JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 500/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2002 o dovolání obviněného O. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1047/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 135/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 135/2001 podal obviněný O. M. dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 2 To 1047/2001, jímž bylo podle § 256 tr.ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 5 T 135/2001. Obviněný podal v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce, kde uvedl, že dovolání podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce a ve lhůtě stanovené zákonem.

Obviněný O. M. byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „dne 6. 4. 2001 kolem 15.30 hod. v L., část N., okr. O, na dvoře svého bydliště, řádně nezajistil své dva psy rasy Pit Bull Teriér, s nimi vyšel takto před bránu domu a věnoval se práci v autě a v tomto okamžiku jeho dva psi utekli a napadli při venčení psa poškozenou M. Š. a jejího psa, která ho bránila tak, že ho zvedla do náruče a snažila se odcházet, přičemž v důsledku útoku psů ztratila rovnováhu a utrpěla naštípnutí zevního kotníku levé nohy a pohmoždění měkkých tkání zadní strany levého stehna, což si vyžádalo léčení po dobu nejméně 12 týdnů“. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody trvání čtyř měsíců, který byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců.

Obviněný O. M. v obsáhlém dovolání mj. namítl, „že soud prvního i druhého stupně nesprávně hodnotily otázku příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem zranění poškozené a rovněž nesprávně, respektive zčásti vůbec nehodnotily otázku zavinění“. Podle názoru obviněného bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že „zranění poškozené nezpůsobil svým jednáním a nezpůsobili ji toto zranění ani jeho psi. Zranění si způsobila poškozená sama svým neopatrným jednáním, kdy se vmísila do konfliktu mezi psy, při tom zakopla a způsobila si zranění“. Soudy obou stupňů podle názoru obviněného „neprovedly žádný rozbor ve vztahu k následku“, což vedlo k nesprávnému závěru o jeho vině. Za nesprávná rovněž považuje tvrzení, která měla ovlivnit vypracování znaleckého posudku. Dále poukazuje i na to, že se soudy obou stupňů nezabývaly otázkami hmotnosti psů, jejich vzrůstu, osobitého charakteru, což jsou podstatné skutečnosti k otázce zavinění. Obviněný vyslovil své přesvědčení, že v daném případě se nejednalo o napadení člověka, ale konflikt mezi psy. Závěrem svého dovolání navrhl, „aby byl Nejvyšším soudem zproštěn obžaloby, event. aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.

Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, obsahově nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo, že důkazy byly nesprávně hodnoceny.

Z výše uvedeného je nepochybné, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, neboť obviněný je přesvědčen a v dovolání uvádí, že zranění poškozené nevzniklo v důsledku útoku jeho psů na psa poškozené, která tohoto bránila, ale že si toto zranění způsobila sama svým neopatrným jednáním, kdy se vmísila do konfliktu mezi psy. Je tedy zřejmé, že obviněný namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně hodnoceny. (S ohledem na rozhodnutí soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřicházel již v úvahu postup podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud považuje však za vhodné poukázat ve vztahu k obviněnému na znění § 415 obč. zák., které uvádí, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí, což podle skutkového zjištění neučinil, neboť nechal volně na ulici pobíhat psy, bez náhubku, vodítka a na takovou vzdálenost, na kterou je nemohl ovládat, těmto se nevěnoval a proto není ani případný odkaz na R 34/54 Sb. trest. rozh., kde je popsána situace tak, že poškozená vstoupila na zajištěný pozemek obviněné, kde byla psem napadena).

Pokud tedy obviněný namítal nesprávnost skutkových zjištění a hodnocení důkazů je namístě závěr, že ve skutečnosti podal dovolání z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 08. August 2002