/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 6 T 133/2005, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 28. 4. 2004 řídil osobní automobil Opel Zafira v P. ulicí A. ve směru od ulice D. k ulici P., přičemž při přejíždění ze středního jízdního pruhu do pravého v důsledku prudkého neočekávaného manévru ohrozil a omezil v jízdě poškozeného E. H., který jel v pravém jízdním pruhu na motocyklu Honda CLR 125 a při následném střetu utrpěl zranění spočívající ve zlomenině distální části metatarzu (kostí zánártní vlevo) s úhlovou dislokací (s posunem směrem ke kosti lýtkové) s dobou léčení cca 6 týdnů, čímž obviněný porušil důležitou povinnost řidiče, vyplývající z ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný proti výroku o vině i trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 8 To 127/2007, podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že namítal nesprávné hmotně právní posouzení věci, zvláště nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu. Obviněný poukázal na obsah svého odvolání, ve kterém uváděl, že soud zcela pochybil při správném a úplném zjištění skutkového stavu a rozhodl na základě nesprávných domněnek. Celé řízení je podle obviněného důkazně velmi jednoduché. Stala se dopravní nehoda a byl to poškozený, který nechtěl zavolat policii s tím, že spěchá a následně za 10 dnů věc oznámil. Tím však podle obviněného došlo k likvidaci prakticky veškerých stop, včetně záznamového zařízení umístěného v křižovatce. Obviněný uvedl, že kromě jeho výslechu byl proveden ještě výslech poškozeného, jediného svědka a proveden znalecký posudek včetně výslechu znalce. Tvrdí, že předvolaný svědek, navržený poškozeným, u nehody vůbec nebyl. Poukázal na své odvolání s tím, že v něm obšírně popisuje nesrovnalosti ve výpovědi svědka a jeho nelogické počínání, když předvídal, kudy přes křižovatku pojede poškozený i to, že zastaví u nejbližší čerpací stanice, aby tam na něj mohl počkat a dát mu svůj telefon pro případnou potřebu. Znalecký posudek provedený z nařízení soudu podle obviněného jasně potvrdil, že způsob, jakým došlo k dopravní nehodě, nebyl zjištěn, stopy nebyly zajištěny a technicky pravděpodobnější je průběh, který uvádí obviněný, než ten, který presentuje poškozený. Přesto soud dal za pravdu poškozenému a svědkovi. Soud v odůvodnění rozsudku poukázal ze znaleckého posudku pouze na část jeho závěrů a ostatní závěry znalce ponechal stranou. Naopak preferoval výpověď svědka a poškozeného jako věrohodné. Hodnocení závěrů znalce podle obviněného soud vůbec neprovedl, soud za zcela přirozené považoval jasnovidecké chování svědka a za nelogické považoval skutečnost, že by motocyklista vůz obviněného podjížděl. Protože soud prvního stupně vůbec nevzal do úvahy znalecký posudek, obviněný v odvolacím řízení požádal dalšího znalce a předložil nový znalecký posudek. Znalec provedl řadu propočtů a jeho závěry byly vysloveny přesně. Především jednoznačně potvrdil, že není věrohodné vylíčení průběhu dopravní nehody jak svědkem, tak poškozeným, dokonce stanovil, že jejich výpověď je z technického hlediska nepřijatelná. Znalecký posudek se podrobně zaobíral výpovědí obviněného, poškozeného i svědka. Soud údajně přesto uzavřel, že znalec vycházel z výpovědi obviněného a konstatoval, že posudek předložila obhajoba. Obviněný podotkl, že znalecké posudky předložené obhajobou mají stejnou váhu jako posudky zajištěné orgány činnými v trestním řízení, navíc závěry obou znalců se neliší. Soud tak podle názoru obviněného zcela nesprávně zhodnotil provedené důkazy. Porušil základní zásadu trestního řízení, a sice správného a úplného zjištění skutkového stavu. Proto se domnívá, že dovolání je důvodné a je třeba, aby se Nejvyšší soud opětovně zaobíral hodnocením předložených důkazů a zjištěním skutkového stavu. V této souvislosti obviněný poukázal na nález Ústavního soudu ÚS 216/04. Obviněný uvedl, že se ničeho nedopustil, a přesto byl odsouzen. Je přesvědčen, že rozhodnutí obecných soudů nevycházejí z objektivního posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z hlediska formálního obviněný podal dovolání opřené o zákonem přípustný důvod. Je však podle něj nutné konstatovat, že valná většina námitek obviněného spadá mimo pole působnosti namítaného, ale i jakéhokoliv jiného dovolacího důvodu. Jde zejména o námitky neúplně zjištěného skutkového stavu věci, námitky rozhodování na základě nesprávných domněnek, alternativní interpretaci skutkového děje, konkrétní způsob hodnocení důkazů a jiné. Jako přípustná se státnímu zástupci jeví námitka, že existuje extrémní disproporce mezi provedenými důkazy, zachyceným skutkovým stavem v podobě skutkové věty a následnou právní kvalifikací. Jinými slovy, podle obviněného zde není relevantní soudem provedený důkaz, který by odůvodňoval závěr, že se dopustil trestného činu, případně v řízení došlo k porušení práva na tzv. spravedlivý proces. Podle státního zástupce je rozhodné, zda skutek, tak jak je zachycen ve skutkové větě rozsudku soudu nalézacího, je možné racionálně vyvodit ze skutkových zjištění předmětného trestního řízení. Je přesvědčen, že závěr, který přijal nalézací soud, lze ze skutkových zjištění vyvodit, a obviněným namítaný vadný postup podle § 2 odst. 6 tr. ř. ve věci nelze shledat. Skutečnost, že znalec jeho variantu skutkového děje považuje za pravděpodobnější, nemá co do činění se závěrem o zavinění dopravní nehody. Námitky obviněného ohledně tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými závěry a skutkovými zjištěními jsou podle státního zástupce zcela liché. Obviněný prokazatelně provoz adekvátně nesledoval (nepodíval se do zrcátka) a motocykl omezil, přičemž pokud by motocyklistu viděl a tento by jel jak tvrdí obviněný nepřiměřeně rychle, došlo by logicky k jinému průběhu nehody a nikoli ke střetu bok k boku. Z tohoto kontaktu a faktu, že to byl obviněný, kdo měnil směr jízdy a přejížděl do jiného pruhu, lze bezpečně dovodit závěr o vině, když se měl přesvědčit, zda tak může učinit. Ani varianta skutkového děje poskytnutá obviněným přitom nevylučuje jeho zavinění dopravní nehody, neboť si nepočínal správně při sledování situace v silničním provozu a poté manévrem omezil motocyklistu.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Je nutné podotknout, že tyto námitky byly podstatou celé obhajoby obviněného, soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi. Odvolací soud navíc doplnil dokazování o další znalecký posudek (odvětví silniční doprava) Ing. J. D., který předložila obhájkyně obviněného a v němž se znalec ztotožnil se závěry znaleckého posudku Ing. P. T. ohledně ostrého úhlu střetu vozidel. Odvolací soud rovněž zdůvodnil (str. 6-7 usnesení), proč nepřisvědčil závěrům znalce Ing. J. D.

