JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 528/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. května 2008 o dovolání, které podal obviněný J. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 14 To 276/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 18/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 13 T 18/2007, byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., dále trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněným B. S. nahradit poškozeným A. p. a. s., se sídlem P., K. Š., škodu ve výši 1.200 Kč, K. p. a. s., se sídlem P., T., C. M. L., škodu ve výši 37.576 Kč, a V. T. škodu ve výši 9.200 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození K. p., a. s., a V. T. odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. N. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu byl obviněný J. Ch. rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 2. 2007, sp. zn 13 T 18/2007, podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byly spatřovány dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný společně s obviněným B. S. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený T. Z. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný podal proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 13 T 18/2007 odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 14 To 276/2007, odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 14 To 276/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výroku o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. l písm. b), e), odst. 3 tr. zák. s tím, že nebyla dána okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 88 odst. 1 tr. zák., protože vzhledem k umístění počítače v kanceláři truhlářství nemohl předpokládat, že počítač obsahuje speciální programy, které se využívají při výrobě oken. Protože nelze dovodit, že by mohl být srozuměn se škodou na programovém vybavení počítače, jde podle jeho názoru o zavinění pouze nedbalostní. Obviněný dále poukázal na to, že za dřívější trestnou činnost byl odsouzen k trestům odnětí svobody v celkové délce kolem 7 let, což podle jeho názoru dostatečně chrání společnost a jemu brání v páchání další trestné činnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podle názoru obviněného nepřihlédl k dřívějším trestům z hlediska naplnění účelu a funkce trestu. Obviněný z toho dovodil, že mělo být upuštěno od uložení trestu podle § 37 tr. zák.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že změní právní kvalifikaci trestných činů a sníží trest či upustí od trestu potvrzeného Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře.

K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Předně uvedla, že obviněný uplatnil shodné námitky jak v řízení o odvolání, tak ve svém dovolání, přičemž odvolací soud se s námitkami obviněného dostatečným způsobem a v souladu se zákonem vypořádal. K námitce obviněného, že soud s ohledem na dříve uložené tresty neaplikoval § 37 tr. zák. a neupustil od dalšího potrestání, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že nesprávné použití ustanovení § 37 tr. zák. není otázkou právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, a jde tedy o námitku, která stojí mimo uplatněný dovolací důvod. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 88 odst. 1 tr. zák. byla podle jejího názoru posouzena s přihlédnutím k § 3 odst. 4 tr. zák., neboť soud hodnotil zejména zištnou pohnutku obviněného, četnost spáchaných útoků a rovněž osobu obviněného. Soud proto správně zhodnotil, že byly naplněny formální i materiální znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. Ch. Současně navrhla, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný uplatňoval obdobné námitky jako v dovolání uplatňoval již v předchozích stadiích trestního stíhání a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (viz zejména č. l. 574 – 575 spisu).

Obviněný především namítl, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 tr. zák., když soud aplikoval ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Podle § 88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Obviněný namítl, že při krádeži v kanceláři truhlářství nemohl předpokládat, že počítač obsahuje speciální programy pro výrobu oken, čímž ve skutečnosti způsobil škodu 527.709 Kč. Při posuzování společenské nebezpečnosti trestného činu však soud nevychází pouze z ceny předmětu útoku či z výše způsobené škody, ani nepřihlíží jen k okolnostem, které zakládají znaky trestného činu, nýbrž i k dalším okolnostem, které charakterizují spáchaný skutek nebo jeho pachatele a mají vliv na jejich konkrétní společenskou nebezpečnost (srov. č. 13/1973 Sb. rozh. tr.). K těmto okolnostem patří zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra zavinění, nebo také pohnutka.

Trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a způsobil takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Trestný čin krádeže je dokonán zmocněním se věci v úmyslu si ji přisvojit. Znakem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. není škoda. Naopak znakem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák. je značná škoda, kterou se rozumí podle § 89 odst. 11 tr. zák. škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč. Z hlediska zavinění postačí u tohoto trestného činu nedbalost podle § 5 písm. a) tr. zák. U trestného činu krádeže je způsobenou škodou celá skutečná hodnota odcizené věci. Pro posouzení nebezpečnosti činu pro společnost je třeba přesně zjistit hodnotu odcizené věci (srov. č. 2/1963 Sb. rozh. tr.).

K námitce obviněného proti výroku o trestu je třeba uvést, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, je možné v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný ovšem namítl nepřiměřenost trestu z hlediska jeho výměry, nikoliv porušení hmotného práva. Tato námitka není otázkou nesprávného právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 14. May 2008