JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 578/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 5. 2008 o dovoláních obviněných K. D. a M. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 12 To 400/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 109/2006 takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. D. o d m í t á .

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 8 T 109/2006, byli obvinění K. D. a M. D. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni každý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obvinění K. D. a M. D. dne 13. 12. 2005 kolem 17,35 hodin ve V. V., okr. J., společně s odsouzenými D. G., M. S. a P. J. v kulturní místnosti oddělení D opakovanými údery pěstí a kopy směřovanými zejména do obličejové části napadli spoluodsouzené P. D. a J. V. a tím způsobili P. D. pohmoždění měkkých tkání obličeje, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s dislokací fragmentů, zlomeninu lícní kosti a horní čelisti vlevo, rupturu ušního bubínku vlevo, pohmoždění levého úhlu dolní čelisti a J. V. pohmoždění měkkých tkání obličeje a zlomeninu levého úhlu dolní čelisti bez posunu úlomků.

Odvolání obviněných K. D. a M. D., podaná proti výroku o vině a dalším výrokům, byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 12 To 400/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obvinění K. D. a M. D. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové.

Obviněný K. D. napadl výrok o zamítnutí svého odvolání v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V mezích těchto dovolacích důvodů namítl, že skutkový stav, který byl zjištěn Okresním soudem v Jičíně, není trestným činem, nebot\' nevykazuje jednak zavinění jako znak subjektivní stránky trestného činu a jednak příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a zraněními poškozených. Obviněný K. D. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Mimo rámec dovolacích důvodů obviněný K. D. zpochybnil správnost skutkových zjištění soudů, vyjádřil nesouhlas s tím, jak hodnotily důkazy, a uvedl, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. s ohledem na to, že má vykonat podstatnou část trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání osmi let uložen v jiné trestní věci.

Obviněný M. D. napadl výrok o zamítnutí svého odvolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Proti právnímu posouzení skutkového stavu, který byl zjištěn Okresním soudem v Jičíně, neuplatnil žádné námitky. Své výhrady zaměřil proti tomu, jak tento soud hodnotil důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodil. Pro nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině, se obviněný M. D. domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný K. D. uplatnil námitky, které odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř., je jeho dovolání zjevně neopodstatněné, a že obviněný M. D. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

K dovolání obviněného K. D.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Podle § 9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Jičíně a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, evidentně naplňuje znaky spolupachatelství uvedeného trestného činu.

Rozhodně nelze akceptovat námitku obviněného K. D. o nedostatku jeho úmyslného zavinění. Toto zavinění jasně vyplývá již ze samotného způsobu provedení činu. Jeho podstatou bylo to, že výrazná početní přesila vězňů fyzicky napadla další dva spoluvězně, a to nejprve poškozeného P. D. pro neshody ohledně léků, které odsouzení dostávali ve výkonu trestu odnětí svobody, a poté i poškozeného J. V. z důvodu, že v kulturní místnosti věznice neustále přepínal televizní programy. Uvedená motivace se promítla do útoku spočívajícího v četných pěstních úderech a kopancích soustředěných do obličeje obou poškozených. Větší počet úderů pěstmi a kopanců do obličeje každého z poškozených nelze přijatelně vysvětlit jinak než jako úmyslné jednání útočníků včetně obviněného K. D. Zranění, která při tom poškození utrpěli, jsou zcela adekvátním následkem útoku té povahy a razance, o níž v daném případě šlo. Zranění poškozených jsou typickým následkem tak široce založeného a důrazného útoku, kterému byli poškození vystaveni. To má zásadní význam pro posouzení subjektivní stránky činu, nebot\' následkem činu byla taková zranění poškozených, která byla vzhledem ke způsobu provedení činu pro obviněného K. D. snadno předvídatelná. Z toho vyplývá jeho úmyslné zavinění i ve vztahu ke způsobenému následku.

Zjištění, že poškození utrpěli popsaná zranění z posuzovaného útoku, je podkladem právního závěru o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného K. D. a vzniklým následkem. Pokud obviněný svou námitku o nedostatku příčinné souvislosti mínil případně tak, že nebylo konkrétně zjištěno, jakou újmu on osobně na zdraví každého z poškozených způsobil, pak je nutné připomenout, že institut spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. je konstruován tak, že každý ze spolupachatelů odpovídá za celý následek, jako by čin spáchal sám. Tento princip byl správně aplikován i v posuzovaném případě, v němž bylo zjištěno, že fyzické napadení obou poškozených bylo společnou akcí všech útočníků, tj. i obviněného K. D. Z toho vyplývá jeho odpovědnost za celý následek, tj. za všechna zranění obou poškozených, která ze společného útoku vzešla, a to bez ohledu na to, zda a jaké dílčí zranění poškozeným způsobil ten či onen útočník.

