JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 553/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 8. 2002 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2002, č.j. 6 To 76/2001-210, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích sp.zn. 4 T 37/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 4. 2002, č.j. 6 To 76/2001-210, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného J. H. proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2001, č.j. 4 T 37/2000-199, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že „dne 28. 2. 1998 přijal plnění ve výši 1.220.000,-- Kč od společnosti S. S. S. P. 6 jako úhradu faktury č. X vystavené jeho firmou – J. H. – nákup a prodej zemědělských produktů se sídlem L., dne 17. 12. 1997, na kterou byl rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. 11. 1997 vyhlášen konkurs a toto neoznámil správci konkursní podstaty Mgr. L. M. z AK L.“. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 126 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, který mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen. Podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které podal v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím svého obhájce. Důvody, které obviněný v dovolání uplatnil, opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), písm. k) tr. ř. Opodstatněnost dovolacího důvodu pod písm. g) § 265b odst. 1 tr. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí vydaná jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím trpí právními vadami. Podle názoru dovolatele se oba soudy pustily do řešení problému, který měl být jako prvotní řešen obchodním soudem, neboť se jednalo především o obchodní vztah, jakým je zaplacení nebo nezaplacení faktury. Obviněný má za to, že tím, že podepsal výdajový doklad k faktuře č. X vystavené 17. 12. 1997, na částku 1.220.000,-- Kč společnosti S. S. S. s.r.o., aniž by tyto peníze ve skutečnosti přijal, v žádném případě svou firmu v konkursu nepoškodil, neboť tento doklad měl sloužit pouze pro potřebu účetnictví cizí firmy. Skutečnost, že společnost S. S. S. s.r.o. finanční prostředky na zaplacení faktury neměla, vyplývá i z části výpisu účetní dokumentace. V další části dovolání obviněný zpochybňuje svědeckou výpověď svědka K. a vytýká soudům, že ostatní slyšení svědci nebyli vyslechnuti k detailům předání peněz. Za dané situace lze tedy podle obviněného dospět k závěru, že výkon funkce správce konkursní podstaty nebyl nijak ztížen.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán podle názoru dovolatele tím, že v důsledku nesprávného právního posouzení bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku – odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jeho názoru dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky odpovídá toliko tvrzení dovolatele, že podpisem výdajového pokladního dokladu firmě S. S., s.r.o., nikterak práci správce konkursní podstaty ztížit nemohl, neboť účetnictví jeho vlastní firmy bylo v pořádku a pokud došlo ze strany firmy S. S., s.r.o., k odmítnutí fakturu uhradit, věc se měla řešit žalobou u obchodního soudu, v níž by byl žalobce zajisté úspěšný, a proto jednání obviněného znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák. (v tehdy účinném znění) nenaplňuje. Ve zbývající části dovolání namítá dovolatel vadná skutková zjištění nalézacího soudu, a to zejména pokud jde o závěr, že částku 1.220.000,-- Kč skutečně přijal. Nesprávná skutková zjištění však dovoláním napadat nelze, takže v tomto směru je dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací soud musí při svém rozhodování vycházet z učiněných skutkových zjištění, přičemž je zcela zřejmé, že použitá právní kvalifikace skutku těmto skutkovým zjištěním plně odpovídá. K naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák. ve znění účinném do 30. 4. 2000 postačuje, že jednáním pachatele došlo ke zmaření nebo ztížení výkonu funkce správce konkursní podstaty, a tím k ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo jeho zpeněžení. K tomu také skutečně došlo, neboť firma S. S., s.r.o. odmítla předmětnou fakturu dobrovolně uhradit s odůvodněním, že je již uhrazená a věc by tedy bylo možno řešit toliko žalobou. V tomto směru je tedy dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v nyní účinném znění se vztahuje výlučně k procesním vadám, které však v dovolání vytýkány nejsou. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Přitom pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto se Nejvyšší soud dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného vzhledem k jím namítanému dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je opodstatněné.

