JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 580/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2002 dovolání obviněného L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 7 To 213/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 224/2001 a rozhodl t a k t o :

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 7 To 213/2002, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku?Místku ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 6 T 224/2001, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 6 T 224/2001, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři roky, a podle § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Pojišťovně České spořitelny, a. s., částku 252 936 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 5. 2002, sp. zn. 7 To 213/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku celý výrok o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám obviněnému uložil podle § 250a odst. 3 tr. zák. (v rozsudku je chybně uvedeno „tr. ř.“) trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, a podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. (v rozsudku je chybně uvedeno „tr. ř.“) na čtyři měsíce.

Obviněný L. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud se omezil pouze na to, aby vyvrátil průběh pojistné události, jak ho popsal obviněný v oznámení pojistné události, a dodal, že z toho nevyplývá, že by se dopustil trestného činu pojišťovacího podvodu. Zdůraznil, že pojišťovně uvedl všechny informace, které byly relevantní pro pojistné plnění, s tím, že podstatný byl rozsah vzniklé škody a nikoli samotný popis průběhu nehody. Dále vytkl, že soudy nesprávně považovaly za škodu způsobenou trestným činem celou částku, kterou pojišťovna vyplatila ve formě pojistného plnění, a poukázal na to, že o škodě bylo možné uvažovat jen ve vztahu k případnému rozdílu mezi celým poskytnutým pojistným plněním a pojistným plněním, které by pojišťovna poskytla i za nepříznivějších podmínek předpokládaných pojistnou smlouvou. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek a předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. oba soudy posoudily skutek spočívající podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 12. 2000 v T., u tehdejší ČS-Ž. p., a. s., v oznámení pojistné události uvedl, že dne 13. 12. 2000 v době kolem 21.00 hodin v G., na místní komunikaci ve směru od Ř. na T. v křižovatce u prodejny potravin havaroval s osobním vozidlem zn. Škoda Octavia tak, že ve snaze vyhnout se srážce s neznámým cyklistou strhl vozidlo vlevo, narazil do svodidel a způsobil tak na svém vozidle škodu 318 126 Kč, přestože k takto popsané dopravní nehodě nedošlo, a vzhledem k tomuto oznámení bylo dne 30. 1. 2001 na základě smlouvy o havarijním pojištění vyplaceno pojistné plnění ve výši 252 936 Kč, které bylo po odpočtu dlužného pojistného ve výši 23 239 Kč poukázáno na účet obchodní společnosti, která provedla opravu vozidla. Podle těchto zjištění obviněný způsobil škodu ve výši 252 936 Kč ČS-Ž. p., a. s. (nyní Pojišťovna ČS, a. s.).

Takto zjištěným skutkem považovaly oba soudy za naplněné znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., které jsou vyjádřeny tím, že obviněný při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. byly naplněny tou částí zjištěného skutku, která spočívala v tom, že obviněný v oznámení pojistné události uvedl nepravdivé údaje o dopravní nehodě. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný vznášel výhrady proti zjištění, že „k takto popsané dopravní nehodě nedošlo“, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, které se staly podkladem tohoto zjištění. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž lze namítat jen nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, ale nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění či hodnocení důkazů. Proto Nejvyšší soud přihlížel jen k těm námitkám, které měly vztah k právní kvalifikaci zjištěného skutku. Tyto námitky jsou relevantní ve vztahu ke kvalifikaci podle § 250a odst. 3 tr. zák., tj. ve vztahu k otázce, zda zjištěným skutkem byl naplněn také zákonný znak způsobení škody na cizím majetku, a to škody nikoli malé.

Předpokladem toho, aby celá částka 252 936 Kč mohla být posouzena jako škoda na majetku pojišťovny, by bylo zjištění, že pojišťovna poskytla v této části pojistné plnění na náhradu škody, která ve skutečnosti vůbec nevznikla. O tento případ ovšem v posuzované věci nejde. Zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku, že „k takto popsané dopravní nehodě nedošlo“, evidentně nemá ten význam, že by na vozidle obviněného nevznikla žádná škoda a že by tedy pojišťovna nahradila neexistující škodu, resp. že by vůbec nedošlo k pojistné události, tj. k dopravní nehodě. Citované zjištění má v souvislostech posuzovaného případu ten význam, že k dopravní nehodě došlo jinak, než jak ji obviněný popsal v oznámení pojistné události. Z takového zjištění ale nutně ještě nevyplývá, že pojistné plnění poskytnuté pojišťovnou bylo neopodstatněné v tom smyslu, že by jím byla kryta náhrada neexistující škody. Odlišný způsob vzniku škody totiž nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna neposkytla pojistné plnění na náhradu škody. Sám Okresní soud ve Frýdku-Místku ostatně ve svém rozsudku výslovně z výpovědi svědka JUDr. J. B. zjistil, že „plněno by bylo i v případě, že by řidič havaroval na jiném místě“.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné konstatovat, že podle pojistných podmínek je určitý okruh důvodů, z nichž pojišťovna může v rámci náhrady škody, která skutečně vznikla, krátit rozsah pojistného plnění. Pachatel trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. tedy může svým jednáním, které spočívá v uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, dosáhnout toho, že pojišťovna poskytne pojistné plnění v celém rozsahu, ačkoli ve skutečnosti tu je důvod k jeho zkrácení. Škodou způsobenou trestným činem pak je částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému zkrácení, na straně druhé.

Z toho je zřejmé, že soudy nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav, pokud za škodu způsobenou trestným činem pokládaly částku 252 936 Kč odpovídající pojistnému plnění ze strany pojišťovny, neboť samotné zjištění, že obviněný uvedl nepravdivé údaje o průběhu pojistné události, neznamená, že k žádné pojistné události nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné. Proto nemůže obstát právní kvalifikace skutku podle § 250a odst. 3 tr. zák. V důsledku toho nemůže obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody.

Nejvyšší soud z těchto důvodů zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou rozsudků pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 29. August 2002