JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 586/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. června 2008 o dovolání, které podal obviněný J. K. , jednatel společnosti A. S. C., s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 6 To 508/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 95/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 6. 2007, sp. zn. 4 T 95/2004, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 6 To 508/2007, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného J. K. vinným v bodě I., II./1 výroku rozsudku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a v bodě II./2 výroku o vině rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců.

Podle skutkových zjištění soudu spáchal obviněný J. K. trestný čin v bodě I. výroku o vině tohoto rozsudku společně s obviněnou H. S. a s obviněným T. S. v úmyslu vylákat od P. Č. s. , a. s., nyní K. p. , a. s., pojistné plnění z pojistné události, k níž nedošlo, obviněný T. S. oznámil dne 15. 4. 2002 na P. Č. s. , a. s., v B. , pojistnou událost a uplatnil u pojišťovny nárok na plnění v souvislosti s touto událostí, k níž mělo dojít dne 12. 4. 2002 kolem 21:00 hod. při střetu mezi osobním automobilem zn. Š. F. , z jeho majetku a vozidlem zn. Ch. P. , z majetku obviněného J. K. , který jako jednatel společnosti A. S. C. , s. r. o., O. , nechal vystavit ve firmě (správně má být i nadále: společnosti) fakturu na částku 147.478 Kč za údajné poškození vozidla zn. Š. F. , která byla na pojišťovnu doručena dne 13. 6. 2002, obviněný J. K. dále dne 16. 4. 2002 vyhotovil pro pojišťovnu dotazník k této události, v němž vyčíslil náklady na opravu vozidla zn. Ch. P. , na 200.000 Kč, následně předal prostřednictvím firmy W. – A. ČR O. podklady, z nichž vyplývají náklady na opravu vozidla na 256.345 Kč a podepsal i zápis ze dne 15. 4. 2002 o poškození vozidla, který vyhotovil M. O. , likvidátor – expert pojišťovny, při šetření této údajné dopravní nehody tvrdila obviněná H. S. policii, že řídila v kritickou dobu automobil zn. Š. F. , a L. K. tvrdil, že v kritickou dobu řídil automobil zn. Ch. , takže ze strany D. i. O. ř. P. ČR O. byla dána dne 23. 5. 2002 informace pro pojišťovnu, že k dopravní nehodě došlo, přičemž následným zkoumáním bylo zjištěno, že k takové dopravní nehodě nedošlo, takže pojišťovna po tomto zjištění plnění v částkách 147.478 Kč a 265.345 Kč, tedy v celkové výši 408.823 neposkytla.

V bodě II./1 výroku o vině napadeného rozsudku spáchal obviněný trestný čin tím, že veden záměrem vylákat od P. Č. s. , a. s., nyní K. p. , a. s., pojistné plnění z pojistné události, ke které však nevznikl důvod pro plnění pojišťovny ve stavu, když obviněný M. O., likvidátor – expert pojišťovny, vyhotovil zápis o poškození vozidla zn. O. A. z majetku D. B. , jenž dne 15. 10. 2001 s vozidlem najel na obrubník a který obviněný J. K. jako jednatel A. S. C. , s. r. o., O. , jenž s D. B. sepsal dohodu o převzetí dluhu, spolupodepsal, v zápisu v rozporu se skutečností popsal rozsáhlá poškození vozidla a následně obviněný J. K. vystavil vůči pojišťovně na takto rozsáhlé poškození fakturu, která byla pojišťovně doručena dne 12. 6. 2002, na částku 83.822 Kč za údajné náklady na opravu tohoto vozidla, i když jednáním D. B. na vozidle žádná škoda nevznikla, takže nárokovaná částka 83.822 Kč nebyla pojišťovnou po zjištění faktického stavu věci vyplacena.