Je tedy zřejmé, že obviněný založil dovolání výhradně na námitkách, kterými se snaží dosáhnout jiného, pro něj příznivějšího hodnocení důkazů a přímo Nejvyšší soud žádá, aby se hodnocením důkazů opětovně zabýval. Dovolání ale není dalším odvoláním a není úkolem Nejvyššího soudu, aby se v řízení o mimořádném opravném prostředku v každém případě zabýval otázkou správnosti hodnocení důkazů a zjištěného skutkového stavu, protože tyto otázky nespadají pod žádný z taxativně uvedených důvodů dovolání v ustanovení § 265b tr. ř.

Odkazuje-li obviněný v této souvislosti na nález Ústavního soudu ČR (ÚS 216/04), je nutno tento posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu, tehdy řešenému případu a jeho závěry neplatí obecně a bezvýhradně pro každou jinou trestní věc. Nesprávnost interpretace ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve věci řešené uvedeným nálezem, vyplývala ze skutečnosti, že Nejvyšším soudem byly pominuty zjevně hmotněprávní námitky stěžovatele (zásah policie, vývojové stadium trestné činnosti, právní povaha uzavřené smlouvy). Obviněný J. D. se ale domáhá výhradně jiného hodnocení důkazů a následné změny skutkových zjištění, kde lze poukázat na nejnovější rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterých v těchto případech potvrdil správnost odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (II. ÚS 3176/07 ze dne 17. 1. 2008; II. ÚS 2606/07 ze dne 30. 1. 2008 a jiné). Tak v usnesení II. ÚS 3176/07 Ústavní soud uvedl, že Nejvyšší soud není povolán k revizi skutkových zjištění, které se stěžovatel především dovolával, když věcný přezkum z podnětu takovéhoto dovolání přichází v úvahu pouze za situace, že Nejvyšší soud shledá tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich právními závěry.

Otázkou existence takovéhoto rozporu se také Nejvyšší soud v této trestní věci J. D. zabýval, ale tento rozpor neshledal. Soudy obou stupňů řádně zdůvodnily proč a z jakých důkazů dovodily zjištěný skutkový stav a proč jiné důkazy nevzaly v tomto směru za podklad svých rozhodnutí. Jejich závěry v tomto směru jsou logické a v daných důkazech mají skutková zjištění oporu, takže extrémní nesoulad nepřichází v úvahu a neshledal jej ani státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jak uvedl ve vyjádření k dovolání, byť to obviněný v dovolání výslovně nenamítal. Pro úplnost je nutno dodat, že se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem státního zástupce, že ani varianta skutkového děje prezentovaná obviněným nevylučuje jeho zavinění nehody, neboť to byl on, kdo si nepočínal správně při sledování situace v silničním provozu, neměl ani dostatečný přehled a poté manévrem omezil a také ohrozil motocyklistu jedoucího v jízdním pruhu do kterého přejížděl.

Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 14. May 2008