Rozsudek Okresního soudu v Jičíně ve věci obviněného K. D. není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové není rozhodnutím, které by bylo v důsledku toho vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného K. D. podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný K. D. namítal, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Jde o fakultativní zastavení trestního stíhání. Pokud soud z tohoto důvodu trestní stíhání nezastaví, v žádném případě to nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. To, že soudy nezastavily trestní stíhání obviněného z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., nemá žádný vztah k otázce správnosti právního posouzení skutku ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu. Jinak řečeno, jestliže soudy nezastavily trestní stíhání obviněného, nijak se to nedotýká správnosti právního posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. a neznamená to, že toto právní posouzení skutku je nesprávné.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel ani k té části dovolání, v níž obviněný K. D. projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Tyto námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, avšak míněno je právní posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V důsledku toho nejsou uvedené námitky ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř., který byl v dané věci uplatnitelný jen ve spojení s některým jiným dovolacím důvodem. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se na obviněného K. D. přiměřeně vztahuje to, co je uvedeno v následující části odůvodnění tohoto usnesení týkající se obviněného M. D.

K dovolání obviněného M. D.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ze zákonné dikce „... nebo jiném ... hmotně právním ...” vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudy. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, není trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly důkazy, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z hlediska důvodů je dovolání koncipováno tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný M. D. v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Jičíně a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, nenaplňoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. Pouze takto pojaté dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Polemika obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními, která soudy z důkazů vyvodily, dovolacímu důvodu neodpovídají a jsou mimo jeho rámec.

Dovolací důvod nevyplývá ani z toho, co zdůrazňoval obviněný M. D., totiž že původně byl dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Jičíně zproštěn obžaloby a že po zrušení zprošt\'ujícího rozsudku, ke kterému došlo z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, byl uznán vinným za situace, kdy se okruh důkazů ani jejich obsah nezměnil. Důvodem zrušení původního zprošt\'ujícího rozsudku odvolacím soudem bylo to, že Okresní soud v Jičíně založil zprošťující výrok jen na svědecké výpovědi poškozeného J. V. v hlavním líčení, aniž důsledně hodnotil jeho výpověd\' učiněnou v přípravném řízení a její vztah k dalším důkazům. V novém řízení Okresní soud v Jičíně založil skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozeného J. V. z přípravného řízení, nebot\' ji hodnotil jako věrohodnou a obsahově korespondující s výpovědí svědka D. A., který nebyl účastníkem incidentu, pozoroval jeho průběh a potvrdil aktivní účast obou obviněných, tedy i obviněného M. D., na fyzickém útoku. V tomto kontextu Okresní soud v Jičíně hodnotil jako nevěrohodnou svědeckou výpověd\' poškozeného J. V. v hlavním líčení, přičemž vysvětlil, proč neakceptoval poškozeným uváděné důvody změny svědecké výpovědi v hlavním líčení oproti přípravnému řízení. Nové hodnocení důkazů Okresním soudem v Jičíně pak akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové jako hodnocení, které je v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky obviněného M. D. proti tomuto hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním soudů, která z něho vzešla, nejsou dovolacím důvodem. Nic na tom nemůže změnit okolnost, že jde o tytéž důkazy, které v dřívějším rozhodnutí byly hodnoceny jinak, resp. které nebyly, pokud jde o některé z nich, hodnoceny vůbec.

Přehodnocení důkazů a zásahu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně se obviněný M. D. domáhal s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04. Tímto nálezem bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 114/2004, jímž bylo podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítnuto dovolání, které senát 3 Tdo Nejvyššího soudu považoval za dovolání směřující jen proti skutkovým zjištěním nižších soudů a proti jejich způsobu hodnocení důkazů. Ústavní soud v citovaném nálezu vysvětlil, že obsahem dovolání byly i námitky týkající se právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy a že tyto námitky zakládaly uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve věci obviněného M. D. však jde o jiný případ, neboť ten žádné námitky ohledně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy prvního a druhého stupně neuplatnil a omezil se výhradně jen na polemiku s tím, jak soudy v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, přičemž se snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že se fyzického napadení poškozených nezúčastnil, resp. že poškození nebyli napadeni. Citovaný nález Ústavního soudu se tedy míjí s povahou posuzované věci obviněného M. D.

Obviněný M. D. sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňovaly, neodpovídaly mu a nebyly pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3, 5 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 07. May 2008