V bodě II./2 výroku o vině rozsudku obviněný J. K. společně s obviněným M. O. v úmyslu vylákat od P. Č. s. , a. s., nyní K. p. , a. s., pojistné plnění z pojistných událostí, z nichž však nevznikl důvod pro plnění pojišťovny, vyhotovil obviněný M. O., bývalý likvidátor – expert pojišťovny, v tu dobu zaměstnanec ve firmě A. S. C. , s. r. o., jednatele obviněného J. K. , zápis o poškození motorového vozidla zn. O. A. , z majetku MUDr. T. K. , který s vozidlem dne 3. 7. 2002 najel do prohlubně vedle vozovky, s nímž obviněný J. K. sepsal dohodu o převzetí dluhu a v zápisu v rozporu se skutečností popsal obviněný M. O. rozsáhlá poškození motorového vozidla a v zápisu uvedl, že jej vyhotovil P. B. , přestože o události ani o existenci takového zápisu P. B. nevěděl, následně nechal obviněný J. K. dne 19. 11. 2002 vyhotovit ve firmě A. S. C. , s. r. o., fakturu na částku 74.538 Kč za údajné náklady na opravu tohoto rozsáhlého poškození vozidla, i když jednáním MUDr. T. K. na vozidle žádná škoda nevznikla, takže nárokovaná částka 74.538 Kč nebyla pojišťovnou po zjištění faktického stavu věci vyplacena.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10 2007, sp. zn. 6 To 508/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. zejména proto, že chybí subjektivní stránka trestného činu. Obviněný uvedl, že při provádění oprav nejednal v úmyslu uvést pojišťovnu v omyl ani kohokoliv jiného a způsobit tak tímto jednáním škodu. K tomu dodal, že právní kvalifikace skutku je v rozporu s tím, co je uvedeno ve skutkové větě napadeného rozsudku. Znalecký posudek je podle jeho názoru nepřesvědčivý zejména proto, že znalec na místě nehody nebyl a vycházel pouze z obsahu spisu. V případě výroku pod bodem I. napadeného rozsudku obviněný konstatoval, že z výpovědi tří svědků podle něj jasně vyplývá, že k nehodě skutečně došlo a že byla způsobena škoda. Vytkl soudu, že se ztotožnil se závěrem znaleckého posudku, aniž by přihlédl k výpovědím těchto tří svědků. V bodě II. výroku o vině napadeného rozsudku pak namítl, že soud v tomto bodě opět přisvědčil znaleckému posudku znalce, aniž by zohlednil výpověď svědka MUDr. T. K. , který vypověděl, že vjel do výmolu a že tímto došlo k poškození vozidla ve velkém rozsahu. Vzhledem k těmto námitkám obviněný uvedl, že se nedopustil jednání, pro která byl odsouzen, neboť opravy na vozidlech skutečně provedl a vyúčtované úkony, které byly předloženy pojišťovně k proplacení, odpovídaly skutečnému poškození vozidel.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10 2007, sp. zn. 6 To 508/2007, a aby sám rozhodl ve věci rozsudkem podle § 265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do dne jeho projednání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Vycházeje z takto vymezeného důvodu dovolání, Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný uplatnil z převážné části skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Jde o námitky zpochybňující závěry znaleckých posudků týkající se rozsahu poškození vozidel, námitky, že provedl účtované opravy vozidel, a že nezvýšil ceny oprav, stejně tak jako námitky, že skutečně došlo k dopravním nehodám a poškození předmětných vozidel. Těmito námitkami se obviněný snaží zvrátit skutkový stav zjištěný soudem v napadeném rozsudku a prosazovat svoji verzi skutku. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Je zřejmé, že obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř., neboť obviněný jimi napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci.

Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit pouze právní námitku absence subjektivní stránky pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Tuto námitku shledal dovolací soud nedůvodnou. Zjistil, že odvolací soud svůj právní závěr o subjektivních znacích trestného činu založil na skutkových zjištěních vyplývajících z provedeného dokazování stejně tak jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Právní kvalifikaci skutku poté v souladu se zákonem odůvodnil (č. l. 746 až 747 spisu). Dovolací soud proto na správné odůvodnění právní kvalifikace skutku pro stručnost odkazuje.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 11. June 2008