Lze říci, že dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel zdůvodnil námitkami, které lze rozčlenit do dvou částí. Tu část, jejíž obsahem jsou námitky směřující k uplatnění pohledávky úpadce (obviněného) před obchodním soudem, lze považovat za otázku právní. Nelze však přisvědčit názoru dovolatele, že k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 126 tr. zák. měly soudy dospět až poté, co otázka zaplacení či nezaplacení faktury měla být prvotně řešena obchodním soudem. Je třeba poznamenat, že mechanismus vymáhání pohledávek v rámci konkursního řízení je upraven zvláštním předpisem. Tím je zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 151/1997 Sb. (dále jen „ZKV“). Podle § 14 odst. 1 písm. a) ZKV je po prohlášení konkursu oprávněn nakládat s majetkem podstaty toliko správce konkursní podstaty. V této souvislosti nelze nepřihlédnout rovněž k ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ZKV, podle něhož prohlášením konkursu se nesplatné pohledávky a závazky úpadce považují v konkursu za splatné. Ustanovení o tzv. „předčasné splatnosti“ pohledávek úpadce má ten význam, aby správce mohl vyžadovat a vymáhat jejich plnění ve prospěch podstaty bez ohledu na jejich splatnost (§ 27 odst. 4 ZKV) a konkursní podstata mohla být v reálném čase zpeněžena. Podle § 27 odst. 4 ZKV peněžité pohledávky, které má úpadce za svými dlužníky nebo osobami, které zajišťují pohledávku, je správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch podstaty. Nezaplacené pohledávky tak bude muset vymáhat, a to případně i soudně, místo úpadce (obviněného) správce konkursní podstaty (k čemuž je procesně legitimován v důsledku prohlášení konkursu). Není proto vyloučeno, že ani v případech, kdy dlužník pohledávku úpadce (věřitele) nezaplatil, by správce konkursní podstaty pohledávku uplatňoval v soudním řízení. To však nemění nic na skutečnosti, že je ponecháno na úvaze správce konkursní podstaty, jaký postup při uplatňování a vymáhání pohledávky zvolí. Jinými slovy řečeno, uplatnění a vymáhání pohledávek úpadce nelze provádět paušálně. Proto správce konkursní podstaty zvažuje i okolnost, zda uplatnění té které pohledávky bude úspěšné. Tak tomu nebude např. v případech, kdy jde o pohledávku promlčenou nebo v případech, u kterých bude v důkazní nouzi. Pokud úpadce (obviněný) přijal částku 1.220.000,-- Kč, která se měla projevit v rozšíření konkursní podstaty o tuto částku, k čemuž nedošlo, není pochyb o tom, že vymáhání pohledávky správcem konkursní podstaty se stalo obtížnějším. Přitom je třeba vzít v úvahu, že k maření výkonu funkce správce konkursní podstaty postačuje, že v důsledku jednání pachatele dochází k ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku v tom směru, že tyto úkony ve stanovené době nelze vykonat. Vzhledem k tomu, že je zde použit tvar „maří“, neznamená to, že výkon funkce správce konkursní podstaty by musel být zmařen. Stejně

tak hrubé ztěžování výkonu funkce správce konkursní podstaty spočívá v jednání pachatele, kterým vytvoří podmínky, v důsledku nichž je k výkonu funkce správce konkursní podstaty z hlediska úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo ke zpeněžení tohoto majetku třeba vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než by jinak bylo zapotřebí. V důsledku jednání obviněného byl tak správce postaven do podstatně obtížnější situace, kdy v řízení před obchodním soudem by sám musel nést břemeno důkazní a prokázat, zda faktura byla fakticky zaplacena či nikoliv. Ze shora uvedených důvodů proto dovolací soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání obviněného neopodstatněné a rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí.

Ke zbývající části dovolání je možno podotknout, že v rámci dovolacího důvodu vymezeného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, směřují nejen do skutkových zjištění, ale i do oblasti hodnocení důkazů. To vyplývá např. z tvrzení obviněného, že svědci nebyli vyslechnuti k detailům předání peněz, dále i z toho, že obviněný zpochybňuje důkazní sílu důkazních prostředků, které soudy použily při hodnocení důkazů. V této části dovolání dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je ten, které má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Lze tedy shrnout, že povaha dovolání jako mimořádného opravného prostředku spočívá v tom, že jej lze podat toliko z důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., přičemž dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacímu soudu neumožňuje hodnotit správnost posouzení jednotlivých důkazů nebo přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolací soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění nižších soudů a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Dovolání obviněného bylo podáno dne 8. 7. 2002, tj. v době, kdy zákon č. 200/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, již nabyl účinnosti. V této souvislosti je nutno podotknout, že po novele trestního řádu provedenou shora citovaným zákonem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba podřadit pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podstata dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tkví v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup opravný prostředek (v daném případě odvolání)

odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. K tomu však v konkrétní věci nedošlo, protože odvolací soud k zamítavému rozhodnutí podle § 256 tr. ř. dospěl až poté, co rozsudek nalézacího soudu meritorně přezkoumal z hledisek uvedených v § 254 tr. ř. Proto i v tomto případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky uplatněné v dovolání vymezený dovolací důvod nenaplňují a i ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tj. dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených

v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 28. August 2002