JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 501/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2002 o dovolání obviněného L. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 44 To 91/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 170/98 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 44 To 91/2002, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 21 T 170/98. Obviněný odkázal na to, že dovolání podal z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vytkl, že oba soudy porušily ustanovení § 2 odst. 4, 5, 6 tr. ř., protože nesprávně hodnotily důkazy a vyvodily z nich nesprávné závěry. V podrobnostech pak obviněný namítl, které důkazy považuje za důkazy, jež byly oběma soudy hodnoceny vadně, pokud z nich soudy vyvodily závěry o tom, že mezi ním a spoluobviněným M. Š. existovala dohoda ohledně jednání, jímž byl uznán vinným. Poukázal také na průtahy v řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (tj. před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) bylo možné podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod evidentně není v posuzovaném případě dán již proto, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze nebylo odvolání obviněného zamítnuto ani odmítnuto, ale po zrušení rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 9 mimo jiné v části týkající se obviněného bylo v jeho věci meritorně znovu rozhodnuto tak, že byl uznán vinným a byl mu uložen trest a povinnost k náhradě škody. Okolnost, že se Městský soud v Praze ztotožnil se skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, proti kterým směřovalo odvolání obviněného, resp. že Městský soud v Praze považoval námitky obviněného směřující proti skutkovým zjištěním Obvodního soudu pro Prahu 9 za nedůvodné, nelze interpretovat tak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného.

I kdyby Městský soud v Praze zamítl odvolání obviněného, stalo by se tak rozhodnutím podle § 256 tr. ř., takže odvolání obviněného by bylo zamítnuto jako nedůvodné. Ani proti takovému rozhodnutí by ovšem nebylo možné podat dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

Z toho, jak jsou koncipovány důvody dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že dovolání nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem rozhodnutí. To ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. znamená, že tento dovolací důvod se uplatní jen v případech, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k odvolací instanci, protože soud druhého stupně řádný opravný prostředek chybně zamítl nebo odmítl, aniž z jeho podnětu meritorně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvažovaný dovolací důvod by se tedy uplatnil jen tehdy, pokud by soud druhého stupně chybně zamítl odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné nebo jako podané neoprávněnou osobou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo pokud by chybně odmítl odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. V posuzovaném případě nejde o žádnou z těchto variant a naopak se jedná o situaci, kdy Městský soud v Praze meritorně přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 podle § 254 odst. 1 tr. ř., takže obviněnému nebyl odepřen přístup k odvolací instanci.

Obviněný založil své dovolání v celém rozsahu jen na námitkách proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy a jaká skutková zjištění z nich vzešla. Těmito námitkami obsahově nebyl naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., na který obviněný odkázal v dovolání, ani žádný jiný z dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1 tr. ř. (ustanovení § 265b odst. 2 tr. ř. se na posuzovaný případ nevztahuje). To platí i o namítaných průtazích v řízení.

Proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 08. August 2002